Na smrt!

17

Došli jsme na místo, kde jsem potkal Hope a tu její kamarádku. Bylo tu jen těch pár spálených klacků. Nikde nikdo.
,,Nemůžou být daleko!" mumlal jsem a rozhlížel se. Říkaly, že budou hledat nějaké doupě, takže jsou určitě v bezpečí, ale kde?
,,Musíme je najít dřív, než padne noc." prohlásil Dimitrij a rozešel se z uličky.

,,Hope!!!! Hope!!!" hulákal Dimitrij do všech stran. ,,Hope!! Kde jsi?!" zavolal jsem já. Žádná odpověď.
,,Je určitě už dávno mrtvá!" vyšlo z Volta a sedl si na lavičku. ,,Nesedej si, někde tu bude!" vrčel Dimitrij. ,,A co já s tim! Za chvilku bude tma! Jsem unavenej, hladovej a vyčerpanej!" chrčel Volt a zívl. ,,Nerad to říkám, ale jsem na Voltově straně." přiznal Sabrian. Dimitrij znechuceně odvrátil pohled.
,,Hope!!! Ty svině!!! Vylez ven ty mrcho!!!" zařval Dimitrij a baseballkou bouchnul do jednoho auta. Ozvalo se vrčení a kroky. Z ulic se nahrnuly ty chodící strašáci a hnali se na nás. Bylo jich snad dvacet!!
,,Ach-můj-Bože!!" vydechl Volt. ,,Ty jsi debil Dimitriji!" zavrčel jsem. ,,Já vim." kývl a rozběhl se pryč. Rychle jsem ho následoval a ti dva taky. Nakažení se řítili za náma.
,,Co budem dělat?!" vyjekl jsem na Dimitrije. ,,Utíkat! Až najdem nějaké místo, schováme se!" vysvětlil.

Doháněli nás. Přibližovali se a natahovali po nás ruce a hladově slintali. ,,Nezastavujte se!" křikl Dimitrij. ,,Alé já už nemůžu!" ječel Sabrian. ,,Prostě běž dál!!!" ozval se Volt vedle něj.

Ucítil jsem dech za krkem. Jsou hned za mnou!! Pokoušel jsem se zrychlit, ale nešlo to. Otočil jsem hlavu. Jeden natahoval ruku k mému krku. Zbýval jen milimetr, když se ozval výstřel a skácel se k zemi. Ozvaly se další výstřely a víc a víc těl padalo k zemi. Poslední se napřahoval k Sabrianovi. Ten mu vrazil nůž do břicha a skopl k zemi. Začal jsem se rozhlížet. Ostatní to samé. Z jednoho domu vyšla postava. Černé dlouhé vlasy v culíku a v ruce pistil namířenou na nás. Dara! Ulevilo se mi. Oddechl jsem si a všiml si další postavy. Tentokrát k nám kráčela hnědovlasá Hope.
Dimitrij zajásal a vesele poskočil. ,,Hope! Rád tě vidím!" řekl s úsměvem. Hope mávla na Daru. Ta zandala pistol. Obě došli až k nám. ,,Co tu děláte?" zeptala se Hope. ,,Šli jsme tě hledat. Aby jsi se přidala do naší smečky!! Tvá kamarádka může taky!" vysvětlil Dimitrij. Hope si s Darou vyměnily udivené pohledy.
,,Promluvíme si o tom, ale tady ne. Pojďte za mnou." řekla a rozešla se do domu od kud vyšla.

Já, Dimitrij a Volt jsme seděli na pohovce. Hope s Darou v křeslech naproti nám a Sabrian šmejdil okolo.
,,Takže tohle je Dara. Daro, Dimitrij a Volt, Xaviera jsi už viděla." představila Hope Daru. Ta jen kývla. Hope se koukla na Sabriana. Zrovna si prohlížel porcelánové hrníčky. ,,To je kdo?" zajimala se. ,,Sabrian, z půlky nakaženej, žere lidi." vysvětlil jsem. Hope pomalu přikývla.
,,Tak co, bereš naší nabídku?" zeptal se Dimitrij nedočkavě. ,,Jistě že ano. Ve více lidech je to lepší vždycky." vysvětlovala a Dara jen kývla. Dimitrij se lišácky zašklebil. ,,Co tím máš na mysli?" zeptal se a povytáhl obočí. Hope se zamračila. ,,Ty úchyláku! Nic nemravného jsem tím nemyslela!" vyjekla. ,,Vždyť já vim, jen si dělám srandu. Ale kdyby jsi jen změnila názor..." vrčel lišácky. ,,V žádném případě!!" zařvala. Volt vedle něj se jen chechtal. Mě to teda vtipné nepřišlo. Hope se koukla na Volta. ,,Čemu se tlemíš?! Není to vtipné!" křikla. ,,Ta představa...že vy dva..." nedořekl to a začal se smát. ,,Na co to myslíš?! Fuj!" vyjekla. Dimitrij se taky začal smát. Dara jen vrtěla hlavou.
,,Klídek! Uklidněte se!" zavrčela po chvilce. Všichni se sklidnili.
,,Už je tma, měli by jsme jít spát." řekla Dara. ,,Ale já nejsem unavenej." namítl Dimitrij.
,,To je jedno, ale nevíš co se zejtra může stát, musíš být připravený na všechno!!"