Heavy Breathing

28.

Mě a Jestera pustili z nemocnice dřív, než Aidena. Thomas se ani po měsíci neprobral, a já začínala vzdávat naději na to, že se s ním ještě setkám. Seděla jsem doma a srkala heřmánkový čaj. Venku hustě sněžilo a já si ten pohled užívala. Chtěla jsem jít do nemocnice návštěvu, ale nebylo mi zrovna nejlíp. Doktorka říkala, že bych se v těhotenství neměla moc stresovat, tudíž vidět Toma, nebyl nejlepší nápad. Když jsem sáhla po vodítku, abych mohla vyvenčit Kira, zachvátil mě podivný pocit. Věděla jsem, že už se nemusím bát, ale strach se ve mně ještě stále udržel. Vyšla jsem ven, kde pode mnou zakřupal čerstvý sníh. Zhluboka jsem se nadechla a vychutnala si čerstvý vzduch. V parku jsem Kira pustila z vodítka a nechala ho, aby si ve sněhu hrál. Sáhla jsem si na podbřišek a sama pro sebe se usmála. Bylo mi dobře... Zaslechla jsem děti, které si v parku hrály a pozorovala je. Zavzpomínala jsem na časy, kdy jsem si já sama takto hrála s kamarády.  Všude byli děti s rodiči... Podívala jsem se na nebe a oddechla.

,,Byla bys úžasná babička...'' zašeptala jsem a cítila ruku na svém rameni. Prudce jsem se otočila a moje oči se zaslzely. Skočila jsem Aidenovi kolem krku a nechala ho, aby mě na sebe pevně přitiskl. Plakala jsem a slzy se vsakovaly do jeho bundy...

,,Už tě pustili...'' zašeptala jsem a cítila, jak se jeho ramena zachvěla.

,,Mám tě u sebe...'' hlesnul a já se odtáhla. Zadívali jsme se na sebe, chytil mě kolem pasu a moje dlaně se opřely o jeho hruď. Pomalu a něžně mě políbil, přičemž jsem zavřela oči.  Takhle je to správně...

,,C-co Thomas?'' Optala jsem se, když jsme seděli v bytě.

,,Veronico já...já ti to asi nechci říct...'' zašeptal a já věděla, že je něco špatně...

,,Řekni.''

,,Víš...Včera v noci začal přístroj pípat, jako o závod...zastavilo se mu srdce...Okamžitě ho někam převezli ale...Nechtěli mi nic říct...Lásko, on umřel...'' spolknul konec věty. Moje srdce v ten moment tak bolelo... přitáhla jsem si kolena k tělu a opřela o ně čelo. Už jsem ani neplakala...Jen jsem se dívala pod sebe. Můj dech byl pomalý a klidný, ale ruce se mi klepaly.

,,Veronico... Já bych...Ah, pojď ke mně...'' řekl nakonec, chytil mě a přitiskl k sobě. Pomalu si na gauči lehnul a nechal mě položenou na jeho hrudi. Uklidňoval mě zvuk jeho srdce a to, jak mě konejšivě hladil ve vlasech.

,,Chtěla jsem mu toho tolik říct...''

,,Byl to úžasný člověk... Ale nic s tím neuděláme. Všechno se děje pro něco...'' šeptal a já se zase pomalu zvedla, abych se mohla napít. Chvěla jsem se. Když jsem odložila sklenici, Aiden se zvednul, opřel mě o opěradlo a šel eo jakéhosi polosedu. Objal mě kolem břicha a políbil mě na něj.

,,Když jeden anděl odejde, nový přijde...'' zamumlal  a já se musela pousmát. Položila jsem mu ruku na záda a začala ho drbat.

,,Miluji tě,'' podepřel se na rukou a pohleděl mi do očí. Vzala jsem jeho tváře do dlaní a natiskla své rty na ty jeho.

,,Taky tě miluji...''