Heavy Breathing

21.

Zastavili jsme pod malou vyhlídkou za městem, kde jsme oba vylezli z auta a opřeli se o jeho kapotu.

,,Proč se Aiden tvářil jak puk?'' kouknul na mě Tom a já s uchechtnutím pohodila rameny.

,,Říkal, že z práce odcházíme spolu. Ale byl dosti zaneprázdněn,'' pousmála jsem se a zkřížila ruce na prsou.

,,Ver, on by si s Caroline nic nezačal. Myslím tím, že fakt není jeho typ. Neměj obavy...''

,,Mám, Tome... Obavy o to, že se to zvrtne. Protože už takhle ho mám ráda víc, než bych si připustila... Nechci to,'' pohlédla jsem mu do očí, on si mě za ramena přitáhl a opřel o sebe.

,,Chce tě ochránit...''

Seděli jsme tam zhruba dvě hodiny, než se opravdu ochladilo. Vrátila jsem mu jeho klíčky a pomalu jsme odtamtud odjeli.

,,Tome?''

,,Jo?''

,,Děkuji...''

Neptal se za co, ani proč... Jen se usmál a kývnul hlavou. Byl to opravdu skvělý muž, který mi v současném životě moc chybí. Dokázal ve mně číst a vždy věděl, co mi říct, i kdyby to mělo znamenat, že bude mlčet. Zničehonic se strhla průtrž, která donutila Toma zpomalit.  Když jsme přijížděli k mému bytu, všimla jsem si, jak někdo stojí u vchodu. Měl na sobě černou bundu s kapucí a koukal do země. Stáhnul se mi žaludek.

,,To je Fantom!''

Zpanikařila jsem a Thomas se začal hystericky smát. Vyvalila jsem oči a on dupnul na brzdu.

,,No, tak ho pozdravuj,'' uchechtl se naposledy a já se otočila ke vchodu.

,,To si děláš srandu... No nic. Děkuji, Tome. Uvidíme se v pondělí,'' pousmála jsem se, vylezla z auta a hned běžela odemknout.

,,Jak dlouho tady stojíš?'' řekla jsem ustaraně a pan Paskaraev jen pokrčil rameny.

,,Možná dvě hodiny, kdo ví,'' usmál se a já ho vtáhla do bytu. Pan Paskaraev byl úplně promočený, takže jsem ho okamžitě poslala do koupelny, kam jsem mu dala triko a tepláky, které jsem vyhrabala po ex příteli. Měla jsem to oblečení v pytlích, které měly přijít do popelnice. Ale jak se hodilo!
Když vyšel z koupelny, okamžitě jsem mu dala mokré věci prát.

,,Veronico, víš, že tohle dělat nemusíš,'' usmál se a já mu začala dělat čaj.

,,Boha! Proč jsi neseděl aspoň v autě?''

,,No protože před domem je plno a když jsem z toho parkoviště šel, tak ještě nechcalo,'' uculil se a já protočila oči. Bez dalšího slova jsem mu položila hrnek na stůl a on mě chytil za ruku.

,,Jsi úplně ledovej...''

,,Tak mě zahřej,'' zazubil se a mé tváře zrůžověly.

,,Máš tu ten čaj...'' hlesla jsem a šla se taky konečně převléct do domácího. Nezapomněla jsem Kira pomuchlat v pelíšku a nakonec jsem vzala CD a šla do obýváku. Aiden šel hned za mnou a sedl si na gauč.

,,Co to je?''

,,Kamerové záznamy. Thomas prý nic nenašel, tak si to projedu já...''

Jen pokrčil rameny a já vložila CD do notebooku. Opravdu jsem neviděla nic zvláštního, když pak pan Paskaraev začal mluvit.

,,Ty kamery mají strašnou kvalitu. Hlavně ze v mobilech jsou HD kamery. Sotva jsem poznal Brianovou, jak telefonuje při cestě domů,'' založil ruce a já se zamračila.

,,To je...''

,,Co? Na něco jsi přišla?''

,,Ano, Aidene...Přišla.''