Proč musím být Argent?

Tu as perdu le pari

„...ona je prostě střelená, nechápu, že jenom kvůli ní se vysereš na celý ples."
„Víš, že stejně vždycky odejdu dřív, protože mě nebaví tam umírat. Však ty a Ron jděte, já vám v tom nebráním, ale... já se na to fakt necítím."
„Hovno necítíš, nejdeš tam jenom kvůli Emily. Hele, jestli kvůli ní začneš kašlat i na mě, tak s tebou končím."
„Ale no, snad nežárlíš na svoji vlastní sestřenku. Příští týden je úplněk a k tomu píšeme asi tři testy, to je to jediné, o co by ses měl strachovat. Stejně už jsi oblečený a já bych to ani nestihl, uvidíme se v chajdě v lese."
„Jak já tě nenávidím, Argente."
„No jo, to máte v rodině." A bez výčitek zavěsím, smíšek mi vyletí z úst. Naposledy skočím před zrcadlo a sjedu se pohledem. Přesně jak jsme se domluvili. Nic extra, prostě pohodlné oblečení na společný večer.
To ale ještě neví, co ji čeká.
Než obrazovka telefonu zhasne, stihnu se podívat na čas. Doprdele, Matt mě neskutečně zdržel. Dál už nesmím ztrácet ani minutu - do kapes strčím vše potřebné a vyběhnu z pokoje, ani se neobtěžuju zavřít dveře.
Nic mě nezastaví.
„Chrisi!"
No jasně. Jak jinak.
„Hmm?" přiběhnu za rodinou do kuchyně.
„Takhle jdeš na ples?"
„Mami, říkal jsem vám, že tam nejdu."
„Já stejně pořád nechápu proč," otec sotva zvedne pohled od rozepsaného dokumentu na laptopu, „vždycky se tam tak těšíš."
„Ne, vždycky tam trpím. Hele, docela spěchám, mohl bych už-"
„Beztak kecáš a žádné rande nemáš."
„Nikdy jsem neřekl, že je to rande," zamračím se na svou starší sestru. Od chvíle, co mi řekla o Jordanovi, to mezi námi docela skřípe. S Emily jsem se o to ještě podělit nestihl.
„Prosím," sepne ruce, „prosím, řekni mi, že už s ní nechodíš."
„Liv, nech bratra napokoji. On ví sám dobře, co dělá, že?"
Mámin postoj mě až zarazí. „Ehm... jo?" Nevím, co čekat.
„Pojď sem, hochu," otec se ke mně konečně obrátí jinak než zády, seskočí ze židle a pokyne mi, ať ho následuju. Pro sebe si zabručím a rychlým krokem mu jdu v patách. Nechci přijít pozdě. Netrpělivě klepu nohou, když čekám, až otec otevře správný šuplík v koupelně a cosi mi strčí do rukou. V momentě, co si uvědomím, o co jde, nedaří se mi potlačit zakvílení. „Nech si to, jenom chceme mít jistotu."
„Tati, prosím, nepotřebuju proslov," strčím kondom do kapsy, „zaprvé, nic takové nebude, a zadruhé... když už... jak si můžeš být jistý, že ona nemá? Nebo že jsem si pro sichr nevzal vlastní?"
„A vzal?"
„No nevzal."
„Tak nemel. Je lepší mít jistotu. Protože možná od nás bys pořádně dostal za uši, ale samotnou bys tu holku nenechal-"
„Můžu už jít? Už teď je mi to nepříjemné."
Zhluboka vydechne. „Víš, že pro tebe chci jenom to nejlepší."
Fakt? To odkdy? „Já vím."
Poplácá mě po rameni a rozejde se zpátky do kuchyně. „Hlavně zodpovědně."
„Užij si to!" zavolá za mnou máma, než zabouchnu dveře a zmizím do ulic. Uh, tohle poučování mi totálně zkazilo plány, budu rád, když to k Emily stihnu včas.
„Vy si fakt myslíte, že ten chudáček reálně má holku?"
Naberu na rychlosti, abych byl dost daleko, že neuslyším konverzaci po mém odchodu.
„Liv, přestaň. Co to do vás dvou vjelo?'
„Začalo to, když se zeptal na Jordana Wilsona, nemám pravdu? Proč se tě na něho vůbec ptal?"
„Jak to mám vědět! Někdo mu o něm musel říct. Chtějí, aby to vypadalo, že já jsem ta špatná, snaží se ho přetáhnout na jejich stranu."
„Něco musíme..."
Ugh. Paráda, teď abych se bál, že si mě naši vezmou stranou a budou mi do hlavy znovu vtloukat všechny ty lovecké řeči.
Jako by nestačil ten proslov, co mi otec dal tenhle týden.

„Chrisi... musím s tebou mluvit."
„Co se děje? Zase někdo umřel?"
„Nech si tyhle řeči. Ale víceméně ano, někdo umřel."
„No doprdele... kdo?"
„Ne úplně doslova, jenom obrazně."
„Obrazně?"
„Allison a strýc Chris se zřekli rodinné tradice."