Heavy Breathing

14.

Stiskla jsem jeho košili na hrudi a vracela mu polibky, které mi tak vášnivě dával. Chytil mě za boky a přesunul na malý gauč, který byl u konferenčního stolku. Svalil mě na záda a při líbání mě jemně chytil pod krkem. Zabrnělo mi celé tělo a pustila mu do úst slastný výdech. Po chvíli pustil můj krk a přesunul se na něj rty. Jemně mě přes něj olízl a při tom jednou rukou stiskl moje stehno. Druhou rukou mi začal rozepínat knoflíčky u košile. Prudce jsem oddechovala a cítila jsem, jak jsou mé tváře horké. Opět se mi nalepil na krk a já stiskla jeho ramena. Zničehonic vzal obě mé ruce a prudce je přirazil na gauč nad mou hlavu.

,,Posadim si tě hezky na stůl,'' vydechl a díval se hluboko do mých očí. Kývla jsem a opět ho začala líbat. V tom momentě někdo zaklepal na dveře a zacloumal klikou.

,,Pane Paskaraeve? Už jste tu?'' ozval se ženský hlas. Neochotně se ze mě zvednul a já si okamžitě zapnula košili. Aiden odemknul dveře a otevřel.

,,Slečno Brianová...Copak potřebujete?'' řekl a já si musela upravit rozcuchané vlasy. Nakoukla do kanclu a já pohlédla přímo do jejích, hnědých očí.

,,Nevěděla jsem, že máte společnost...'' zamračila se na mě a já si vzala několik svých věcí.

,,Zrovna se stěhuji do své kanceláře...Takže, když mě omluvíte...'' usmála jsem se nervózně a proklouzla kolem nich. Položila jsem bednu na zem, abych mohla odemknout dveře, které nesly mé jméno. Otevřela jsem, vzala bednu a položila ji na koberec. Okamžitě jsem usedla do křesílka a složila hlavu do dlaní. Povzdechla jsem si a po chvilce mě vyrušilo zaklepání. Podívala jsem se na dveře, ve kterých stál Thomas.

,,Hezké to tu máš,'' zazubil se a já se postavila.

,,Prosím tě, Tome...Ta tvoje sekretářka je nějaká divná...Asi mě nemá ráda,'' založila jsem ruce a on zavřel dveře.

,,Hele, ona je strašně zamilovaná do Aidena. Nemá ráda nikoho, kdo se s ním zná,'' uchechtl se a já si ironicky odfrkla.

,,A ví o tom, že s ním dělám na fantomově případu? Taky se mě to týká...'' sedla jsem na stůl a Thomas do křesílka.

,,Co s tebou má ten případ společného?''

,,Zabil mou matku...Mariku Vincerovou. Dělala tady před pár lety... Možná ji znáš,'' pokla jsem a při pohledu na Toma mi naběhla husina.

,,Marika byla tvá matka?'' zamračil se a opřel se.

,,Jo...Byla...Zabil ji stejný vrah, jako zabil ženu pana Paskaraeva,'' dodala jsem a Thomas se mírně pousmál.

,,Tvá matka byla skvělá šéfová. Byla striktní, přísná, ale byla s ní legrace. Pamatuji si, když Aiden nastoupil a ona říkala, že by se líbil její dceři... Když se na tebe tak podívám, máš její oči. Byly stejně modré a průzračné...'' vydechl a opět se postavil.

,,Věřím tomu, Ver, že až dopadnete fantoma tak si to oba, ty i Aiden, užijete...Chci, abyste se toho dopátrali. Protože vy dva...I když si to nemyslíš, jste skvělý tým,'' opustil s těmito slovy místnost a já zůstala sedět.
Opět jsem myslela na svou matku, kterou jsem před dvěma lety ztratila...