I Am His Fucking Queen //JiKook

2.4 Lusty Queen

   Jimin se probudil někdy uprostřed noci na místě, které neznal. Pomalu otevřel oči aby si zvyknul na jemné světlo, které v pokoji bylo. Na nočním stolku vedle postele byla rozsvícená lampička. V místnosti byla tma a rozléhala se po ní příjemná vůně domova. Něco takového Chim neznal.

    Zvedl se a bolestí syknul. Bolelo ho břicho od toho, jak ho ten chlap kopnul. Pomalu se posadil na postel a porozhlížel se kolem sebe. Pokoj byl obrovský. Postel, na které ležel, byla velká snad jako jeho kus domu a byla tak měkoučká a pohodlná, že si Jimin připadal jako v nebi. Přes postel byla svěšená bílá nebesa a povlečení bylo tak čisté, jako snad samotná obloha. Je tohle nebe? To už jsem mrtví? Pomyslel si Jimin.

    ,,Mrtví ještě ne, ale nemáš od toho daleko," ozval se někdo, kdo právě vešel do místnosti.

Jimin otočil hlavu od okna, které mělo přes sebe hedvábné záclony, kam jeho pohled směřoval a podíval se na tu osobu, co právě přišla. Stál tam Jin s tácem v ruce na kterém byla horká polévka a sklenice s vodou.

,,Jak se cítíš?" Zeptal se. Jimin se začal bát a schoulil se co nejdál na okraj postele, dekou se přikryl tak, že mu byla vidět sotva polovina obličeje. Oči stále nespouštěl z muže, který k jeho posteli přišel a posadil se na její okraj

    ,,Nemusíš se bát," zasmál se Jin. V jeho hlase našel Park bezpečí. Nebál se ho a nechal ho přijít k němu. ..J-Jin?" Zamumlal Jimin. Seokjin kývl a položil jídlo vedle sebe.

    ,,Musíš mít hlad. Najez se," pobídl ho a nabral lžíci polévky, kterou podal Jiminovi. Ten si ji vzal a snědl jeho porci. ,,Chutná? To jsem rád, pro lidi moc často už nevařím." Znovu se zasmál a podíval se Chimovi do očí. ,,Jsi krásný. Budeš nádherná Královna."

    Jimin ho moc nevnímal. Pořád nevěděl, co se to přesně děje. Ještě před chvíli ho chtěl nějaký cizí muž znásilnit hned vedle jeho vlastního otce a teď sedí na posteli na tak nádherném místě, vedle tak milého a půvabného muže.

     ,,Tohle je teď tvůj domov. Už nemůžeš odejít. Věř mi, budeš tu spokojený. Jen se tu musíš naučit žít," usmál se Jin a pohladil Jimina po jeho růžovoučké tváři. Cukl sebou, protože nebyl od cizích lidí zvyklí a jemné zacházení. Jediný, kdo se ho kdy takhle dotýkal byl Tae.

     ,,Kde to jsem?" Zeptal se pak plaše. ,,V sídle tvého Pána. Tvého Krále."

     ,,Co tím myslíš?"

    ,,Teď není ten pravý čas, Jimine. Musíš si odpočinout. Pro lidi je tato noční doba určena ke spánku," řekl a jemně položil Chima do postele.

     Jimin byl opravdu unavený a tak mu netrvalo dlouho a usnul. Jin vypnul světlo lampičky a pokoj v tichosti opustil.

Jimin
    Otevřel jsem oči a pořád jsem byl na tom samém místě, jako když Jin za mnou přišel v noci. Už jsem se necítil unavený, ale vůbec jsem neměl tušení, kde to jsem. Abych pravdu řekl, kdybych mohl, zůstal bych tady už navždy. Místnost voněla čistotou a všude kolem byl klid.

    Slezl jsem z postele a na sobě měl opravdu příjemný růžový svetr, bílé šortky a teploučké ponožky. Někdo mě převlékl?! Prošel jsem si místnost a vykoukl z okna. Všude kolem, kam jsem dohlédl, byl les. Krásný les. Kde to můžu být?

    Přišel jsem k velkým dveřím a pokusil se je otevřít. Vzal jsem za klidu a dveře se pohnuli. Nakoukl jsem na chodbu - ta snad neměla konce! Vylezl jsem z místnosti a potichu jsem za sebou zavřel. Všude byla příjemná vůně domova. Vydal jsem se rovně po chodbě, která byla zdobená exotickými rostlinami, až jsem došel ke schodům, které vedli do spodního patra.