Proč musím být Argent?

Je te croyais!

Okej, díky karanténě mám předepsané už další čtyři kapitoly 😂 Kdy se vám nejvíc hodí je postupně vydávat? Popř. jak často?

Tak nějak si pořád úplně neuvědomuju, co se to vlastně děje.

„Co děláš?"
„Jdu spát, ne?"
„Na zemi?"
„A kde jinde?"

Pokaždé, když se otočím doprava, nemůžu se přestat usmívat jak blbý.

„Ne, ne, ne, na to koukej zapomenout. Na zemi spím já."
„To víš že jo. Půjčil jsi mi svoji košili, nechal mě se u sebe osprchovat, vaši mi dali skvělou večeři a ještě mě necháš spát na posteli a ty budeš spát na zemi, ne? To tak."

Miluju to, jak se nekontrolovatelně červená a culí pokaždé, co od ní odvrátím zrak.

Už mě nebavilo se s ní hádat.
Popadnul jsem peřinu a polštář ze země a hodil je na postel. „Tak. Budeme spát na posteli oba dva. Lepší?"

Oddělám jí pramen vlasů z obličeje. Tak nevinně spí. Pravou paží si podpírá hlavu, levou si drží břicho. Levá noha se krčí a přepadá přes méně pokrčenou nohu druhou, to vše dokážu rozeznat, i když leží zakrytá a ke mně zády.
Doteď jsem poměrně překvapený, že Emily nijak zvlášť neodporovala a prostě a jednoduše ulehla. Nejspíš už byla až moc unavená.
Pozorně sleduju její hrudník pomalu nabývat na velikosti a stejným tempem opět klesat. Ani už nejsem tak unavený. Pohledem na ni jsem schopný stávit hodiny.
Dávný sen mi opět vyskakuje v hlavě, snaží se mě přesvědčit, že je obyčejnou vzpomínkou. Začínám mít strach. Jistota, že udržím své hormony na uzdě, se zmenšuje jako ledovce na severním pólu.
,,Jordane..."
Zamračím se. Jakákoliv touha je ta tam. Nakloním se k Emily blíž, abych se přesvědčil, že jsem jenom špatně rozuměl jejímu šepotu.
,,Jordane..." zašeptá znovu, její tělo se zatřese. Tohle už ukradne mou pozornost.
Netuším, kdo je Jordan, a upřímně se nesnáším za to, že mě vyslovení jeho jména tolik štve.
Emily sebou začne šít víc, při pozorném pohledu si všimnu, že po tváři jí stéká slza.
Kašlu na to. At' už je Jordan kdokoliv, momentálně ho posouvám mimo svou starost. Nechci, aby Emily byla smutná. Bolí mě to.
,,Emily..." zašeptám, má ruka na její paži.
Nic. Žádná reakce. Jenom sebou znovu zatřese.
,,Em... notak... šššš..." začnu ji hladit.
Naoko se zklidní, já však cítím, jak ji něco uvnitř ničí.
Nevím, jak jednat jinak. Musím ji probudit.
No jo, ale jak?
,,Emily..." má ruka sklouzne dolů a chytne ji kolem pasu, abych jí mohl lehce zatřást. Asi mě za tohle bude nenávidět, ale já to dělám pro ni.
I bez vlkodlačího sluchu cítím, jak rychlý její srdeční tep je. Ugh, kéž bych tak mohl něco udělat... něco, co mi nebude vyčítat.
,,EM!" zařvu. S neustálým vyslovováním jména neznámého sebou šije jak o život, avšak ani já jí nepřestávám třást.
A po chvilce se mé snaze taky dostane výsledku.
Emily vystřelí do sedu a s až moc rychlým dechem se rozhlíží dokola po temné místnosti. Nechápe.
Nic neříkám. Pouze čekám, až svým pohledem dospěje k mé maličkosti.
Prostředí, do něhož se probrala, ji děsí. Nechápe, kde se nachází. Pomalu otáčí hlavou zprava doleva, dokud opravdu nezavadí pohledem o jedinou další osobu v místnosti.
,,Jordane?"
Tak teď jsem mimo zas já.
Než stihnu odporovat, skočí ke mně a pevně mě obejme se slzami stékajícími po tváři. Přestože nechápu, stisknu ji nazpátek a párkrát jí prohrábnu vlasy.
,,Promiň, promiň, já vím, že je to moje chyba, prosím, odpusť mi, prosím..."
,,Ššššš..." nemám nejmenší tušení, o čem je řeč, ,,Emily, no tak... není to tvoje vina..."
,,Kdybych reagovala dřív, tohle by se nikdy nestalo, moc mě to mrzí, kdybych to mohla nějak vzít zpátky-"
„Em... šššš... už je dobře, jsem tady."
Po mých slovech se Emily opravdu trochu zklidní, dech i srdeční tep zpomalují a nabírají na konstantnosti.
„Mám tě moc ráda."
Jemnými pohyby jí prsty kroužím po zádech. „Já tebe taky," políbím ji na čelo.
Ani se nenadám a Emily mi usne v objetí.
Jemně ji položím zpátky na postel a chci se odtáhnout, abych si mohl lehnout na zem a nechat tak svému hostu postel celou pro sebe, ona mě však odmítá pustit. I když už znovu podlehla kouzlu snů, z mé holé hrudi si udělala polštář. Jediné, co mi zbývá, je hladit ji po vlasech a také usnout, ale... to není tak jednoduchá věc. Alespoň ne teď, když mi hlavou neustále probíhá to jméno. Jordan.