Heavy Breathing

7.

Šli jsme společně chodbou a Thomas vedl tu ženu. Měla sklopenou hlavu a plakala. Thomas ji vedl přímo do výslechové místnosti, kde ji chtěl zpracovat. S panem Paskaraevem jsme si stoupli na druhou stranu polopropustného skla. Posadil ji na židli a opřel se o stůl.

,,Můžete začít. Proč jste zabila svého otce?'' zeptal se klidně, avšak ona stále koukala do stolu.

,,Na něco jsem se ptal.''

,,Tohle se mi nelíbí. Když nebude vypovídat, nezmůžeme nic,'' zašeptal pan Paskaraev a já k němu zvedla hlavu.
Thomas zničehonic rozrazil dveře a dlaní si promnul tvář.

,,Aidene, jdi tam.''

Pan Paskaraev jen pokýval hlavou a šel se usadit ke stolu.

,,Paní Ryanová, stalo se něco opravdu strašného. Zabila jste svého otce, všichni to víme. Potřebujeme Vaši výpověď. Co bylo Vaší motivací, pro tento čin?''

Stále mlčela.

,,Čím více to budete zdržovat, tím déle tu budeme. Když budete spolupracovat, okolnosti se Vám ulehčí,'' usmál se na ni a položil lokty na stůl.

,,Tak moc jsem ho nenáviděla...''

Mluvila tak tiše, tak zlomeně. Bylo mi jasné, že ji hnala velká motivace. Chtěla zařídit lepší život své matce, která trpěla...Ale udělala to tím nejhorším způsobem.

,,Jak jste to provedla? Co se u Vás doma dělo?''

,,Můj otec hrozně pil... S mou matkou nebyli schopni nic ušetřit. Na vysokou jsem si vydělávala v night clubu, protože mi nemohli dát žádné peníze...''

Byla jsem udivená z toho, jak pan Paskaraev dokáže mluvit s lidmi. Byl klidný, vyrovnaný a sebejistý. Možná proto mu lidé důvěřovali.

,,Máma mi ten den volala...Volala mi, že jdou nakoupit, ať po práci přijdu. Doplňovala jsem zboží a všimla si whiskey, kterou pil... Byla úplně poslední a já věděla, že po ni sáhne. Bylo to spontánní rozhodnutí. Vhodila jsem tam jed na krysy...''

,,Jste si vědoma toho, že si tu whiskey mohl koupit i někdo jiný? Že jste mohla zabít nevinného člověka?''

,,To bylo to poslední, na co jsem myslela, detektive...''

Chtěla se zabít. Nemůže snést tu tíhu svého činu. Byla to normální žena. Byla to žena s dobrými úmysly. Měla dobré úmysly, které nemohla zrealizovat legální cestou...

,,Budete vzata do vazby a vyčkáte na soud. Děkuji Vám za spolupráci a přeji hodně štěstí...'' zvedl se a opustil místnost. Paní Ryanovou si převzali policisté a pan Paskaraev si hlasitě oddechnul.

,,Díky, Aidene,'' usmál se na něj Thomas a pan Paskaraev mu jej oplatil.

,,Je smutné, když se rodina musí vraždit,'' hlesla jsem a pan Paskaraev mi dlaní zvedl hlavu.

,,Nesmíte každý případ takto prožívat. Jinak se za chvíli zhroutíte,'' sejmul ruku dolů a vydal se pryč z místnosti.

,,Nezajdeme po práci na kávu?'' otočil se na mě Thomas a já založila ruce na prsou.

,,Zveš mě na rande?''

,,Vůbec ne. Budu na tebe ve čtyři čekat před budovou,'' mrknul na mě a odešel. Ještě jsem tam zůstala stát, než moje hlava zpracovala, co se tu odehrálo. Podívala jsem se na hodinky, usmála se a vydala zpět do kanceláře.

,,Jste lepší, než jsem si myslel,'' řekl pan Paskaraev, když uklidil šanon s případy. Věnovala jsem mu vítězný úsměv a on se tiše zasmál.

,,Jste neuvěřitelná, slečno Woodartová. A další mladá krev se nám do kolektivu hodí,'' opřel se v židli a lokty dal na opěradla.

,,Kolik je Vám let? Pokud to není nevhodná otázka,'' zazubila jsem se na něj a on zvedl obočí.

,,Je mi čtyřiadvacet,'' usmál se a mně dosti překvapilo, že je tento muž o rok mladší, než já. Poznal mé udivení a opět se od srdce zasmál. Bylo mi s ním dobře. Atmosféra už nebyla tak napjatá, jako když jsme tu spolu seděli poprvé. Nastal ale konec mé šichty, a tak jsme se rozloučili a já opustila budovu.

,,Sedej! Můžeme jet,'' ozval se Thomas a já si to zamířila přímo k němu.
Kdybych tehdy věděla, jak se ten večer zvrtne...