Prošli jsme městem až na konec. Je noc a před námi je louka. Už jsem unavenej a ostatní nejspíže taky. ,,Tak tady asi přečkáme noc, co?" ozval se North. Všichni jsme kývli a lehli si do trávy. Sabrian se hned ke mně natiskl a z druhé strany (o něco dál) si lehl Volt a vedle něj Dimitrij. Hope s Darou se uvelebili o kousek dál od nás všech a North vedle Dimitrije.
Obloha byla jasná a temná. Hvězdy byly hezky vidět a vzduch byl čistý a trochu chladný. I přez to, že svět je už zničenej, je tu stále krásně. Vlastně těch několik dní jsem se měl líp, než za normálních podmínek.
Oddechl jsem si a vnímal jen svět kolem sebe.
Doufám, že takhle svět vydrží dlouho...
Ta dá! Zazvonil konec a krvavé pohádky je zvonec! Doufám že se příběh líbil a byl aspoň trochu zajimavej. Konec je sice takovej neůplnej, ale nechtěla jsem, aby to bylo nějak extra dlouhý, 26 částí je snad v pohodě. No! Nebudu prodlužovat a budu doufat, že se to někomu líbilo, sice to byla splácanina všeho možného, (jako všechny moje příběhy) ale bavilo mě to a postavy jsem si zamilovala, tak snad i Vy.
Vaše Wolfycznela!
ČTEŠ
Na smrt!
AdventureKrásný červencový slunný den. Motýlci poletují všude kolem, včelky světu rozdávají svoji bzučivou hudbu, na loukách se prohánějí stáda ovcí... Vše se zdá v naprostém pořádku, až na to, že není. Není červenec, je konec září a rozhodně není krásné. Po...
