his name on the paper | Queen

~XXII~

,,Vždyť to už jsme snad řešili ne?" Lehce zvýšil hlas, což mě trošku vyvedlo z míry. Tenhle tón hlasu jsem u něho ještě nikdy neslyšela. Bylo to divné. Proboha, to jsem zase něco vymyslela.

,,A ten důvod byl jaký? Že by se to nelíbilo ostatním a Deakymu? To je naprostá kravina! Oba dva to víme, tak proč ten pravý důvod tajíš?" Už jsem ho chtěla tak zoufale slyšet.

,,Proč ho chceš vědět?" Podíval se na mě a snažil se mi z očí vyčíst odpověď. Někdy prostě řekne pohled víc než slova. Tentokrát to ale nefungovalo. Nic tam nenašel a byl trošku zklamaný.

Tahle otázka byla opravdu hloupá, neuvěřitelně stupidní a naprosto zbytečná. Milovala jsem ho. To byl ten důvod. Ten jediný důvod, který jsem se bála vyslovit. Neustála jsem však všechen ten nátlak. Nevěděla jsem, co říct.

,,Miluju tě, Rogere!" Vykřikla jsem možná až moc hlasitě. Hned, co jsem si uvědomila, co jsem to vyslovila, zakryla jsem si dlaní pusu a sklopila pohled.

,,Doprdele, Mio!!" Zvýšil hlas. Byla jsem tak zmatená. Tento večer jsem snad nechápala jedinou věc.

,,Prosím?" Zvedla jsem obočí a bedlivě naslouchala jeho pravidelnému a hlubokém dechu, který jsem slyšela, protože stál jen kousek přede mnou.

,,To přesně jsem nechtěl! Sakra!!" Jeho hlas byl teď zlostný, avšak stále v něm bylo něco tak okouzlujícího a dokonale překrásného, až jsem si říkala, jestli taková kombinace vůbec může existovat. Neměla jsem ani zdání, co bych teď měla říct, a tak jsem jen čekala, až vypadne něco dalšího z něho. Řekl mi toho tak hrozně moc a na druhou stranu vlastně nic.

,,Jdu si zapálit..." Oznámil a s neutrálním výrazem ve tváři odešel na, jemu dobře známou, malou terasu, která v podstatě dělila dům od zahrady. Nechtěla jsem to tak nechat, jelikož on opět odešel od nedořešeného. Chtěla jsem toho od něj slyšet víc.

,,Co se do háje děje?" Otevřela jsem posuvné dveře a tím vpustila na terasu světlo z domu, které teď v širokém pásu posvítilo na Roge s cigaretou v ruce. Opíral se lokty o zábradlí a jeho pohled směřoval někam do zahrady.
Na konci cigarety svítila malá, nepatrná jiskřička.

Neotočil se. Jenom tam stál, vložil si cigaretu mezi rty a nadechl se hustého kouře.

,,Čemu se divíš, když si se mnou pořád tak zahráváš?" Přišla jsem až k němu nahlédla mu do tváře. Měl vyčítavý a přemýšlivý pohled. Chtěla bych vědět nad čím přemýšlí, nad čím uvažuje a co se mu honí hlavou.

,,Jenže takhle to skončit nemělo!!" Odsekl naštvaně. Byla jsem tak zmatená a tón hlasu, kterým na mě mluvil, mě štval.

,,Vůbec nechápu, o čem to tu mluvíš, Rogere! Můžeš mi aspoň něco málo vysvětlit, jelikož já jsem úplně ztracená..." Když mi nedal odpověď musela jsem si o ni říct sama. Rog típl cigaretu o zábradlí a odnesl ji na popelník na parapetu okna. Ten popelník jsem tu měla kvůli Deakymu. Nelíbilo se mi, že kouřil. Vlastně se mi to nelíbí ani u jednoho z nich. Jenže už nejsou malí a já jim to bohužel zakázat nemůžu.

,,Mio, vždyť ty víš, jaký jsem. Sama si to před chvílí říkala. Sukničkář, kurevník, děvkař, říkej tomu jak chceš. Ale já prostě takový jsem a na to, abych tě nechal být s někým takovým, tě mám až moc rád, proto ti to nemůžu dovolit. Klidně buď na mě naštvaná. Já tě miluju od té chvíle, kdy si k nám přiběhla a vyptávala se na Deakyho, ale tohle ti prostě nemůžu udělat. Nechtěl jsem dopustit, aby ses zamilovala i ty do mě, a přesto jsem tě sváděl. Jsem vůl, vím to." Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela od Rogera. On mě chránil. A před sebou!

,,Rogi, ale to je mi jedno. Já chci být s tebou...prosím." Ten pocit, že by mi zmizel. Že bych ho mít nemohla a musela se o něj dělit s nějakýma courama. To všechno mě neuvěřitelně svíralo v hrudníku.

,,Ne... Za týden bych ti zahýbal. Znám se až příliš dobře. Jsem prostě takový. Já radši půjdu domů."

,,Prosím, nechoď!!"

Bylo to, jako bych křičela, že jsem si div nerozdrásala hlasivky a plíce. Nikdo mě ale neslyšel.

Po zbytek noci jsem zůstala sama.

~~~
Ahoj, darlings ❤
Tuhle kapitolku mám připravenou už pár dní, ale já jsem čekala na tento den😞
Ano...je 24.11.
Je to Freddieho den💔
Vím, že on by nikdy nechtěl, aby kvůli němu lidé brečeli, ale i tak já musím 😐
Myslím si, že toho za svůj život stihl hodně, což je dobře ❤
Strašně mi tu chybí a já bych hrozně moc chtěla mít šanci ho někdy vidět, ale bohužel no❤
Freddie vždycky zůstane tou největší legendou v mém srdci😍
But Show must go on, darlings😞❤🤘