Heavy Breathing

24.

,,Ya skazal yemu neskol'ko raz! On ne budet slushat... Ya ub'yu yego kogda-nibud', ya klyanus,'' mumlal, přičemž svíral volant. Nerozuměla jsem mu ani slovo, ale byl naštvaný.

,,O co tedy jde?'' podívala jsem se na něj a on jen oddechl.

,,Jester je můj kamarád. Je mi tak blízko, jako nikdo... Ale nejde pro ránu daleko... Takže ho z toho tak nějak dostávám. Dlužim mu to...''

,,Za co?''

,,Po Kristině smrti jsem byl na dně. Nebýt jeho, tak nevím, co by se mnou bylo...Možná bych skončil na psychárně,'' kouknul na mě letmo a já se zadívala z okna, aniž bych cokoli řekla. Za chvíli jsme dorazili před večerku, kde čekala nějaká skupina.

,,Policie, co se tu děje?'' vyšel Aiden z auta a okamžitě vytáhl odznak. Vyšla jsem hned za ním s tím samým gestem.

,,Tenhle hulvát rozbil Rodrigovi nos!'' křiknul jeden z nich a ukázal na maníka, který seděl za nimi. Měl krvavý kapesník na tváři a skučel.

Aidenovo pohled směřoval na, dva metry vysokého muže, který se tvářil, jako by ho nic nezajímalo. Jen žvýkal a pak se usmál.

,,Takže, asi pojedeš s námi,'' řekl pan Paskaraev přísně a ten muž jen pokrčil rameny. Nasedli jsme do auta a rozjeli se.

,,Chto sluchilos?''

,,On razozlil menya.''

,,Ty normal'nyy? Ty ne mozhesh' vsekh udarit'!''

,,Ya mogu.''

Seděla jsem tam bez jediného slova. Aiden byl naštvaný a...Jester? Byl úplně v klidu. Tvářil se a mluvil tak, jako by se nic nestalo. Aiden zastavil před nějakým domem a chcípnul motor.

,,Ty, Aidene...Já bych radši, abys mě odvezl domů,'' podívala jsem se na něj a on vydechl.

,,Neremcej, jdeme si dát čaj.''

Vystoupili jsme a Aiden vytáhl klíče od, již zmíněného, domu. Vešli jsme do chodby a já se musela usmát. Na muže, to tu má hezké. Ale to nebylo vše. Obývák se pojil s velkou kuchyní, kde byl z druhé strany minibar a kulečník. Žasla jsem... Kolik to všechno muselo stát peněz? Poslal mě s Jesterem na gauč a odešel udělat čaj.

,,Kdo ty jsi?'' podíval se na mě a já na sucho polkla.

,,Veronica Woodartová...Uhm...Kolegyně pana Paskaraeva...Ahoj,'' zvedl jsem nejistě ruku a on mi ji chytil, abychom si potřásli. Měl tak pevný stisk...Až to bolelo.

,,Jsem Jester Gavrikov. Jo, vím, kdo jsi. Párkrát mi o tobě povídal u piva,'' opřel se a dal ruce za hlavu. Pousmála jsem se a podívala se na něj.

,,Já o tobě nikdy neslyšela.''

,,To se dalo čekat.''

Po chvíli pan Paskaraev přišel s táckem, na kterém byly tři šálky. Položil jej na stůl a usadil se do křesla.

,,Máš to tu fakt hezký,'' podívala jsem se na Aidena a následně poděkovala za čaj, do kterého přidal trochu medu. Po dvou hodinách se Aiden rozhodl, že se trochu napijeme. Sedli jsme si k jeho minibaru. Nalil mi víno a s Jesterem si dali nějaký rum, který příjemně voněl. Byla i docela legrace. Chvíli trvalo, než Jester začal více komunikovat, ale trocha alkoholu to vždy napraví. Nakonec on sám navrhnul, abychom si zahráli kulečník.

,,Ale já to neumím,'' zamumlala jsem, Aiden vzal do ruky tágo a naklonil se ke mně.

,,Já tě to naučím,'' usmál se a podal mi ho.

,,Přestaňte tokat, jde se hrát,'' zahulákal na nás Jester a já se tedy rozhodla, že se to naučím hrát. Oběma jim to šlo od ruky...Zatímco mně buďto koule skočila, nebo jsem se netrefila. A, když už jsem se trefila do špatné koule.

,,Na tohle kašlu,'' zavrčela jsem, odložila tágo a sedla si k baru, kde jsem dopila svou sklenku. ,,Jakto, že tady máš vůbec kulečník? To tady pořádáš nějaký mejdany, ne? Je to tu obrovský,'' usmála jsem se a prohrábla si vlasy.

,,Jsi v baráku mafiána, co bys čekala,'' zasmál se Jester a já se pomalu zamračila.

,,Cože?'' hlesla jsem.

,,Sklapni!'' křiknul po něm Aiden.

,,Izvinite...Bývalýho mafiána.''

,,Zatknis' ! Vy s uma soshli?!''

Ztuhla mi krev v žilách. Aiden se na mě podíval a já pomalu dala nohy dolů z barové židle.
Chtěla jsem utéct. Zničehonic mě polil studený pot. Měla jsem už upito, což mým pocitům nepomáhalo.

,,Veronico, počkej...'' řekl zoufale a chytil mě za zápěstí.
Téměř okamžitě jsem se mu vyškubla a začala couvat.

,,Je to vtip? Protože jestli ne...'' nemohla jsem větu dokončit. Protože jsem nevěděla jak.  Zády jsem se zastavila o stěnu a dýchala tak tiše, jak to jen šlo.

,,Ne, Veronico. Není to vtip...''