Proč musím být Argent?

Je n'ai besoin de personne!

„Počkej... to fakt?"
„Jo." Matt zabouchne skříňku a otočí se ke mně celým tělem, protože šeptá a musí si být na sto procent jistý, že ho nikdo neslyší. „Střelil jsi mého taťku. Máš jediné štěstí, že nepoznal, že jsi 'Christian Byers', alias můj nejlepší přítel. Kdyby tě poznal a zjistil by, že můj nejlepší kámoš je Argent... jako, stejně není devadesát pět procent času doma, takže je to jedno, každopádně od zbytku rodiny bych pěkně dostal za uši. Slyšel jsem, jak přesvědčuje ostatní, žes mu opravdu nechtěl ublížit, ba naopak, že 'mladý Argent mu zachránil život', ale všichni mají za to, žes ho střelil ty, ale žes to nedodělal, protože zrovna přiběhli a byla jich převaha."
„Ale vždyť víš, že já bych nikoho zabít nedokázal-"
„No já jo!" křičí šeptem. „Ale vysvětli to těm zabedněným hlavám."
„Takže jedno je jasné. Tvoje rodina se za žádnou cenu nesmí dozvědět, že to já jsem ten, koho tvůj strejda tehdy kousnul s úmyslem mě zabít. Pořád si musí myslet, že mě fakt zabil."
„A že žádná Ztracená Beta není."
Přikývnu a společně se rozejdeme na hodinu. Když projdeme kolem Emily, jenom obrátím oči v sloup a dál si jí nevšímám. Ne. S touhle holkou jsem skončil. Nechce se bavit? Fajn. Nemusíme.
„Chrisi...?"
Jak Matt, tak i já se zarazíme a otočíme za sebe. No jasně. Jak jinak.
„Ahoj, Chell."
„Můžu... mohla bych s tebou na chvilku mluvit?"
Obrátím se na Matta. Ten mě jenom poplácá po rameni a se slovy 'nechám vás osamotě' nás opouští. S nepatrným povzdechnutím chytnu Michelle za ruku a odtáhnu si ji kousek stranou. „Co se děje?"
„No... ohledně, uhm... ohledně pátku..."
„Myslíš plesu?"
„Jo, přesně to myslím. Já... jak to říct... nic si nepamatuju."
Zamračím se. „To vážně?"
Nejistě přikývne.
Tohle je moje příležitost.
„A..." o krok k ní přistoupím a dám jí pramen vlasů za ucho, „co si myslíš, že se stalo...?"
Tep jejího srdce zrychluje a zrychluje. „Ani nevím, jestli to chci vědět."
Pohlédnu jí do očí a ušklíbnu se. „Podle mě chceš." A políbím ji. Ne že bych to dvakrát chtěl, to ne. Ale holka je teď ta nejlepší výmluva, jakou můžu používat, když s Mattem budu trávit noci.
Ségra do mě stejně pořád drbe, že už bych si mohl někoho najít.
Místo toho, abych se od Chell odtáhnul, otočím si ji a přimáčknu ji ke skříňkám. Konečně spolupracuje, a to tak, že mi omotává své ruce kolem krku. Fakt to není špatný. Jenom ten pocit, že tohle dělám, aniž bych k tý holce něco cítil, je tak trochu bolestivý.

A přesně tahle taktika se mi vyplácí pár následujících týdnů.

Ale zůstaneme ještě chvíli v tomhle.

„Páni," je první, na co se Chell zmůže, když poprvé vejde do mého pokoje. Zítra od plesu uběhne týden. A musím říct, že Chell se docela změnila.
Nebo aspoň mi tak připadá.
Respektive přede mnou se snaží.
„Co?" uchechtnu se. Taky mi to dalo práci, než jsem všechny zbraně bezpečně skryl.
„Já nevím. Nikdy jsem u kluka v pokoji nebyla."
„Ale nemluv."
„No fakt," sedne si na postel a podívá se mi do očí.
„A..." pomalu se k ní přiblížím s lehkým úšklebkem na tváři, „takže jsi nikdy nebyla v pokoji svého kluka."
Srdce jí poskočí. „Nemám kluka," vykoktá.
Dřepnu si před ni a chytnu ji za boky. „Právě jsem byl uražen."
Ona uvnitř úplně křičí.
„Takže..."
„Žádné takže." Vyhrnu jí triko a políbím ji na břicho. Ona se zapře rukama o postel a blahem zakloní hlavu dozadu a vydechne. Postupně jí triko úplně přeroluju přes hlavu a odhodím ho stranou, po čemž si Chell svalím pod sebe a políbím ji na rty.

„Hochu!" křičí Matt a silně mě plácne po zádech, sotva mě následující den ve škole spatří. Zakňučím a promnu si bolestivé místo. Au. „Tak nejdřív mi furt vyčítáš, že se s Ron líbám na chodbách, a ty si zatím v klidu s holkama užíváš jedna báseň!"
Zamračím se. „Co to meleš?"
„Mě neošulíš, kamaráde. Tak povídej, ne? Jaké to bylo?"
„Jaké bylo co?"
„Vole, ty naděláš. No ty a Chell asi, ne?"
Jemným pootočením hlavou naznačuju, že o čem Matt mluví, je mi stále záhadou.
„Spali jste spolu včera, ne?" zašeptá.
„Děláš si prdel?" Tohle mě fakt dostalo. „Ne! Co... jak tě to..."
„Ronnie říkala. Dělej, detaily!"
Otáčím se dokola s cílem najít tu, o níž je právě řeč. Nebo obě dvě. Nebo třeba celou tu jejich skupinku.
„Tady jsi," slyším Mattova slova. Sotva se otočím, už jsou zase na sobě. Tentokrát však ty dva nenechám, ať se se svými hormony vypořádají sami; potřebuju vědět, co všechno o mě Chell pustila do světa.
„Ale," Ron se na mě jenom culí, „náš pan vášnivý milovník."
„Vidíš?" Matt se jejích slov chytne bezprostředně, skoro jí až skočí do řeči. „Říkal jsem ti to!"
„Co ti Chell říkala?" ptám se nervózně, ignoruje slova svého nejlepšího přítele.
„No..." na tváři jí visí úšklebek, „samé zajímavé věci."
„Ronnie..."
„Ježiši, uklidni se. A tenhle tón si laskavě skovej pro někoho jiného, děkuju. Každopádně, vlastně ani nechápu, proč se zas tolik rozčiluješ... moment... Matte? Cos mu zas..."
„Nezeptal jsem se ho na nic, o čem bys mi neříkala."
Ronnie nemusí říkat nic; stačí jí pouze založit ruce. Však Matt už dávno ví, co toto na první pohled nevinně vyhlížející gesto znamená.
„Spal s ní, ne?"
„NE-"
„Když už máš za potřebí zajímat se o sexuální život svého nejlepšího kamaráda," zarazí mě Ron, „mohl bys nejdřív poslouchat, co ti říkám."
„Co..."
„Říkala jsem ti, že Chell říkala, že jí Chris naznačoval, že spolu něco měli, ale že ona si nic nepamatuje. A že včera-"
„Že včera spolu spali!"
„Naposledy ti říkám, že nespali, ty idiote!" zakřičím, ale ne tolik nahlas, aby nás někdo slyšel.
„Fakt bys měl začít přemýšlet mozkem a ne rozkrokem," Ron nad ním jenom obrátí oči v sloup.
„Počkej... tak spali nebo ne?"
Ron si samým zoufalstvím povzdechne, stoupne si na špičky a začne Mattovi šeptat do ucha. Jeho tvář pomalu kamení. „To fakt?" zašeptá jejím směrem, sotva se Ron odtáhne, a ta přikývne.
A ten výraz, který teď na Mattovi svítí, se mi vůbec nelíbí.
„Tak v tom případě..." otevře se skříňku, vytáhne z ní krabičku, již mi následně hodí, chytne Ronnie kolem pasu a vykročí s ní pryč. „Aby vám to příště už vyšlo," dodá a oba dva mi pomalu mizí z dohledu. Nechce se mi na něho úplně křičet přes chodbu, spíš bych mu tu krabičku hodil o hlavu, ale dělat drama není moje silná stránka.
„A co vy dva? Nebude vám to chybět?" zavolám.
„V klidu! Ronnie je na práškách!"
Většina lidí na chodbě se jeho směrem nechápavě otočí, oči vytřeštěné. No já být na jejich místě, studem se snad propadnu.
Matt to moc neřeší.
Ale Ron se mu schoulí do hrudi, aby nebyl vidět její obličej, a zatáhne Matta do prázdné třídy. Jenom se nad nima culím. Rychle popadnu svoje věci a zamknu skříňku, dárek od Matta stále v ruce, a rozejdu se ke své učebně, poslouchaje ty dva.
„Skvělý. Tak a teď bude celá škola vědět, že Veronica Andersonová bere antikoncepci."
„Ale no... děláš, jako by to odteď mělo nějak ovlivnit tvůj život."
„Mohl by ses aspoň na chvíli přestat chovat jako kretén?!" Z jejího hlasu je jasně znát, že má slzy na krajíčku.
„Ronnie... no tak, pojď sem... vždyť víš, že jsem to tak nemyslel. Promiň."
Nevědomky se usměju, myšlenkama u Matta a Ronnie v jinak úplně prázdné třídě. Tohle jsou přesně ty chvilky, které Mattovi neskutečně závidím. Sex vem čert. Já se jenom nesmírně těším na to, až jednou budu mít někoho, komu budu oporou. Kdo se mi nebude mít problém s čímkoliv svěřit. A pro koho budu ten první, nad kým začne přemýšlet, když bude potřebovat obejmout.
„Kur-VA!"
Tak odteď už na školní chodbě budu vždycky nejen fyzicky, ale i myšlenkama.
O další vražení do ní už fakt nestojím.
„Sorry-"
„Děláš to snad naschvál? Máš to zapotřebí? Míchat se mi do života?"
Zamračím se.
„Moc dobře jsem vás tehdy slyšela. Nepotřebuju odbornou pomoc..." nasupeně se ke mně otočí. „Nepotřebuju tvoji pomoc," ukazováček mi zabodne do hrudi. „Nepotřebuju nikoho!" Silně mi vrazí do ramene a odejde pryč.
Ještě pořád se tak nějak snažím pobrat, co se právě stalo.
„Emily-"
„A nezapomeň ji příště přetáhnout!" zařve z druhé strany chodby, než stihne zmizet za rožek. A opravdu. Tentokrát pohledy ostatních spočívají na mně. Sehnu se a vezmu do ruky krabičku kondomů, která mi při nechtěném nárazu do Emily vypadla. Jak si ji tak prohlížím, po chvilce vzhlédnu před sebe. Sevřu krabičku pevněji, schovám si ji do kapsy a ne úplně přemýšleje nad svým konáním, rozběhnu se za Emily. Odpovědí je mi ateliér, jehož dveře jsou zamčené. Ale vevnitř někdo je. Pláče. Ruku sevřu v pěst a chystám se zaklepat, ale... rozmyslím si to. Radši se otočím a mířím na svoji hodinu. Mám teď špatné svědomí. A hryže mě a nedá mi spát.

/Oct 6/