Na smrt!

14

Dimitrj povzneseně zaklepal. Stáli jsme před karavanem. Sabrian stál vedle mě a držel si od Dimitrije odstup. Ozvaly se kroky a dveře se otevřely. Volt stál ve dveřích a zamračeně na nás civěl. Dimitrij k němu vykročil a sevřel ho v obětí. ,,Bratře můj! Rád tě vidím!" šťastně vyjekl. Volt se zamračil víc. ,,Nejsem tvůj bratr." zahuhlal a odstrčil ho. Dimitrij ho kamarádsky bouchnul do ramene. ,,Kamaráde!" řekl usměvavě. Volt si chytil rameno a mnul si ho. ,,Nejsme ani kamarádi." mumlal. Dimitrij se uchechtl. ,,Spolužáku!" vyjekl. Volt kývl a podíval se na nás dva. ,,Co je ta věc vedle Xava?" zeptal se a probodl ho ostrým pohledem. ,,Věc?!! Copak nevypadám jako člověk?!" zavrčel Sabrian. ,,Ne." oznámil Volt. A měl pravdu. Sabrian opravdu nevypadal jako člověk. Až moc bledá pleť a tmavé kruhy pod zčervenalíma očima. Na obličeji měl ještě trochu skvrnek krve. ,,Je to Sabrian. Trochu nakaženej. Je kanibal." vysvětloval Dimitrij. Volt se zamračil. Pak ustoupil ze dveří a pokynul, aby jsme vešly.

Dimitrij s Voltem seděli u stolu a já se Sabrianem na posteli.
,,Tak co chcete?" zeptal se bez zájmu Volt. Dimitrij se usmál. ,,Zakládáme smečku. Jdeš s náma!" prohlásil. Volt se zhrozil. ,,Cože?! Jaká smečka?" vyjekl. ,,Tým! Parta! Budeme všichni spolu! Jako rodina a jako přátelé! Budem přežívat v tomhle zničeném světě a zabíjet monstra tam venku!!" hlásil zasněně a máchal u toho rukama. Volt zavrčel: ,,Nemám zájem být součástí nějaké tvé teploušské sebranky s tebou, kanibalem a bláznem. Ne děkuji." vysvětlil, založil si ruce, dal nohu přez nohu a opřel se o opěrátko. ,,Ale proč ne? Bude zábava!" řekl Dimitrij. ,,Něco mi vysvětli: Jak může vypadat zábava uprostřed toho, co se tu děje?" zajimal se a opřel se lokty o stůl a naklonil se k Dimitrijovi. ,,Něco se najde." usmál se Dimitrij. Volt si povzdechl. Koukl na nás dva. Nuceně jsem se usmál. Zas zrak odvrátil. ,,Ty můj ruský kamaráde. Vystačím si sám." řekl a natáhl se pro sáček čaje. Začal ho cumlat. Dimitrij nechápavě zabručel.
Koukl jsem na Sabriana. Nervózně se třásl a rozhlížel se po karavanu. ,,Co je?" zeptal jsem se. ,,Řikal jsem ti, že mám klaustrofobii." šeptl. Volt se na něj otočil. ,,Klaustrofobie, jó?" řekl a chechtal se. ,,A taky mám hlad!" zavrčel Sabrian a zamračil se na Volta. Ten pohled odvrátil. Dimitrij na Sabriana vychrlil nějakoé ruské nadávky. Sabrian kníkl.

Seděli jsme tam až do večera. Sabrian úplně na nervy, Volt z Dimitrije taky a já unuděnej k smrti.
,,Řikám ti, že půjdeš s náma!!" křikl Dimitrij. ,,Ne! A ne a ne!!!" zařval Volt a dal mu pěstí. Dimitrij se skácel k zemi. Sabrian vesele zatleskal. Volt se zamračil. ,,Moc se neraduj! Mohl bys taky tak skončit!" vrčel na Sabriana. Ten jen kníkl. Dimitrij se zvedl a mnul si tvář. Usadil se a z kapsy vytáhl kapesník. Přiložil si ho k nusu. Čistý kus hadru se zbarvyl na krvavě červenou. Sabrianovi ukápla slina, při pohledu na krev. Zakručelo mu v břiše. ,,Někdo tu má hlad, jo?" řekl Volt a došel k němu. ,,Nech ho bejt! Nic ti neudělal, ne?" zavrčel jsem. ,,To ne, ale nech mě ho trochu potrápit." řekl a svalil ho na záda. Obkročmo si na něj sedl a jednou rukou mu držel ruce nad hlavou na posteli. Sabrian vyjekl. ,,Nech ho bejt!" štěkl jsem. ,,A proč? S nim chodíš, nebo co?!" zavrčel. Zamračil jsem se. Sabrian sebou cukal. ,,Šššš! Vše je v pořádku!" šeptl zlověstně Volt. Sabrian kníkl. ,,Máš hlad? Máš?" zeptal se. Sabrian kývl. Volt se začal chechtat. ,,Chceš mou ruku? Chceš ji? Chceš!?!" štěkl. Sabrian vypadal dost nedočkavě. Slintal a z Voltovi ruky nespouštěl oči. ,,Co se stane, když mě kousne?" zajimal se Volt. ,,Mohl by ses nakazit, ale jen málo." vysvětlil jsem.