Na smrt!

16

Po dlouhé chvilce ticha, Dimitrij zvolal: ,,Tak vyrážíme, ne?!" Volt se zamračil. ,,Bude mi zima." řekl. Dimitrij se zamračil. Sundal si mikinu a podal ji Voltovi. Ten si ji beze slov oblékl a zvedl se. Vzal si ze skříně batoh a hodil do něj čaje a několik nožů. ,,Ták!! Vzhůru za dobrodružstvím!" hlásil Dimitrij a vyšel ven. Volt jen zamručel a šel za ním.
Venku jsem ještě čekal na Sabriana než se vykope z postele. Vyšel ven a kráčeli jsme vedle sebe k ostatním.

Dimitrij si povíšeně vykračoval s baseballkou na rameni. Volt se vlekl za ním a já kousek za ním. Sabrian vedle mě. Bylo poledne. Bylo ticho. Nikdo nemluvil, jen Dimitrij si pobrukoval. Lezlo mi to na nervy, ale neupozorňoval jsem na to. Voltovi zakručelo v břiše. Vyjekl a zastavil se. ,,Co je?" zeptal jsem se. Otočil se na mě a na Sabriana. ,,Tu ránu jsem si nevyčistil!!" vyjekl. Sabrian se zachechtal.
,,Co když budu jako on?!" strachoval se Volt. ,,Nebudeš! Vše je v pořádku!" řekl Dimitrij. ,,Ale není, mám hlad." vyvrátil to Volt. ,,Já taky, to vydržíš." ,,Ale kam vlastně jdeme?" zeptal se Volt. Dimitrij pokrčil rameny. Vytáhl jsem z batohu tři sušenky. Jednu jsem podal Dimitrijovi, druhou Voltovi a třetí jsem si vzal já. Teď se ozval žalůdek od Sabriana. Všichni jsme se na něj otočili. Uchechtl se. Volt se zamračil. ,,Řekl jsi, že mu seženeš žrádlo!" vychrlil na Dimitrije. Ten se podrbal za krkem. Rozhlédl jsem se. Dimitrij taky a něco si mumlal. ,,Dobře! Počkejte tady! Někoho najdu." prohlásil nervózně a rozešel se do jednoho domu.
,,Já bych si někoho našel sám." zavrčel Sabrian. ,,Od teď ti potravu bude hledat Dimitrij." řekl Volt. Sabrian zamručel a opřel se o zeď jednoho domu. Došel jsem k Voltovi. ,,A je ti fajn? Necítíš se nějak jinak?" zeptal jsem se. ,,Zatim to jde, ale nevim, bolí mě trochu hlava." řekl.
,,To mě taky předem bolela!" ozval se Sabrian. Volt se zhrozil. Sabrian se chechtal.

Čekali jsme tam už celkem dlouho. Sabrian kňučel a držel se za břicho. V tom se ze dveří jedné budovy vynořil Dimitrij. Na obličeji zoufalý úsměv a za sebou táhl kroutící se dívčí tělo. Mohlo ji bejt tak dvanáct. Ústa měla zalepená lepící páskou a ruce svázané za zády. V očích se jí blyštil strach a odkapávaly jí slzy. ,,Nevěděl jsem jestli ji chceš živou či mrtvou, tak jsem ji nechal živou." řekl Dimitrij, když k nám došel. Položil oběť před Sabriana. ,,Příště mrtvou." mumlal. Vytáhl nůž a bez váhání ji ho zabodl do srdce. Znehybněla. Nedočkavě se jí zakousl do krku. Odstoupil jsem od něj. Dimitrij taky, ale Volt ho pozoroval. Sabrian hltal každičkou kapku krve. Odkousl kus masa a narval si ho do úst. Bylo to, jako pozorovat divokou šelmu, požírající svůj úlovek. Nadšeně u toho vzdychal. Rval kusy masa a pak další. Nožem jí rozřízl břicho. Vyrval srdce a zakousl se do něj. Dimitrij si zakryl oči. Koukl jsem na Volta. Ukápla mu slina.
Sabrian vyrval další vnitřnosti. Zakousl se znovu do masa.
Už to trvalo moc dlouho. Skoro už zbyly jen kosti. Spolikal své poslední sousto a zvedl se. Otočil se na nás. Celej obličej, oblečení a ruce měl od krve. Začal si ruce olizovat. Koukl na Volta. ,,Na co čekáš? Něco tam ještě máš." promluvil Sabrian. Volt odvrátil pohled. ,,Nebudu jíst lidi!" zavrčel. Sabrian pokrčil rameny a otřel si obličej do rukávu.
,,Tak v tom případě jdem najít Hope!" prohlásil Dimitrij. Kývl jsem.

,,A kde přesně jsi ji viděl?" zeptal se po chvilce Dimitrij. ,,Za chvilku tam budem, ale pochybuju, že tam bude." řekl jsem. Dimitrij kývl. Sabrian šel vedle mě a Volt zas vedle Dimitrije.