Na smrt!

25

Cuknu sebou. Zvednu se do sedu. Už je ráno.
Sabrian sedí na židli a kouká na mě. ,,Co je?" zeptal jsem se. ,,Zlý sen? Jo, a mám hlad!" oznámil. ,,Asi jo. Vem si věci a padáme, nemám tucha co teď dělaj holky a North, ani nevěděli, že tu budem přez noc." řekl jsem a vzal svůj batoh. Odkráčel jsem ke dveřím a vyšel. Nikde nikdo. Začal jsem nakukovat do všech pokojů v patře, abych našel Volta a Dimitrije.
Sáhl jsem na kliku a otevřel. A vida! Volt! Dojdu k němu a lehce do něj strčim. Tiše zamručí a otevře oči. ,,Vstávej, odcházíme!" řekl jsem. ,,Ale já nikam nechci, chci spát!" vrčel. ,,Vole! Vstaň!" zvýšil jsem hlas a za ruku ho tahal z postele. Ukázalo se, že spal nahej... ,,Ty vole! Jsi nemohl říct, že nemáš nic na sobě?!" křikl jsem a odvrátil pohled. ,,Tak promiň! Odedneška ti budu říkat: Xave! Dnes jdu spát jen v trenkách! Xave!! Budu spát nahatej! A Xave, dnes budu spát jenom v triku!!" vřeštěl. ,,Přestaň a obleč se!" zavrčel jsem a rychle odkráčel ke dveřím, u kterých stál Sabrian. Bezhnutí pozoroval Volta. ,,Sabriane!" houkl jsem a odtáhl ho od dveří, které jsem zavřel.
,,Jdi zbudit Dimitrije." nakázal jsem. ,,Neumim budit." oznámil mi. ,,Ty máš výmluvu na všechno." mumlal jsem a došel ke dveřím ve kterých Dimitrij pravděpodobně je. Otevřel jsem a vešel. Snad bude spát oblečenej. Ležel zkrouceně pod dekou a trochu sebou cukal. ,,Vstávej. Jdeme pryč." šeptl jsem a zatřepal s ním. Otevřel oči, zvedl se do sedu a protáhl se. Vstal z postele a protáhl se znovu. Naštěstí měl triko i kalhoty. ,,Tak tedy vyrážíme!" řekl a vyšel z pokoje. Šel jsem za ním. Na chodbě už čekal Volt se Sabrianem. Došel jsem ke schodům a už našlapoval na první schod, když v tom se z rohu vynořila postava. Issac se mi postavil do cesty a mračil se. ,,Kam pak se chystáte?" zajimal se a povytáhl obočí. ,,Jdeme už pryč, čeká nás cesta." vysvětlil jsem. Issac si povzdechl: ,,Doufal jsem, že zůstanete." ,,Ale já ne." zavrčel jsem. ,,Nějakej nervní, ne?" rozchechtá se Issac. ,,Lezeš mi na nervy." řeknu. Zamračí se a vytáhne nůž. Přirazí mě ke zdi a nůž přiloží ke krku. ,,Zůstanete tady!" zavrčel. ,,A důvod?" ,,Pokud ne, tak tě zabiju, hezky pomaloučku!" chechtal se a lehce mě řízl. ,,Vole! Pusť ho!" štěkl Dimitrij. Neodpovídá.
Kopnu ho kolenem do břicha a odstrčim. Issac se převáží a padá na záda ze schodů. ,,Kurva..." hlesnu a šokovaně pozoruju tělo, jak dopadá pod schody hlavou na před. Ruce a nohy má podivně zkroucené. Seběhnu k němu a kleknu si vedle něj. Nahmatám mu tep, nic necítím. Bože! Já ho zabil! Zabil jsem člověka!! Začnu s nim třást. Nic. ,,Je mrtvej!!" vřeštím a hbitě vstanu. ,,Buď sticha radši jdeme, než si ho tu někdo všimne." řekne Dimitrij a za rukáv mě táhne pryč.
Došli jsme ke vchodu. Nikde nikdo. ,,Kde jsou ti tři?" zajimal se Volt. Pokrčil jsem rameny a vyšel ven. Nikde nikdo.
,,Hope!" zavolám. ,,Northe, k noze!" zařve Volt. Z poza rohu vyjde Dara a za ní Hope a North. Dojdou k nám.
,,Co jste celou dobu dělali?" zeptal jsem se. ,,Dalo se slyšet vše, co se tam nahoře špitne, takže jsme věděli, že tam přez noc zůstanete, tak jsme se na noc zabydleli v jednom domě." vysvětlila Hope. Kývl jsem a rozhlédl se. ,,Co teď?" zajimal jsem se. ,,Asi jdem dál, ne?" řekl Dimitrij. ,,No jo, ale kam?" ,,Co já vim, třeba tam." mumlal a ukázal nějakým směrem.