I Am His Fucking Queen //JiKook

5.1 Black Mansion

Jimin se držel Jeona jako klíště. Za žádnou cenu se tady nechtěl ztratit nebo jen potulovat sám. Nikoho tady neznal a všichni vypadali jako lidé, co mají moc a peníze. A taky... byli to upíři. Ne všichni, ale člověk by se tu hledal skoro až těžko.

Jin se držel za ruce s Joonem a byli pár kroků před jejich Králem a jeho Omegou.

Když došli ke vchodovým dveřím, zastavil je jeden ze sluhů sídla. Uklonil se, jeho perfektne nagelované vlasy se nehnuly ani o kousíček. Rukou v bílých rukavicích si upravil svůj černý motýlek a jeho oči vypadali na sluhu nebezpečně. ,,Převelice se omlouvám, ale-" poukázal na Jimina, stojícího jako socha vesle své Alfy. ,,Tohle sem nemůže," řekl.

Jeon se na něj podíval a jeho oči zčernaly. ,,Pardon?" Zamračil se. ,,Asi jsem vás neslyšel. Nechcete to zopakovat?" Jungkook se narovnal, aura kolem něj výrazně ztěžkla. Jimin přivřel své oči, aby nemusel vidět nadcházející.

Sluha se okamžitě zarazil. Uklonil se ještě hlouběji a s děsem v hlase promluvil, ,,omlouvám se... Pane. Můžete vejít," opravil se a všichni čtyři vešli do sídla. Mohl děkovat bohu, že stále dýchá.

Všude byl cítit smrad kouře. Kouře cigaret smíchaného s vůní jídla a drahých parfému. Pro upíra to tak hrozné nebylo, ale Jimin se dobře vůbec necítil. Bylo mu těžko a špatně se mu dýchalo. Často na sucho polykal a snažil se vůně kolem něj ignorovat.

,,Kookie, vezmi Jimina stranou. Není mu dobře," řekl Jin, když se otočil jejich směrem a všiml si, jak se mladý upírek zdráhá. Jimin vysel na Jeonovi a sotva se držel na nohou. Ač se snažil svoji nevolnost zakrýt jak mohl - protože mu Alfa výrazně řekla, ať se chová slušně - dobře mu vůbec nebylo. Nechtěl ale Alfu zklamat, proto začal kývat hlavou ze strany na strnu, jako kdyby chtěl vyjádřit svůj nesouhlas.

Jungkook se po něm podíval a rukou ho podepřel. ,,Jdeme," řekl a pobídl Chima k chůzi.

Společně došli ke stolu na jednom konci sálu a Jimin si konečně mohl sednout. Ztěžka oddychoval a stále se nechtěl Krále ani na minutu pustit. Jimin se pomalu rozhlédl kolem sebe, až jeho zrak padl na muže před ním. Jungkook nadzvedl svoje černé obočí, Omega znovu jednou polkla.

,,Proč jsem tu s tebou?" Zeptal se Jimin. Jungkook na něj jen bez výrazu zíral.

,,Jsi moje Královna. Je nad míru jasné, že mě musíš doprovázet." Jiminův dech byl už pomalejší, jeho srdce přestalo tak rychle tlouci. Jimin začínal mít chuť vyzvídat všechno co mohl, jeho mysl byla plná otázek. Objal Jungkookovu ruku a přitiskl své tělo na to jeho. Cítil se u něj v tak velkém prostoru v bezpečí a klidně.

,,Proč jsem JÁ tvoje Královna?"

,,Musíš se na to pořád ptát? Nestačí ti, že máš pokoj od svého otce? Od života?"

,,Nelíbí se mi tady," uhnul pohledem Jimin. Odmlouval. Byl zuhlý, stále nebyl pro svoje momentální okolí uvolněný. I když si od všech těch zmotaných pachů na chvilku mohl odpočinout, stále ve své hrudi cítil ono nepříjemné těsno.

,,Nechceš se trochu uvolnit?" Zeptal se Jungkook. Jako Omegy Alfa dokázal vycítit jeho emoce, jeho nepohodlí a něžný náznak strachu. Jenže jak to asi mohl Jimin udělat? Vzal ho na tak neznámé místo plné neznámých lidí a myslí si, jak se bude cítit skvěle a svěže?

,,Tae tě taky vzal do klubu, kde jsi nikoho neznal," promluvil Jungkook. A Jimin ještě stihl být naštvaný za to, že jeho Alfa ví pokaždé všechno, co ho jen napadne, na co jen pomyslí.