Proč musím být Argent?

Nous les tuons tous

Naštěstí strýc Chris v sobě ještě má kousek lidskosti a díky tomu, že našim vysvětlil, co se tehdy v noci stalo, jsem se následující den mohl vyhnout škole. Ne, že bych to nějak chtěl flákat, ale fakt je toho teď na moji hlavu moc.

Sice jsem pořád měl domácí vězení, máma mi však oznámila, že Allison, teta Victoria a strýc Chris se mají znovu stěhovat, a já jim mám pomoct.
„Proč se stěhujou tak brzo?"
Ani mi nestačila odpovědět a na telefonu mi přistávala jedna zpráva za druhou. Všechny od All. Věděl jsem, že tohle bude vážné.

Všechno se mi přehrává jako film. Ani na vteřinu jsem v noci nezamhouřil oči. Ani sny mi nedopřály rozptýlení. Pořád na to musím myslet.

„Chrisi!"
Abych sestřenici trochu uklidnil, pevně jsem ji obejmul.
„Scott... on je..."
„Šššš... to je dobré, All, jsem tady."
Vzhlédne ke mně. „Scott je vlkodlak."
Hledím na ni. Wow.
„Lhal jsi mi! Kate mi všechno řekla, oni... oni nám chtějí ublížit!"
No já se zblázním. Moje roky práce jsou ty tam. „Ne, Allison, věř mi-"
„Chrisi," do místnosti vešla otcova sestra, paže založeny na prsou, „čím dřív pojedeme, tím líp." A znovu odešla. Jenom jsem sestřence věnoval jeden smrtelně vážný pohled, popadnul pár jejích věcí a vzal je do auta. Musela se vzpamatovat.

Jako mátoha se sesunu z postele a pomalu přejdu k věcem na stole, odkud čapnu rodinnou fotografii a znovu, tentokrát s papírem v ruce, ulehnu zpět na postel.

Už několik minut jsme se já, All a Kate tiše řítili temným lesem neznámo kam. Teta nás neobeznámila, kam nás bere, ani proč Allison nařídila vzít si kuši a mně vecpala pistoli.
Rychle jsem otočil hlavu doprava. Kroky. Nebyli jsme sami.
Před námi se po několika desítkách metrů objevila mýtina se shořelým domem uprostřed. Tenhle dům jsem znal velmi dobře, Matt mě k němu často bral, nejlíp se u něj vyprávěly příběhy a vysvětlovaly další okolnosti.
Tentokrát jsem však neměl ten pocit, že tam jsme kvůli příběhům. Nebo vlastně čemukoliv alespoň trochu pozitivnímu.
V hlavě mi pořád zněla slova Kate, když se Allison vrátila z nemocnice, kam se stavila navštívit zraněnou kamarádku. Tak rád bych ji zastavil, seřval ji, přesvědčil sestřenku, že vlkodlaci nejsou nebezpečí. Tím bych se ale stal podezřelým a přinejhorším by se přišlo na to, že jedu na obě strany.
Ani na jednu však dobrovolně.
Kate nám gesty pokynula, ať zpomalíme a skrčíme. Stále mi v hlavě dunělo vytí, jež jsem zaslechnul několik minut předtím. Někdo z mé smečky.
Kate nás tam přivedla, abychom se postavili tváří v tvář skutečným vlkodlakům. Zamrazilo mě, že oba dva znám. Ten nalevo - Scott. Šok z tohoto zjištění pominul jen lehce, v životě by mě to nenapadlo. A ten napravo? Jednoduché. Derek Hale. Jednak jsem jeho jméno slyšel už mnohokrát z úst někoho z mé rodiny, druhak mě s ním Matt obeznámil jako se svým bratrancem. Nikdy jsem ho však neviděl osobně, pouze na fotkách. Jemu se člověk nechce postavit.

Palcem přejedu po tváři své drahé sestřenky, s níž na fotce dřepíme před ostatními. Vždycky byla jako já, ta nevinná. Už několik let jí opakuju Nous protégeons ceux qui ne peuvent pas se protéger eux-memês, přestože její otec odjakživa tvrdil, že ještě není připravená. Nikdo netušil, že Allison o všem už ví ode mě. Jenže jak říkám, vždycky jsem ji učil, že vlkodlaci nám nechtějí ublížit. A vždycky stála na mé straně. Proto mě překvapilo a zaskočilo, když namířila a střelila šíp přímo na Scotta.