Na smrt!

10

,,Chceš čaj?" zeptal se. ,,Ty máš čaj?" ,,Jinak bych se asi neptal, ne?!" zavrčel. ,,Dobře, promiň." kníkl jsem. ,,Ale nemám plyn ani vodu." povzdechl si. ,,Tak proč to navrhuješ?" zajimal jsem se. Místo odpovědi z šuplíku vytáhl dva sáčky čaje. Jeden mi hodil a druhej si strčil do pusy. Jen jsem na něj čuměl. Cumlal ho. To je hnusný! ,,Není to tak špatný, jak to vypadá, ale nějaké pití mi tu i tak schází." řekl. Položil jsem pitlík čaje a z batohu vytáhl petku d vodou. Podal jsem mu ji. Rozzářil se a vyplivl čaj. Začal hltat vodu. Asi dlouho nepil.
Zbytek mi vrátil. ,,Dík." řekl. Jen jsem přikývl.
,,Kde jsi vzal ty nože?" zajimal jsem se. ,,V krámě se zbraněma." řekl. Přikývl jsem. Chvilku jsme jeden na druhého jen koukaly. Nenávidim tyhle trapný ticha.
,,Nevíš kdo přežil?" zeptal jsem se. Zavrtěl hlavou.
,,Máš něco k snědku?" vydal ze sebe. Kývl jsem a celej obsah batohu vysypal na stůl. Několik nožů, dvě jablka a plyšák. Okamžitě sáhl po plyšákovy. Začal se chechtat. ,,K čemu to máš?" smál se. Zamračil jsem se a vytrhl mu ho z ruky. ,,Na to nesahej!" zavrčel jsem. Překvapeně na mě koukl. ,,Tak ty si budeš dovolovat, jo?!" štěkl a natáhl se přez stůl ke mně. Chytil mě za límec a přitáhl si mě blíž. ,,Zabil jsem jich už dvacet sedm! Ty můžeš být další!" vrčel. Zamračil jsem se. ,,Já sice nevim kolik jsem jich zabil, ale jeden skončil z hlavou někde v prdeli, tam může skončit i ta tvoje!" řekl jsem. ,,Kdybych chtěl, klidně bych ti tu hlavu taky usekl, k tomu i všechny končetiny a narval ti to do prdele!" vyhrožoval. ,,To je slabý. Já, kdybych chtěl, rozzsekal bych ti končetiny, rozdupal hlavu a až pak narval do prdele!!" vrčel jsem. ,,To je ubohý!! Já bych ti usekl vše, co se useknout dá, rozmrdal bych tě k nepoznání a do tvé znetvořené prdele narval všechno, co se tam vejde!!" zlověstně se chechtal. ,,To už přeháníš! Fuj! To je hnusný!!" řekl jsem a odstrčil ho. Začal jsem se smát. ,,Jak tě takový hnusy napadaj?" chechtal jsem se. ,,Jen řikám pravdu." namítl. ,,Jsi debil." řekl jsem. ,,A co jsi ty?" zeptal se. ,,Já? Já jsem pán tvorstva!" vysvětlil jsem. ,,Hovno! Já jsem zas ten, kterej udělal Třeskný Věk!" řekl. ,,Myslíš Velký Třesk? Ten ale nikdo nestvořil." řekl jsem. ,,Já ano!" namítl. Zamračil jsem se. ,,Když jsem já pán tvorstva, tak jsem já musel stvořit Velký Třesk." řekl jsem. ,,Ale někdo musel stvořit pána tvorstva! A to jsem já. Pán pána tvorstva!" ,,Ale já jsem lepší, protože já jsem stvořil všechno, zatím co ty jen mě." bránil jsem se. ,,Ale nene! Já stvořil tebe, a díky mně jsi stvořil všechno, je to jednoduchý." prohlásil. ,,Co je to za debatu proboha!" povzdechl jsem si. Volt se zachechtal. ,,Takže já jsem pán tvorstva a ty pán pána tvorstva, ok?" zeptal jsem se. Kývl a sáhl po jablku. Zakousl se a žvejkal ovoce. Opřel jsem se opěrátko a přemýšlel nad tím, co se v poslední době stalo. Předtím jsem byl pro každého ubožák a blázen. Teď se můžu změnit a taky jsem se změnil! Teď mě můžou brát konečně vážně! Všichni!
Sám pro sebe jsem se usmál.
,,Čemu se tlemíš?" zeptal se a vyprskl na stůl kousíčky jablka. Jen jsem máchl rukou. Je s nim celkem v pohodě řeč, dokud se nenaštve...samozdřejmě.

,,No! Já asi už půjdu!" rozhlásil jsem.