Heavy Breathing

20.

Měla jsem smíšené pocity z toho, že bych měla bydlet u pana Paskaraeva. Celý den jsem byla naprosto nepoužitelná. Všechno mi padalo, v počítači samé překlepy a spálila jsem si jazyk o horkou kávu. Myslela jsem, že vzteky vybouchnu. Celé to završila Caroline Brianová v mojí kanceláři.

,,Přejete si?'' zvedla jsem k ní pohled s ona tiše zavřela dveře.

,,Chci si promluvit, detektivko,'' řekla s podivným úšklebkem a posadila se naproti mně. Položila jsem propisku a zvedla obočí. Pokynula jsem rukou na znamení, aby začala.

,,Nechci, aby mezi námi byly nějaké spory... Vím, jak na mě koukáte a nechci, aby to bylo všechno přitažené za vlasy,'' usmála se sladce a mně se zvedl žaludek z té faleše.

,,Pokud jde o detektiva Paskaraeva, tak si nelamte hlavu, slečno Brianová,'' opřela jsem se a všimla si, jak se její rty zachvěly.

,,Aiden Paskaraev je člověk, kterého jsem vždy obdivovala... Už, co sem nastoupil se mé srdce otočilo jeho směrem. Vím, mám přítele...Ale v podstatě jen čekám, až se Aiden sebere a mé srdce chytí...Vím, že spolu pracujete, ale prosím...Neberte mi ho...'' povzdechla a já založila ruce na prsou.

,,Dojemný příběh. Ještě něco byste mi chtěla říct? Mám práci,'' odsekla jsem a ona se prudce zvedla ze židle.

,,Budete toho litovat...'' opustila s těmito slovy místnost a já se dlaní plácla do čela. Tohle byl rozhovor, za který bych měla dostat příplatek, protože byl na můj mozek náročnější, než celá moje práce. Podívala jsem se na hodiny na monitoru a zjistila, že už jsem měla jít dávno domů. No... Ne dávno, ale před dvěma minutami. Oblékla jsem se, vypnula kávovar, zamkla kancelář a vydala se ke schodům
Potkala jsem Thomase, a tak jsem k němu okamžitě obrátila svou pozornost.
,,Zjistil jsi něco?''

,,Ver, nic tam není... Musel se perfektně vyhýbat kamerám, protože jsem neviděl nic podezřelého,'' povdechl a já pohodila rameny.

,,Takže teď už můžu jenom čekat na smrt,'' řekla jsem ironicky.

,,Hele, v kanclu je ještě Caroline. Na stole mám CD se záznamem. Můžeš si ho vzít domů a podívat se sama,'' usmál se na mě a já souhlasně kývla. Mezitím, co on sešel na schody, já zamířila do jeho kanceláře.

,,Slečno Brian- Co to sakra?'' zasekla jsem se ve dveřích a zkoprněla. Pan Paskaraev na křesílku a Brianová na něm nalepená, snažíc se ho políbit. Dával hlavu stranou a držel ji za rameno, aby ji držel dál.

,,J-já jdu jen pro...Jdu pro CD,'' zakoktala jsem se, popadla obal s nahrávkou a zmizela z kanceláře. Vařila se ve mně voda. Tak moc jsem žárlila! Naštvaně jsem seběhla schody s tím, že snad doběhnu Toma. A tak se i stalo.
Udýchaně jsem ho zastavila a on se s překvapením otočil.

,,Ta tvoje sekremrcha leze po Aidenovi a já, dokud někoho nezabiju, tak se neuklidnim. Obětuješ se pro tým?'' řekla jsem, přičemž mi hrál na tváři sladký úsměv.

,,Tady se nám někdo zamiloval,'' zazubil se Thomas a otevřel mi dveře od auta. Nasedla jsem, on sedl za volant a nechal otevřené dveře, aby si dal ještě cigaretu.

,,Nezamiloval. Ne. Jsem naštvaná,'' zavrčela jsem a ponořila se do sedačky.

,,Nechceš...se třeba projet?''

,,Jak jako?''

,,No, nechceš řídit?''

Neubránila jsem se úsměvu. Vtiskl mi do dlaně klíčky a já si s ním okamžitě prohodila místo.

,,Jestli ho poškrábeš, nedožiješ se dalšího dne.''

Jen jsem se uchechtla, nastartovala a zařadila kvalt. Jde se řádit. Vycouvala jsem z jeho parkovacího místa a pan Paskaraev zrovna vyšel ze vchodu. Se zmateným výrazem rozhodil rukama a já vyjela z parkoviště.
Promiň, Aidene.
Později.