Heavy Breathing

16.

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Strhnula jsem si čepici z hlavy a přitáhla si Kira k sobě.

,,Děkuju, bráško...''

Najednou se ozval zvonek. Nemotorně jsem se zvedla a zabzučela. Hrozně jsem se bála otevřít dveře... Když jsem koukla skrz kukátko a uviděla Aidena, spadl mi kámen ze srdce. Otevřela jsem dveře a okamžitě mu padla do náruče. Pevně mě sevřel a já se opět rozplakala.

,,Ššš...Už je dobře, Veronico. Jsem tu s tebou...''

,,Měla jsem takový strach...''

Pomalu mě od sebe odtáhnul a popostrčil zpět do chodby.
Opět mě objal a já nasála jeho vůni.
Les? Ano...Přesně to mi jeho vůně připomínala. Jeho konejšivé kolébání a pobrukování mě uklidňovaly.
Pomohl mi ven z kabátu, pomalu mi sundal šálu a v jeho očích jsem zahlédla zděšení.

,,Kde máš dezinfekci?''

,,No... v lékárničce... V koupelně,'' popotáhla jsem a on mi utřel slzy.

,,Jdi do obýváku, hned přijdu, ano?'' pousmál se na ně a já ho poslechla. Sedla jsem si na gauč a pozorovala, jak se mé ruce klepou. Sáhla jsem si na krk a na mé ruce se objevila krev. Zajíkla jsem se a Aiden se objevil ve dveřích. Posadil se vedle mě a otevřel lékárničku.

,,Pojď, lehni si...'' poklepal si na klín a já pomalu přikývla. Lehla jsem si na záda a hlavu položila na jeho stehna.

,,A hlavně se mi necukej...'' řekl tiše a namočil hadrový tampon do dezinfekce. Pomalu mi začal otírat krk a já bolestivě sykla. Když dokončil čištění mé rány, odložil vše na stolek a já se posadila.

,,Já tomu nerozumím...proč by šel zrovna po tobě?'' zakroutil hlavou a já si opět strčila vlasy za ucho.

,,Nevím, Aidene... Ale můžeme zjistit z kamer, kdo mě sledoval...Můžeme chytit nějakou stopu,'' koukla jsem na něj a usmála se.

,,Ty si teď hlavně odpočiň. Tys pomohla mně, já teď pomůžu tobě...'' při těch slovech mě vzal kolem ramen a opřel o sebe. Položila jsem na něj hlavu a během pár chvilek usnula.

Když jsem otevřela oči, byla jsem ve své posteli. Zamžourala jsem očima a převalila se na bok. To už odešel?
Kdyby se neobjevil mezi dveřmi ložnice, zavolala bych mu...

,,Vyspaná?'' usmál se a posadil se na postel věděl mě. Zakňourala jsem a stáhla ze sebe peřinu tak, že jsem ji měla jen po pas.

,,Tys mě svléknul?'' zamumlala jsem a podívala se na své oblečení, které se skládalo jen z trička a kalhotek.

,,Taky jsem tě odnesl do postele,'' zazubil se a já tiše odfrkla.

,,Děkuju, Aidene...Děkuju, žes přišel a byl se mnou...Byla bych asi strachy bez sebe, kdybych tu byla sama...'' zašeptala jsem a on chytil mou ruku do dlaně. Zůstala jsem zírat na to, jak jeho paži zdobily vystouplé žíly. Zvedla jsem k němu oči a úsměvu se neubránila.

,,Parťáci musí držet basu, Veronico. Na mě je spoleh...'' mrknul a já odvrátila zrak.

,,Lehni si na chvíli ke mně...prosím...'' špitla jsem a Aiden nic nenamítal. Stáhnul si kalhoty a zalezl ke mně pod deku. Byla jsem z toho nesvá, ale cítila jsem se v bezpečí. Zezadu mě objal a já chytla jeho ruku.
Nakonec jsem se k němu otočila čelem a nastikla se na jeho hruď. Jeho vůně byla jako droga, nemohla jsem ji přestat vdechovat. Zničehonic mě políbil do vlasů a já stiskla jeho triko.

,,Copak? Snad nejsi v rozpacích...'' zašeptal a já jen nesouhlasně zamručela. Zvedla jsem k němu hlavu a zhluboka se nadechla.
Dlouho jsem nezažila tenhle pocit. Ležet jen tak v něčím objetí. Cítit něhu a bezpečí...
Musel to ze mě vycítit, jelikož mě jednou rukou chytil za tvář a jemně políbil mé rty.
Zavřela jsem oči a nechala se unášet.
Přiznávám...
Podlehla jsem. Snadno a rychle...
Miluji detektiva Aidena Paskaraeva...