I Am His Fucking Queen //JiKook

5.2 Black Vision

Jimin se vytrhl z Jeonova sevření a začal couvat dozadu, dokud nenarazil na stůl. Jeho oči stále mířili jen k jediné osobě v místnosti, jeho tep byl rychlí, začínalo se mu dělat mdlo. Točila se mu hlava.

Bylo mu zle.

,,M-mami?" Jeho plná ústa byla otevřená dokořán, Jimin nemohl uvěřit tomu, co viděl. Jungkook se po něm nenápadně podíval a pro jistotu ho podepřel. Rukou mu sjel po zádech a pevně ho svou mužnou dlaní stiskl na boku.

Žena před ním ale skoro žádnou reakci neměmla. Pouze si mladou Omegu očima prohlédla od hlavy až k patě a zamrkala. Nevypadala mile. ,,Prosím? Nepamatuju si, že bych měla syna... Minimálně ne někoho, jako jsi ty," řekla a překřížila ruce na prsou. Zhoupl se v bocích a nadzvedla své tmavé obočí.

Jimin zamrkal a sám se divil nad tím, co to právě řekl. Podíval se na Jungkooka a nechápavě si přebíral myšlenky. Narovnal se a postavil se vedle svého Krále. Více odhodlaně, jak předtím.

Naposledy se po ženě podíval. ,,Musel jsem... si vás s někým splést." Zadíval se do země.

Na druhé straně Jungkookovi se tahle situace vůbec nezdála v pořádku. Jimin si byl naprosto jistý, že je to jeho matka, ale potom jeho názor změnil? Proč? Každé dítě si někde hluboko v sobě pamatuje svou matku. I když ji jako dítě ztratí.

Ta žena byla upír. Jiminova matka byla člověk. Někdo ji muzel v upíra změnit. Jenže kdo? Její vůně byla smíchaná. Upíři z lidí své druhy nedělají jen tak. Nedělají je skoro vůbec. Bylo to tabu. A ona žena opravdu narozený upír nebyla, už jen podle její nechutné vůně.

Sex. Táhl z ní sex.

Když se jí Jungkook snažil přečíst myšlenky, nic neslyšel. Jakoby kolem sebe měla bariéru a za žádnou cenu ji nemohl prorazit.

Jungkook si přitáhl Jimina k sobě. Tentokrát se on držel jako klíště jeho. Z nějakého důvodu dostal strach o svou Královnu. Na celém místě mu něco nesedělo. Museli hned odejit. Nikdy nedal dopustit na jeho instinkty. Proto rychle svým pohledem vyhledal Jina a Namjoona, udělal krok od Jimina a táhl ho sebou.

Chystal se odejít pryč, z celého tohohle špinavého sídla. Jenže slova jisté ženy ho znovu zarazila. Jungkook se zastavil, otičil se směrem k ní.

,,Králi," bylo to, co z jejích úst vyšlo jako první. ,,Povídejte, jak vám jde hledání královny? Slyšela jsem, že..." zastavila se uprostřed jejích slov. A po chvíli ticha, co si pravděpodobně sama všechno srovnala v hlavě, se na její namalované tváři objevil falešný úsměv. Takový, který Král vídal tak často, že byl pro něj nepřehlédnutelný.

,,Oh. Vidím."

Ta ženská je nebezpečná. Jungkook to věděl. Jenže každý unáhlený krok by ji samotné mohl nahrát do karet. Musel jednat s rozvahou a klidem. Ale jako první musel jeho Jimina dostat pryč. Jungkook se rychle rozhlédl kolem sebe, ale nikoho podezřelého neviděl. Ve vzduchu žádné nebezpečí nebo nové pachy cítit nebyli.

Jenže tu byla ta bariéra.

A po dalších minutách promarněného ticha, si přeci jen Jungkook něčeho všiml. Bylo to slabé, ale tak jasné. Ucítil stejnou vůni jako u Jimina doma. Stejnou vůni, kterou už tolik let znal a ze srdce nenáviděl. Jenže nikdo nový do sídla nepřišel, nikdo ani neodešel. Jak je to možné?

,,Jimin musí být k smrti bez sebe, když se stal párem někoho, jako jste vy, hm?" Znovu promluvila. Její hlas byl o oktávu hlubší než předtím. Neměla by znát jméno jeho Královny, nikdo kromě jeho rodiny by ho znát neměl. Jungkook ale stále neodpovídal, zachoval si veškerou svou autoritu. Špinavý upír jako ona by se před ním měla klanět, nebyl daleko od toho, aby ji přede všemi v sále usekl hlavu. A pravděpodobně by to by udělal, nebýt Brama, který ji začal odvádět pryč. Každému muselo být jasné proč, z jakého důvodu. Ta žena. Jiminova matka, mu roztahovala nohy.