Proč musím být Argent?

L'idiot

Doufám, že můj plán ihned se vytratit nahoru, mi vyjde.

„Takže. Pánové. Mohli byste mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat?"

„Mladý muži."
A sakra.

Oba dva jsme zůstali mlčky sedět.
„Mlčením si pouze sami kopete svůj vlastní hrob. Kdo z vás to začal?"

„Kam si myslíš, že jdeš?"
Pomalu se k mamce otočím. „Uhm... nahoru? Abych ti nelezl na oči."
„Tak tos uhod. Ty mi teď totiž hezky vysvětlíš, co to má sakra znamenat!"

„Já," přiznal Matt panu Leartonovi.
„A proč?"
„To je moje věc."
„Pane Argente?" otočí se ke mně.

„Nevím, co ti na to mám říct."
„Jo ty takhle! Dobře, máš zaracha!"
To se dalo čekat.

„Uhm... prostě... ze vzteku jsem udělal něco, co jsem udělat neměl."
„Kdyby jenom ze vzteku," zabručel Matt a propálil mě pohledem.

„A jestli nechceš, abych o tomhle tvém výstupu řekla tvému otci, tam mi okamžitě vysvětlíš, proč jste se ty a tvůj nejlepší přítel poprali do krve!"
„Já nevím, chápeš? Něco proti mně v poslední době má! Něco přede mnou tají, a úplně nás to rozdělilo!" napůl zalžu.

„Pane Browne, pokud mi teď nevysvětlíte příčinu svého jednání, pošlu vás k řediteli s návrhem, aby vás na čas suspendoval, to chcete?"
„A víte, že je mi to docela jedno? Já jsem jenom udělal, co jsem musel, a zrovna vy byste mě měl víc než chápat. Paule."
Matt mě zaskočil. On se s Leartonem zná i v osobním životě?

Máma chvíli nic neříká. „Mazej nahoru. A nemysli si, že tohle je naposledy, co jsme o tomhle mluvili."

„Pane Argente, můžete jít. Vaším trestem bude pouze to, co vám udělí vaši rodiče. Běžte."

Na nic nečekám a vyběhnu po schodech nahoru, přímo do svého pokoje. Svět je najednou tak šílený.

I když už jsem byl na chodbě, opřel jsem se o stěnu a poslouchal rozhovor pana Leartona s Mattem. Měl jsem až moc otázek.

Kéž bych nebyl tak zvědavý... říkám si při pohledu na rozvrh. Kvůli zbytečné rvačce jsem přišel o hodinu s Emily, během které by se mi možná podařilo odhalit další tajemství. Nebo alespoň část.

„Jsi normální?" Zarazil jsem se. Tohle bylo poprvé, co jsem slyšel pana Leartona nějakému studentovi nevykat.
„Prostě mi ruply nervy."
„Matte, sakra, přemýšlej trochu! Absolutně si neuvědomuješ, co jsi způsobil!"
„A nebo si to možná uvědomuju až moc dobře! Mohl Ronnie zabít!"
„Celé ty roky, co se s ním přátelíš, jsi to byl ty, který všechny přesvědčoval, že ne všichni Argentové jsou stejní. Proč by Chris chtěl zabít svou kamarádku?"
Tak moment.
Cože?!
Pan Learton ví o tom, že má rodina jsou lovci?
A že Matt je z rodiny vlkodlaků?
Kéž by to něco vysvětlovalo... jenom se tak naskýtá více otázek.
„Jak jsi teď řekl. Je to Argent. A nelíbí se mi, jak moc se motá kolem Emily. Co když jeho rodina o tom ví? Co když je stejný parchant jako jeho sestra?"
„Matte, dost. Oba dva moc dobře víme, že Chrise a Olivii srovnávat nelze, a Emily není hloupá, sama moc dobře ví, co dělá."
„Ani Jordan nebyl hlupák. A všichni moc dobře víme, jak skončil."

Mít zaracha mi nedělá až takový problém. Cvičit budu doma, střelnici máme ve sklepě, nemám nikoho, za kým bych šel. Teď jenom otázka, za jak dlouho budu moct jít z baráku, a jestli to mamka řekne otci. To bych asi nepřežil.