Heavy Breathing

26.

Bylo to...tak dlouho. Nevím, jak dlouho jsem byla na té zemi, ale všechno mě bolelo. George seděl na židli přede mnou a hrál si s revolverem.

,,Uvědomuješ si, že nepřijde sám?'' zvedla jsem němu svou oteklou tvář. Odložil revolver na stolek a opřel se lokty o kolena. Hleděl mi hluboko do očí, jako by se mi chtěl dostat do hlavy.

,,Caroline mu všechno objasní,'' pousmál se a povzdechl si. ,,Veronico, hrozně mě mrzí, co všechno se muselo udát. Ale nejsem člověk ,který bere ne, jako odpověď.''

,,Máš pravdu... Ty totiž nejsi člověk...'' hlesla jsem.

,,Kde jsou ty časy, kdy jsi mi básnila o budoucnosti? Jak dobrý bych byl otec? Jak si mě chceš vzít? Kdybys po mně v ten den...Nehodila ten snubní prsten, možná by nám bylo dobře, kočičko. Jenže osud tě svedl pryč ode mě...A osud mi dal moc. Odvahu a kuráž. Proto jsem přesvědčený o tom, že ty i Paskaraev dneska budete čuchat ke kytkám,'' prohrábl si vlasy a opět vzal do ruky revolver.
,,Chci, abys viděla umírat lidi, kteří jsou ti blízcí. Než ti vystřelim mozek z hlavy.''

Vzlykala jsem. Měl nade mnou převahu. Nikdy jsem si nemyslela, že by se mohl takhle zbláznit. Vždycky byl vznětlivý, žárlivý a nespolehlivý. Agresivní a nevěděl, kde má hranice. Tohle je něco, co mi opravdu nedávalo smysl. Hlavou mi běhal nespočet myšlenek, když George vytáhl malý pytlík s marihuanou. Vytáhl cigaretu, kterou vydrolil na stůl a v modré drtičce si nadrtil celou palici. Smíchal drť s tabákem a ubalil si. Zapálil si a ten smrad mi šel přímo pod nos.

,,Dej si se mnou špeka...Budeš to mít příjemnější,'' usmál se a já zavrtěla hlavou na znamení, že nechci. V tom mi silně chytil čelist a vložil mi filtr do úst.
,,Na nic jsem se neptal. Hul.''
S odporem jsem natáhla do plic a následně vyfoukla ven. Donutil mě to zopakovat asi pětkrát, než si zbytek brka dopřál pro sebe. Moje hlava se točila. Už jsem ani nemohla dál plakat, jak mě THC otupilo. Měla jsem hlavu opřenou o bednu a George mě pořád pozoroval. Zíral na mě jako na kořist. Bezmocnou a zraněnou  laň, která se snaží ze všech sil odplazit od predátora, který má očividně vyhráno.

,,Georgi?''

,,Hm?''

,,Udělám cokoli...Jen tě prosím...Neubližuj Aidenovi. Za nic nemůže... Měj srdce...'' mluvila jsem tak klidně. Marihuana zrychlila mé srdce, proti mé vůli. Bylo mi i krapet na zvracení...

,,Veroico, prober se z té diskotéky...Když něco začnu, tak to dokončím. Jsem přesvědčený o tom, co dělám. Chci tě vidět umírat, chápeš?''

,,Jsi blázen...''

Chtěl mi odvětit, ale zaslechla jsem hlasy. George se vítězně usmál, schoval revolver do stolku a rozešel se za hlasy. Zaslechla jsem Jestera...A Thomase... Věděl jsem, že nepřijde sám. Stále jsem slyšela to, jak si Brianová hraje na zoufalou. George moc dobře věděl, co dělá. Zhulil mě a věděl, co to se mnou dělá. Nemohla jsem nahlas mluvit, natož křičet. Sebrala jsem sílu a snažila se doplazit ke stolku.

,,C- co to děláš?'' zaslechla jsem Aidena. Zničehonic se siluety všech objevily přede mnou. George mě vzal za vlasy a prudce mě zvedl na nohy. Můj kotník tak moc bolel... Brianová držela panu Paskaraevovi u hlavy zbraň a Thomas s Jesterem měli ruce v pěst...Nemohli se hnout, protože by mu prohnala kulku hlavou.

,,Dobře se na ně podívej. Jak zoufale ti chtěli pomoct...'' smál se...Tak nahlas se smál.

,,Aidene...Tak moc mě to mrzí...'' skápla mi slza a on pokorně sklopil hlavu. George vytáhl revolver a Brianová chlapů svázala ruce tak, jako mně. Všechny nás hodili do jedné, tmavé místnosti.

,,Za chvíli si pro vás dojdem,'' řekla a zabouchla dveře.

,,Nemůžu tomu uvěřit...'' řekl Aiden a poprvé jsem slyšela, že se jeho hlas třásl.

,,Ver...'' hlesl Thomas zlomeně a pohleděl mi do tváře. Nemyslela jsem na nic jiného, než jak se z téhle situace dostat. Řekla jsem jim všechno, co mi prozradil George. Jester provlékl ruce pod nohama tak, že měl najednou ruce vpřed. Všichni jsme k němu zvedli pohled a on si odepnul řetěz, co měl kolem krku.

,,Aidene, drž,'' řekl, když si on taktéž provlékl ruce. Do každé ruky mu dal jeden konec řetězu a začal o něj rychle a prudce třít lano, dokud neprasklo.

,,Tohle je geniální...'' řekl Thomas užasle a Jester nás postupně dostal ze svázání. Chtěla jsem se zvednout, ale zapotácela jsem se a spadla zpátky na zem. Tom mě pomalu zvedl a zvedl k sobě mou tvář.

,,Jak ti tohle mohl někdo udělat...''

,,Musíme utéct...'' zašeptala jsem a následně odkašlala. Podívala jsem se Aidenovi do tváře a viděla, jak jeho oči nemají žádný lesk. Pomalu jsem se pustila Thomasovo ruky a došourala se až před něj. Rozklepaně jsem se natiskla na jeho tělo, přičemž moje ruce objaly jeho pas. Prudce se nadechl a silně mě k sobě přitisknul.

,,Dostaneme se odsud...''

Když vrznula klika, Jester neváhal a okamžitě se proti nim rozeběhl, čímž je úplně rozrazil. Srazil tím Brianovou na zem, a ta se při pádu bouchla do hlavy.

,,Honem!'' křiknul po nás Jester a my jsme se, co nejrychleji, dostalo ven s místnosti. Nemohla jsem utíkat, kvůli mé zlomené noze...

,,Aidene, běžte a zavolejte posily... Nech mě tady...Zachraňte se,'' hlesla jsem a moje síly téměř dosáhly svých hranic.

,,Zmlkni. Nenechám tě tady. Jako jsi mě ty nenechala v tom skladu,'' řekl rozhodně a já tedy mlčela. Když jsme měli na dohled východ. Ozval se výstřel. Aiden mě okamžitě zatáhl za roh...Jenže, ta kulka měla cíl...A to byl Thomas. Sesunul se k zemi a křečovitě se svíjel... Jeho plec se začala barvit rudou krví a já začala křičet... Jester ho okamžitě popadl a zatáhl k nám.

,,Vylezte, zmrdi! Myslíte si, že se bez boje vzdám?'' křičel George a Aiden si všimnul, že na zemi leží zbraň, kterou mu Brianová odhodila, když je sem táhli. Okamžitě ji popadl a vyběhl ven.

,,Aidene! Zastav sakra!'' snažila jsem se...ale k ničemu. Jester vyběhl okamžitě za ním. Držela jsem skuhrajícího Toma a sama začínala mít mžitky. Hlavu jsem měla otočenou na tu přestřelku,která se tam odehrávala.

,,Bacha!'' křiknul Jester, stoupnul si před pana Paskaraeva a schytal kulku do ramene. Zakryla jsem si ústa rukou, abych potlačila hlasité vzlykání. Uslyšela jsem, jak George kleje, že mu došly náboje. To bylo příležitost...A tu si Aiden nenechal ujít. Slyšela jsem rány a zvuky zápasu... Nakonec se nám dostali do zorného pole. Aiden mu zasadil kopanec do břicha, což George srazilo k zemi. Udýchaný Aiden se sehnul pro zbraň a namířil mu ji na hlavu.

,,N-na mojí rodinu...Nikdo sahat nebude...'' řekl trhaně a jeho ukazováček zmáčkl spoušť. 

,,Ver...'' zaskuhral Tom a já k němu sklopila pohled.
,,Buď štastná...Ani nevíš, jak rád jsem tě poznal...'' zašeptal a zavřel oči.

,,Thomasi, ne...'' hlesla jsem, ale potom už byla jen tma...