I Am His Fucking Queen //JiKook

3.1 His Life

Jimin
Ležím na posteli pod mužem, co si říká Jeon Jungkook. Který se JMENUJE Jeon Jungkook a který mě nazývá jeho královnou. To znamená, že on je můj král?

Jeho chladný dech cítím na mém holém krku a jeho studené ruce mi prozkoumávají tělo. Nejsem schopný pohnout ani prstem. Proč? Dokážu jen sténat pod jeho doteky. Jeho velké ruce cítím na každém centimetru mého těla a i přes to, jak je chladný, chřeje. Všude kde se mě dotkl se rozléhá příjemné teplo. JEHO teplo.

Na chvíli se ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí. Čas kolem plynul tak pomalu. Znovu mám tenhle pocit.

,,Jsi panic?" Zeptal se a já mu bez sebemenšího zaváhání kývl. Mé tělo se snad hýbalo samo, neměl jsem nad ním kontrolu. Proč se na to ptá?

,,To tě nikdo nenaučil používat pusu?" Jeho hlas byl hluboký a plný dominance. Na zlomek sekundy jsem se ho lekl, ale přeci jen je to stále ten Kookie, co mě už dvakrát zachránil.

,,A-ano, jsem," odpověděl jsem mu. Přiblížil se ke mně tak blízko, že se naše rty pomalu dotýkaly. Nezpouštěl ze mě oči a jednou rukou se zastavil na mém boku. ,,Ah-" zasténal jsem, když mě zmáčkl na zadku. Otevřel jsem ústa abych něco řekl, jenže hned jak jsem ho udělal, vklouzl svým jazykem dovnitř.

Zavřel jsem oči a nechal se svádět. Líbat. Jeho ústa byla horká a vlhká a můj jazyk prozkoumával každý kout jeho úst. Jazykem jsem ucítil něco ostrého. Co je to? Zajel jsem k tomu místu znovu a znovu jsem ucítil tu ostrou věc. Ty dva ostré, špičaté zuby.

,,Líbí se ti?" Zavrněl Kookie, když se ode mě odtáhl a roztrhl tak náš polibek. Zavrněl.

,,Proč jsou tak ostré?" Zeptal jsem se, ale odpovědi jsem se nedočkal. Kookie se jen ušklíbnul a jeho špičáky byly krásně vidět. Tak čisté a bílé.

Jungkook vstal z postele, já k ní stále zůstal ležet zády. Už teď cítím jak mi chybí jeho teplo. Vydal se ke dveřím a těsně před nimi se na mě otočil; ,,Tahle místnost je od teď tvůj pokoj," začal. Jeho hlas mi mi jako střela proletěl hlavou. ,,Můžeš si tu dělat cokoliv budeš chtít. ALE. Nikdy bez mého povolení nesmíš odejít." Otevřel dveře, zabouchl a odešel.

Ležel jsem jako přibitý a skoro jako by se všechno vrátilo ke mně. Byl jsem zmatený a začal se do mě vlévá strach. Co se to právě stalo? Proč tu musím zůstat? Co se stalo s tím... ch-chlapem a s o-ot...

Hlavu jsem měl plnou myšlenek a nevěděl jsem, co mám dělat. Tae. Kdyby tu byl, určitě by se se mnou právě teď mazlil a cítil bych se s ním v bezpečí. Vím, Jin říkal, že se nemám čeho bát, ale kdo by se nebál? Moje srdce je zmatené a není tu nikdo, kdo by mi pomohl. Není to tak, že by někdy v mém životě někdo takový byl, ale právě teď potřebuju někoho, kdo mě opravdu zachrání.

Kookie...

____________________

,,Ta jeho vůně... dohání mě k šílenství. Nemůžu se kolem něj pomalu ovládat," ozval se společenskou místností podrážděný hluboký hlas. Jimin zůstal ležel v jeho přiděleném pokoji, bez vědomí toho, co se ve zbytku sídla odehrává.

,,Chudák dítě. To jsi ho tam jen tak nechal?! Neví kde je, pomalu ho sežereš za živa a ještě ho malém udusíš kvůli líbání," postavil se z pohovky Jin. Jeho manžel, Namjoon, ho rychle podepřel, aby si nic neudělal.

    ,,To jsem vážně málem udělal?"

,,Jimin se bojí Kookie! Právě teď nemůže zůstat sám. Potřebuje někoho, o koho se může opřít. Dostaň sem Taehyunga. Jimin je člověk, neumí se o sebe postarat v takovém prostředí sám," uklidnil se Jin a jeho hlas už zněl klidněji. Jungkook se zhluboka nadechl a probodl těhotného muže pohledem.