I Am His Fucking Queen //JiKook

1.2 Dark Suit

Park Jimin
    ,,Bude to všechno, slečno?" Zeptal jsem se zákaznice, která přišla se svou dcerkou jako skoro každý den na odpolední kus dortu a čaj. Jmenovala se Hannah a její dcerka byla naprosto rozkošná. Taky bych chtěl mít takovo dceru... ne! To se u mě opravdu nikdy nestane. O něčem takovém bych neměl ani přemýšlet.

    ,,To bude všechno, moc děkujeme." ,,Děkuleme!" Odpověděla Hannah a její dcerka se s šišláním přidala. Moc jí to mluvení ještě nejde, ale učí se opravdu rychle. ,,Hned vám to přinesu," odpověděl jsem a začal připravovat jejich objednávku.

     A akorát, když jsem se chystal zalít čaj horkou vodou, můj milovaný přítel Taehynug se jako vzduch objevil mezi dveřma obchodu. ,,Taky by sis měl už někoho najít!" Křiknul hned jako první, co mě uviděl. Ten parchant nás musel poslouchat. ,,Když máš tak rád děti, tak už si konečně pořiď vlastní," dodal. Tentokrát už s větším klidem. Jak ho znám, tak to myslel vážně, ale kladně jsem mu na to opravdu odpovědět nemohl.

    ,,A s kým asi? Podívej se na mě Tae. Krmím vlastního otce a sotva udržuju na životě i sebe a to jen kvůli tobě. Umřel bys beze mě smutkem!" Pokusil jsem se zavtipkovat, ale to Taeho moc nepotešilo.

,,Myslím to vážně, měl by sis někoho najít a vypadnou od tý věci co si říká otec," protočil očima. A dal bych ruku do ohně za to, že se mu v nich něco krásně zalesklo. Taehynug je půvabných muž.

,,TaeTae! I když se tak chová, je to pořád můj otec a já ho nemůžu opustit..." odpověděl jsem a snažil jsem se, aby se mi nezlomil hlas. Tae měl pravdu, ale nemůžu o něm takhle mluvit venku mezi lidmi. Pořád mám pocit, jako by mě slyšel.

,,Co blbnes? Podívej se na sebe. Snad ze všech stran vypadáš jako holka a každý se za tebou otáčí. Ty si můžeš vybrat snad kohokoliv!" Prsknul. ,,Vykašli se konečně na to prase a někoho si najdi. Víš jako moc tě přece miluju?" Z toho jsem se musel začít červenat. Taky ho miluju, ale naše láska není ta v romantickém smyslu...

,,Taky tě miluju!" Našpulil jsem pusu a chytil jeho tváře do dlaní. ,,Teď mě poslouchejte, slečinko, nejsem jako ty. Nemůžu trávit čas s někým, když sotva zvládám platit věci doma. Nejsem hezký a nikdo se za mnou neotáčí. A! Nemluv sprostě na veřejnosti." Mrknul jsem a cvrknul ho do nosu. Tae si odfrknul a šel si sednou k jednomu ze stolků, protože zrovna přišel nový zákazník.

    Nikdy jsem ho tu ještě neviděl. Byl vysoký a oblečený celý v černém. Měl klobou a oblek a srčela z něj dominance. Kdybych si neudržel chladnou hlavu, skoro by se mi z něj i začala podlamovat kolena. Pak jsem si ale uvědomil, že dál něj už civet nemůžu a měl bych se ho asi zeptat, co by rád...

    ,,D-dobrý den, Pane. Jak vám můžu pomoci?" Zeptal jsem se stejně jako u každého jiného zákazníka. Hlas se mi při tom malinko zaklepal. Tae se koukal našim směrem a jak ho znám, ten muž přede mnou se mu líbil. Nic ale neodpověděl a hleděl mi přímo do očí. Bylo to nepříjemné, jako by mi viděl až do duše. Měl hluboké černé oči a čistě bílou pleť. Jako by byl mrtví. Byl krásný.

    ,,P-pane? Pokud máte nějaké přání, prosím, řeknete mi," dostal  jsem ze sebe po dalším momentu sebepřemlouvání se neztratit v jeho hlubokých očích. To už se ten muž podíval za mě na ceduli a dal si jen nějaké kafe, zaplatil a odešel pryč. Venku na něj čekala černá limuzína. ,,Wow.." Pomyslel jsem si. ,,Tak i takový lidé existuji..." Ještě nikdy jsem někoho takového neviděl. A podle všeho ani Tae ne, protože se za mnou, hned jak ten muž odešel, skoro až přiletěl.

,,Viděl jsi ho?!" Jeho oči znovu zářily jako noční obloha bez mraků.

,,Jasně, že viděl! Stál přede mnou," prsknul  jsem malinko nepříjemně. Po jeho návštěvě mi zůstal ba hrudi podivný tlak...