Bon cul

138 17 0
                                    

„No prosím!" přiběhnu k Emily zezadu, když ji spatřím stát u její skříňky, „vidíš, jak ti to sluší."
„Dej pokoj. Připadá mi, že ostatní se na mě dívají ještě hůř než předtím."
„A víš proč?" obejmu ji a políbím na krk. „Litují, že si z tebe utahovali, a závidí mi, jak nádhernou přítelkyni mám."
Její smích je ten nejlibější zvuk. „Že já husa jsem tě nechala vybrat mi oblečení."
„Ale no... sluší ti to. V porovnání s těmi černými tepláky a mikinou, ve kterých jsi vypadala tak na sto dvacet kilo-"
„Hele, hele," otočí se mi v rukách a založí ty své na prsou tak, že pochybuju, že ten, kdo kolem nás teď projde, o ně nezavadí pohledem, „co jsme si řekli."
„Já vím, já vím... promiň, když já si prostě nemůžu pomoct," přitáhnu si ji blíž k sobě, „ostatní tě konečně přestanou odsuzovat. Nikdy k tomu neměli důvod, jsi nádherná."
„Né," radši sklopí pohled k zemi a abych neviděl, jak se červená, schová tvář do dlaní. Políbím ji na čelo a celou tuhle situaci využiju k pozorování. Rozhlédnu se dokola a sleduju, jak se skupinky a dvojičky po pátečním plese změnily.
Ale co vidím? Ostatní vrhají závistivé a zasněné pohledy naším směrem - závistivé kluci na mě a holky na Em, zasněné kluci na Em.
No zkusí na ni sáhnout, hovada.
„Ty vole, Argente," z druhé strany chodby k nám letí bomba. Emily zájmem odkryje oči a vzhlédne stejným směrem, jakým teď hledím já. „Já ti řeknu, ty jsi takový-"
„Co jsem zas udělal?" skočím Mattovi do řeči a otočím se na Ronnie s nadějí, že ona mi jeho rozhořčení vysvětlí klidně.
„Proč musíš chodit zrovna s mojí sestřenkou!"
„Děláš, jako by to pro tebe byla nějaká novinka," opře se do bratrance Em. V celé naší skupince je nejnižší, o hlavu nižší než já a Matt, brát ji vážně je teď tak těžké.
„No jo, to mi ale nedošlo, jaký průser to bude."
„Matte, o co sakra jde?" mám reálně strach.
„Víš jak jsem se na tohle těšil? Ty vole, sám moc dobře víš, jak dlouho už na to čekám!"
„Čekáš na co?"
„Ale ty ne, ty si musíš vybrat tady postrach ulic. Víš, že tvoje poprvé jsem chtěl do detailů, ale o sexuální život mojí sestřenky fakt zájem nemám."
„Počkej, počkej, počkej-"
„Jak to sakra víš?!" vyjede po něm Em, dostatečně potichu, abychom nepřilákali další nechtěnou pozornost.
„Aha, já myslel že zapíráme, tak dobře - jak to sakra víš?" přidám se k ní.
„Co vám mám říct," založí ruce a opovrženě shlédne k Emily, „šestý smysl."
„Ryan mu to řekl," práskne ho Ronnie.
„Ta pi-"
„A jak by to asi mohl vědět Ryan?" skočím Emily do řeči.
„No jak asi, slyšel vás."
Nepamatuju si, kdy naposledy jsem takhle ztuhnul. „Neměl nás jak slyšet..."
„Ale slyšel. Pro cosi se prý vrátil domů a jenom zaslechl vzdechy. Že ten neznámý společník jsi byl ty, si domyslel i on."
Studem se mi Emily svine do hrudi, já ji obejmu.
„Boha, ty naděláš. No tak tě brácha nachytal při sexu, no a co, je to normální. A vůbec - kolikrát jsi ty slyšela jeho?"
„Ale tak to je jiné," zamručí mi do hrudi.
„Máš strach, že řekne vašim, že konečně žiješ? No a co ti asi udělají? Zakážou ti tady stříbrňáka vídat?"
„Přestaň do nich šít," Ron do něho šťouchne, „nedivím se, že sami by ti to neřekli, vidím, jak se chováš."
„Alé, to není fér! Každopádně, závěr - pěkně mě sereš, Argente. Nepotřebuju vědět, jaká je v posteli moje sestřenka."
„Debile," Em ho propálí pohledem, popadne svoje věci a políbí mě na líčko, než zmizí do třídy.
„Taky už půjdu," stejně tak Ronnie se od nás odpojí.
„Nesnáším tě."
„Ale drž už hubu," společně se rozejdeme, „hele a vůbec - co ples?"
„No co by, o nic jsi nepřišel. Fakt. Akorát zas nějaké drama ohledně Chell, řešil se Luke, jinak nic moc, žádné šílené dvojice nebo něco. Závidím ti tvůj večer."
„Matte, incest je nelegální," rýpnu si.
„Tak jsem to - ty jsi čurák!" žduchne mě tak silně, že o půl metru odletím stranou, ovšem ve výsledku se oba smějeme.
„Ty, Matte?"
„Hmm?"
„Pojď sem," mluvím tiše. Matt nabyde podezření, lehce vážně se ke mně opravdu nakloní, aby slyšel to poselství, co mu chci pošeptat. „Je fakt dobrá, nejlepší první sex."
„Doprdele, fuj!" odstrčí mě od sebe a uteče mi. Chvilku mi trvá, než popadnu dech od toho smíchu a podaří se mi opět stát rovně. Než se rozkročím zpátky ke své učebně, otočím se směrem, kterým vyšly naše slečny, a poslouchám. Podaří se mi sluchem zašátrat až do místnosti, kde obě právě sedí.
„Takže...?"
„Ne, nemluvím s tebou o tom."
„Notak... víš, jak jsem ráda, že vám to s Chrisem tak vychází? Prosím..."
„Co chceš slyšet?"
„Podívej, sex je velký krok, hodně to rozhoduje. Ne, takhle se na mě nedívej - nejsem jako Matt, to víš, jenom... hele, každá holka se o to chce podělit. I kluk. A-"
„Dobře, dobře, hlavně už utni ten monolog, jsi jak Chris. Bylo to... já ti nevím... zvláštní."
„To poprvé bývá."
„Ale já jsem si nikdy ani nedokázala představit, co přesně... jak... a on věděl, jak se mi dostat pod kůži... ježiši, ještě v neděli ráno jsem z něho byla mimo."
„Mimo v dobrém slova smyslu, soudím podle tvého výrazu?"
„A jak. Máš pravdu, spojilo nás to na úplně jiné úrovni. A obzvlášť po tom... my jsme se totiž předtím bavili o takové věci... brečela jsem. A když mě potom utišil... nevyužil situace. A jak mi sliboval, nenutil mě a počkal, až budu připravená a... bože, Veru, já ho nechci ztratit."
„Jojo, vítej ve světě zamilovaných. Hlavně nenech ostatní kecat vám do toho."
„A nedá si pokoj a nedá."
Náhlá silueta před mým zamlženým zrakem mě natolik vyděsí, že poskočím, okamžitě přestanu poslouchat důvěrnou konverzaci dvou dívek. „Sakra," chytnu se za srdce, „tohle mohl být infarkt."
„Copak jste neslyšel zvonění, pane Argente?"
Pěkné, pěkné, zase hraje tu hru. „Promiňte, pane Leartone, byl jsem myšlenkama někde jinde."
„Taky jí nedopřeješ soukromí. Pojď se mnou."
„Ale já mám-"
„S profesorem jsem mluvil, nemá problém tě z hodiny omluvit. Prý zrovna tobě jeden vynechaný tělocvik neublíží. Se mnou."
Poslední dobou, když si mě Learton vezme stranou, nikdy nevím, jestli se mám strachovat nebo ne. Ten člověk je jak kámen, nedokážu rozeznat negativní od pozitivního.
„O co jde?"
„Sedni si, chlapče," usadí se za svůj stůl s lehkým výdechem.
Okej, už mám husí kůži.
„Víš, Chrisi," nahne se, aby ze šuplíku vytáhnul složku, a mrští jí o stůl, „být školní psycholog neznamená jenom zpovídat a řešit problémy, ne. V mnoha případech zastávám také funkci rodiče či přítele, několikrát už jsem radil, jak něco smontovat, jak dlouho vařit rýži nebo jsem poslouchal různá dívčí dramata. Někteří rodiče bohužel své děti až moc zanedbávají a že se i přesto nedají na špatnou cestu a žádají o pomoc je chvályhodné."
„To je pěkné, ale co já s tím? Rýži nevařím a se zbytkem mi pomáhá otec."
„Včera za mnou přišla Emily."
Nohama dupnu na zem a rychle se v křesle napřímím. Tohle se mi nelíbí. Ráno od ní odejdu a ona hned druhý den jde za školním psychologem, další Betou ve smečce? Srdce mi bije jak splašené. „Tak aby bylo jasno, já jsem ji nezneužil. Nedělal bych to bez jejího svolení."
„Nedělal co?"
„No... sex?"
Rukou překryje uchechtnutí, snaží se působit profesionálně. „Chrisi... o tohle vážně nejde. Upřímně, s tím se mi ani nesvěřila."
Potupením zavřu oči a sjedu po židli dolů, jako bych se chtěl schovat pod stůl.
„No... o co teda jde - svěřila se mi, o čem jste spolu mluvili."
„Huh?" vzhlédnu k němu.
„Chrisi, Emily v tebe vkládá veškerou svoji důvěru. Už jenom to, že se ti svěřila s celou tou věcí ohledně svého bratra, o tom vypovídá docela dost."
„Ajo tohle..."
„Moc to pro ni znamená. Každopádně, ohledně Jordana... mrzí mě, že jsme ti o tom nemohli říct my."
„Ne, takhle to bylo stejně asi nejlepší. Přímo od ní... i když, nečekal jsem to."
„Co sestra?"
„No o té mi ani nemluvte, myslel jsem, že jí jednu vrazím, a to pořádnou. Nemůžu se na ni ani podívat."
„Takže jsi jí neřekl, že víš pravdu?"
„Jsem snad magor? Ještě by jí došlo, že Emily je vlastně vlkodlak, a bylo by to v háji."
„Přesně proto se ptám. Takže nikomu jsi...?"
„Nejsem blbej, jasně že ne. A... vážně je to pravda?"
„Pochybuješ snad?"
Chci pochybovat. Nechci nadosmrti žít s pocitem, že moje sestra je vrah."
„Rodinu si nevybereme, to sám moc dobře víš. Tak už běž, ať z té hodiny přece jen něco máš."

„Nesnáším vás."
„Ne, miluješ nás, protože nikoho jiného nemáš," Matt popadne židli od vedlejšího stojanu, hodí ji před sebe a sedne na ni, „a nemel."
„Bože, za co..." Emily se posadí ke svému obvyklému stojanu a zoufalstvím vzhlédne ke mně.
Přemýšlím, koho se zastat. „Nebuď otrávená," chytnu ji okolo ramen, „vždyť my s tebou jenom chceme trávit čas."
„Tak já ti něco vysvětlím - támhle ten degeš," ukáže na Matta, „jenom chce rýpat a i když hraje, jak je mu to nepříjemné, chce od tebe detaily. Támhle ta slečna," přehodí k Ronnie, „se jenom nechce učit na test. A tahle otrava," bodne mě prstem do hrudi, „jenom nechce nechat můj zadek bez dozoru."
„A divíš se mi? Dneska to bylo poprvé, co jsem nebyl jediný, kdo ti na ten zadek koukal."
„Hej!" odžduchne mě od sebe pryč, přestože stejně jako já, i ona skrývá úsměv.
„Co hej? Máš dobrý zadek."
„Prosím?" obrátí se ke mně uraženě. „Dobrý zadek? Neviděls ho snad?"
„Co já vím..." nakloním se k ní vyzývavě, „asi ne dost."
„Kurva né... zlato, promiň," Matt vstane a vrátí židli na místo, „ale já na tohle nemám."
„Nechápu, co děláš," Ronnie se jenom culí, „vždyť je to hezký, že se k sobě maj. A vůbec, ty to děláš taky."
„Ale tohle je moje sestřenka."
Bratránku, nikoho nebude štvát, když odejdeš."
„Ježiši tak já už mlčím. Každopádně, co vaši? Ví to? Že máš kluka?"
„Děláš, jako by se o mě kdy zajímali."
„No, jestli jsi jim to neřekla ty, tak Ryan rozhodně neudrží jazyk za zuby. Kdo ví, jak budou reagovat, až zjistí, že chodíš s Argentem."
„Opovaž se!"
„Klid, já nic neřeknu, nejsem blbej, ale je vám dvěma doufám jasné, že jednoho dne na to přijdou?"
„Jestli nepřestaneš srát, tak fakt radši vypadni."
„Em..." dám jí ruku na rameno, „má pravdu. Vaši to jednou zjistí a... co potom?"
„Co potom, to je snad jasné, ne? Zjebou mě, protože jsem stejně blbá jako můj neschopný starší bratr."
„Tak jsem to-"
„Buďte už ticho. Oba dva. Přišla jsem sem malovat a to jdu teď taky dělat," popadne do ruky štětec, „takže jestli máte v plánu pořád rýpat, vemte si to ven."
Namočí štětec do barvy a začne jemnými tahy. Dlouho ateliérem vládne ticho, než Mattovi rupnou nervy: „Takže… kdo se udělal první?"

Aug 17

Proč musím být Argent?Kde žijí příběhy. Začni objevovat