Na smrt!

23

Z dálky na mě už mávala Hope.
Došli jsme k nim a přivítali se. Dimitrij přiskočil k Northovi. Prohlédl si provaz a chechtal se.
,,Obdivuješ mého psa?" zeptal se Volt. ,,Jistě, co je to za plemeno?" zajimal se Dimitrij. ,,Kříženec. Nezjištěno. Velmi vzácný druh! Chceš aby předvedl pár kousků?" nabídl Volt. North se zamračil. ,,Samozdřejmě!" vyhrkl Dimitrij nadšeně.
,,Northe! Sedni!" zavelel Volt. North poslechl a sedl si jako pes. ,,Překul se!!" překulil se. ,,Vyskoč!" ,,Dej pac!" ,,Štěkej!" ,,Hraj mrtvýho!" tohle všechno splnil.
Hope ke mně docupitala. ,,Jsou normální?" šeptala. Jen jsem pokrčil rameny a pobaveně je sledoval.
,,To je ale hodný pejsek!" chválil Dimitrij a podrbal Northa ve světlých vlasech. Zavrněl.
,,Hele, už to vypadá dost divně!" prohlásil jsem. Volt na mě koukl. ,,Jdi si všímat svého psa!" zavrčel a ukázal na Sabriana. Ten sebou cukl.

,,Myslim, že by jsme se mohly jít kouknout do toho hotelu, ne?" řekla Dara. ,,Když to řikáš..." mumlal Volt.
Přešli jsme silnici k hotelu. Byl celkem velkej. Měl asi třináct pater. Vešel jsem do vnitř. Sabrian se mačkal hned vedle mě. Volt s Northem za mnou a ti tři vzadu. Zastavil jsem pár metrů za prahem. Koukl jsem na holky a na Dimitrije. ,,Proč jste sem vlastně nešli?" zajimal jsem se. Chvilku mlčeli, pak se Hope rozmluvila: ,,Z horních pater jsme slyšeli hlasy, lidské hlasy. Jako by se někdo smál. Vícečlenná skupinka, asi deset nebo patnáct hlasů, které bych přirovnala našemu věku." řekla a Dimitrij s Darou tupě přikyvovali.
,,Druhá parta?" vyšlo ze mě. ,,Jídlo!!" jásal Sabrian. ,,Hračky!!" vřeštěl Volt vesele.
,,Tak jdem a seznámíme se." nabýdl jsem. ,,Nehrnula bych se tam. Neznáš je a nevíš co to je za lidi, někdo by měl zůstat tady dole, kdyby něco." mumlala. Kývl jsem. ,,Ok! Kdo jde nahoru?" zeptal jsem se. Sabrian se přihlásil jako první a pak Volt, po něm Dimitrij a pak Dara a North. Povzdechl jsem si. Je nás sedm, rozdělit to nejde, takžeee... ,,Nahoru jdu já, Sabrian a Dimitrij, zbytek hlídá!" rozhodl jsem. ,,Ne! Nahoru jdu já, Xav a Dimitrij!" zavrčel Volt. ,,Ty tam nepolezeš!" křikl jsem. ,,A proč ne?!" ,,Protože jsi posahanej sadista! Psychopat!" zařval jsem. ,,No a!!? To je moje věc!!! Můžu bejt čím chci!!!!!" zařval tak hlasitě, že mi zalehly uši.
,,Ne tak nahlas!" štěkla Dara a Hope zároveň.
,,Uklidněte se! Holky s tim psem tu zůstanou! My jdem nahoru a hotovo!" řekl Dimitrij a vydal se po schodech. Volt podal Hope provaz s Northem a odběhl za Dimitrijem.

Zastavili jsme u dveří, za kterými se ozývaly hlasy a smích.
,,Tak jo! Sabrian zaklepe a vstoupí..." ,,Ne! Proč já?" přerušil Sabrian Dimitrijovo šeptání. Pokrčil rameny.
,,Hele, hoši! Rovnou tam vtrhnem a zbarvýme to trochu do ruda, ne?" nabýdl Volt a vytáhl nůž. ,,Zamítá se." řekl jsem. ,,Ale proč!",,Protože jsem to řekl!!" ,,Všechno je furt jen podle tebe!" štěkl Volt a strčil mě rovnou na dveře. Rukou jsem bohužel zavadil o kliku. Dveře se otevřely a já sletěl přímo na zem do místnosti. Asi jsem si narazil loket. Všichni na nás koukli. Byli to děti našeho věku. Zhruba deset kluků a jedna holka.
Jeden z nich vstal z židle. ,,Nezvaní hosti!" řekl a kráčel k nám. Vlasy měl hnědé, oči taky a na sobě černou mikinu, černé džíny i černé boty. Okolo krku řetízek s křížkem a v uchu náušnici. Na nose škrábanec a na rukou jizvy. Tak tohle nebude přátelská parta. Chytil mě za mikinu a vytáhl na nohy. Sevřel moji ruku a potřásl s ní. ,,Jsem Issac a jsem kápo v téhle partě." představil se s úsměvem. ,,Xavier." kývl jsem.
,,Co tady chcete?!" ozvalo se. ,,Nito! Drž hubu!" štěkl Issac na menšího zrzka.