his name on the paper | Queen

~XXXI~

Freddie se samozřejmě taky tlemil od ucha k uchu. Pustila jsem Deakyho a vrátila se k Rogerovi, který si mě k sobě přitiskl a já po jeho boku cítila tak úžasně.

,,Někdy prostě stačí jen láska," přitiskla jsem se k blonďákovi ještě blíž, až jsem cítila tu horkost, která z něho sálala.
,,a ne drogy..." Pokrčila jsem rameny. Ostatní možná nechápali, o čem mluvím, soudě podle jejich výrazů, ale věděla jsem, že Freddie to chápe, což bylo hlavní. S úsměvem se podíval na Mary, která mu stála po boku přesně tak, jako já Rogerovi. Jistojistě byla jeho radost právě ona - milá, usměvavá blondýnka, vždy pozitivní, přátelská a ochotná.
Z jeho výrazu jsem usoudila, že mi rozumí. Někdy prostě slova nepotřebujete. Stačí jen jeden pohled a ten vám toho řekne mnohem víc, než milion slov.

Jenom Brian mě začal nějak trápit. Při pohledu na něho ve mě trošku hrklo, jelikož ať se dělo cokoliv, tak něco nebylo v pořádku. A přesně tohohle jsem se obávala. Přesně tohle naplňovalo mé nynější nejhorší obavy.

,,B-briane??" Přistoupila jsem k němu blíž a zahleděla se mu tak hluboko do očí, jako bych chtěla najít ještě něco, co mi pomůže zjistit, co se vlastně děje.

,,Mio, můžeme si prosím promluvit někde bokem?"

,,Jistě..." Přikývla jsem s klidem, avšak jsem měla neuvěřitelný strach, který mi svíral žaludek.

Vyrazili jsem tedy trochu dál od skupiny lidí, aby se mi Bri mohl svěřit, co přesně ho tedy trápí. Nemohla jsem si všimnout Rogerova znepokojeného a podezíravého pohledu, kterým šlehl právě po Brianovi.

,,Nejdřív musíš vědět, že ti přeju jen to nejlepší..." Spustil, aniž bych ho musela vyzívat. Stáli jsem na chodníku dobrých třicet metrů od dodávky, kde si právě všichni zapalovali cigarety, což jsem poznala podle kolujícího světýlka - zapalovače. Bri ale i tak mluvil tišším hlasem.

,,Ale?" Tentokrát jsem ho popostrčit musela, jelikož se po téhle větě zasekl, ale já jsem věděla, že toho musí mít na jazyku ještě mnohem víc.

,,Mám Rogera rád, stejně jako tebe, ale vždyť ho znáš...Víš jaký je...Já ho znám už dost dlouho, takže to vím ještě líp než ty." Rozpovídal se a ačkoli chtěl ještě pokračovat, já jsem mu do toho vkročila.

,,Ale já ho miluju, třeba se změní, věřím tomu..."

,,Já ti jen chci říct, že už tě beru jako sestru, Mio. A proto ti říkám, že to není kluk pro tebe, nechci, aby ti ublížil.."

,,Jenže-" Tentokrát mě ale nenechal ho přerušit a pokračoval dál, i přes mé ,,protesty".

,,Vím, jak moc ho miluješ. Jde to na tobě hodně vidět. Vidíme to na tobě všichni. Proto to nikoho moc nazaskočilo." Ukázal palcem za svoje záda, kde stáli naši přátelé a čekali, až si promluvíme.
,,Jenže co on? Vážně si myslíš, že ti dokáže dát tolik lásky, jako ty jemu?" Vysvětlovat a mě jeho slova dost zasahovala, v hlavě si mi kupila, a tím mi tam vytářela poněkud nepřehlednou hromadu.

,,Briane-" Můj dálší pokus selhal úplně stejně, jako ten první.

,,Mio, on je dobrej kluk možná tak na úlety po koncertu a podobně, ale nejsem si jistej, jestli s ním je možný mít normální vztah..." Soucitně svraštil obočí a na čele se mu tak objevila jemná vráska. Měl najednou smutné oči, zaplavené obavami.

,,Ale já ho miluju..." Zopakovala jsem mu ostře a vyrazila zpátky.

To, co říkal dávalo smysl, když jsem tak nad tím přemýšlela, ale i přesto jsem byla trochu naštvaná. Byla jsem prostě naivní a zaslepená láskou, tudíž jsem si samozřejmě myslela, že se všechno změní a bude jenom lepší.

,,Všichni bychom byli vděční za to, kdyby z toho konečně vyrostl!" Křikl ještě za mnou, ale já to ignorovala. Přesto, že to řekl docela nahlas, nikdo jiný než já to neslyšel, což mě udivovalo.

,,Co jste řešili?" Usmál se na mě Rog, což mě opět dostalo do kolen a já málem roztála.

,,Ale nic..." Zašeptala jsem do našeho polibku.

~~~
Heyyy❤️

Docela mě zabíjí, že je teprve úterý😒
Ale konečně jsem se dokopala k další kapitole☺️
Ještě chvilka a pak náš příběh zase trošku posuneme❤️

bye darlingsss, i ❤️ u