his name on the paper | Queen

~XXVI~

Ta bolest, která mě tlačila v hrudníku, byla téměř nesnesitelná. Měla jsem chuť bolestí křičet a řvát na všechny okolo. Ale byla jsem zticha. Jakoby se svět kolem zastavil. Všichni nehybně stáli na svých místech a zmatení sledovali mě a Mary, která jakoby čekala, že sebou každou chvíli třísknu na zem a ona mě bude muset chytit.

Můj dech se zrychlil. Měla jsem pocit, jako by se mi celý hrudník sevřel a já nemohla dýchat tak snadno, jako tomu bylo normálně. Udržet moje tělo pracovat pomocí kyslíku teď bylo mnohem těžší. Cítila jsem, jak mi krev, prudící každým milimetrem mého těla, začíná vařit v žilách.

Vlastně jsem absolutně nevěděla, co dělat. Rozbrečet se a utéct? Vběhnout tam a vrazit mu. Vběhnout tam a vrazit jí? Moc násilné, řekla bych. Neudělala jsem ale nic. Pořád jsem stále na místě a zírala na chodník přede mnou.

,,Já asi půjdu domů...Není mi nějak dobře." Vypadlo ze mě. Usmála jsem se a dělala, že se nic nestalo. Ale Mary bohužel viděla to, co já, tudíž věděla že lžu.

,,No, vlastně jsme mysleli, že bychom ještě mohli jít k někomu domů. Až to kluci sbalí. Teda sbalí ne. Chci říct jako spakuju. Asi mi rozumíš." Podívala se nervózně za má záda do chodby, kde Roger právě sbalil nějakou slečínku.

,,Jo, to asi můžeme..." Pak jsem se otočila a šla do chodby, ze které jsme přišli. Stále tam byli. Roger opřený o zeď a ona uvězněna mezi jeho silnými pažemi. Trup se mi opět nepříjemně sevřel a já myslela, že se už nikdy nenadechnu.

,,Nenechte se rušit, Rogi..." Znechuceně jsem prohlásila, když jsem kolem nich procházela. V očích jsem sice měla slzy, ale dokázala jsem je tam udržet a projít až k barovém pultu, kde jsem si objednala skleničku ginu.

,,Čau..." Přisedl si ke mně Rog, což mě dost vyplašilo. Nedala jsem však na sobě nic znát. Odpovědi se mu nedostalo. Vlastně ani mého pohledu. Zírala jsem do mé prázdné skleničky a hrála nedostupnou.

,,Dáme si ještě dvakrát..." Promluvil na barmana.
,,Co se stalo?" Idiot. Ptal se neuvěřitelně hloupě. Jako kdyby nevěděl, jak se na něho dívám a jak mi pokaždé poskočí srdce, kdykoliv se naše pohledy spojí.

,,Nic se nestalo, co by se mělo stát? Jenom jsem musela jít zvracet, jelikož je děsně nechutný, jak se vrhneš na každou, která se ti po cestě k dodávce zaplete pod nohy." Vypila jsem hned i druhého gina, kterého objednal Rog.

,,Hele, pij to pomalu. Za chvíli ti bude špatně..." Zasmál se.

,,Mě už špatně je, copak jsi neposlouchal?" Odsekla jsem. Neměla jsem náladu se s ním bavit, natož být na něho milá.

,, Jen tak mimochodem, mluvila se mnou Mary..." prohlásil docela vážným, ale klidným hlasem.

,,Cože?! Kdy?!" Trhla jsem sebou a prudce se na něj otočila s vykulenýma očima.

,, Teď. Mio, asi bychom si měli promluvit jenom my dva..."

~~~
Ahojky❤️
Mám teď nějakou náladu na psaní, takže vydávám teď kapitoly nějak často😂❤️
Doufám, že vám to nevadí❤️
V příští kapitolce už se to trochu rozjede❤️

Mood: poslouchám Tenement Funster pořad dokola, protože prostě Rogerův úžasný hlas❤️🥁

bye darlings❤️ i love u❤️