Heavy Breathing

31.

Končila jsem v práci dřív, než Aiden...Takže jsem k sobě pozvala Toma, abych si ho užila. Chtěla jsem mu toho tolik říct...
Když jsme vystoupili z jeho auta, tak jsem si všimla, jak se usmívá.
Odemkla jsem dveře a vešli jsme do domu.

,,Kafe?''

,,Kafe...''

Okamžitě jsem ho zavedla do obýváku a šla do kuchyně, kde jsem nechala zahřát kávovar.

,,Nejsem úplně překvapený, že jste s Aidenem spolu...Ale jsem zase překvapený, jak daleko. Ale víš, Ver...Strašně mě to hřeje u srdce,'' říkal a já po chvíli přinesla hrnečky.
Sedla jsem si vedle něj a jen si oddechla. Neměla jsem nic, co bych v tu chvíli chtěla říct. Prostě jsem mu padla kolem krku a on mě k sobě přitiskl. Opět jsem začala plakat, přičemž začal konejšivě broukat... Když člověk zahodí veškeré naděje, tak je pro srdce obrovský šok, když se karta tak rychle obrátí. Odtáhla jsem se od něj a on mi utřel slzy z tváře. Držel mou hlavu ve dlaních a usmíval se...Tak moc mě to hřálo.

,,Tome já...já nevím, kde bych měla začít. Stalo se toho tolik,'' popotáhla jsem a sáhla na stolek, kde byl balíček kapesníků.

,,Vím, že Caroline a George umřeli...Oba zemřeli Aidenovo rukou. Ale to je něco, co už je dávno pryč. Zajímají mě jiné věci,'' usmál se, chytil mou ruku a přejel palcem po snubním prstenu. Uculila jsem se, opřela a začala mu celý příběh vyprávět. Pozoroval mě a jeho úsměv nemizel...Byl šťastný, protože jsem byla i já.

,,Veronico...Je to takový skok... A ty, uhm...Já se prostě musím zeptat. Ty víš, co byl Aiden zač?''

Jeho otázka mě zaskočila. Tahle věc se mi vykouřila z hlavy, protože tu byly daleko závažnější věci. Odvrátila jsem svůj smutný pohled. Založila jsem ruce a povzdechla si.

,,Myslíš to, že byl členem mafie? Ano, Tome, vím to. Ještě jsem mu neřekla, aby mi to všechno pověděl. Neměla jsem čas si ho poslechnout, protože jsem zpanikařila.''

,,A... Jak ses o tom dozvěděla?''

,,Jeho kamarád se prokecl. Jester Gavrikov. Právě nastoupil k jednotce. Je to docela ranař, bude se ti líbit,'' usmála jsem se.

,,Rubač.''

Oba jsme se uchechtli a poté zarachtaly klíče v zámku.

,,Lásko? Ty už jsi doma?'' ozval se Aidenovo hlas. Hned na to se objevil v obýváku a já okamžitě vstala z gauče. Přešla jsem k němu, objala ho kolem pasu a vtiskla mu polibek, dp kterého spokojeně zamručel. Otočil pohled na Toma a okamžitě nastavil ruku. Thomas se zvedl a opět se chytli a poplácali po zádech. Sedli jsme si zpět na gauč a Aiden si mě k sobě okamžitě přivinul a hladil po bříšku.

,,Kámo, ani nevíš, jak strašně moc jsem rád, že jsi tubs námi,'' řekl Aiden a políbil mě do vlasů. Thomas jen pokrčil rameny a podíval se na nás.

,,Já jsem zase rád, že budu takovej ten strejda, za kterým se bude chodit, když rodiče něco zakážou,'' zasmál se a my s ním. Zničehonic se ale zvedl a protáhl.

,,Půjdu,'' mrknul, plácnul si s Aidenem a já s ním šla ke dveřím.

,,Moc ses nezdržel,'' řekla jsem posmutněle a on mě chytil za rameno.

,,Máte si o čem povídat,'' řekl tiše a já věděla, na co naráží. Pomalu mě objal a já zabořila hlavu k jeho hrudi.

,,Mám tě tak moc ráda...''

,,Ver, to i já tebe.''

,,Navždy.''

,,Navždy...''