his name on the paper | Queen

~XXXIV~

Byla jsem zmatená. Je to snad někdo z jeho rodiny? Sestřenice? Nebo sestra, o které mi nikdy nic neřekl? Pokud ne, tak měl co vysvětlovat. Ostatní se přestali mezi sebou bavit. Freddie, který stál v mé těsné blízkosti, přestal nadávat a když uviděl výraz brunety který skoro jakoby říkal ,,a co, tak jsme spolu spali", chytil mě za předloktí, abych věděla, že je tu se mnou.

Nejvíc mě znepokojovalo to, že se Roger stále ještě usmíval. Nejspíš na tom neviděl nic špatného. Když však viděl tázavé pohledy nás všech, úsměv mu z tváře na sekundu zmizel. Pak se ale zase objevil a s ní bohužel i otevřel pusu.

,,Tohle je moje kamarádka Abygail. Poznali jsem v-" Začal vyprávět jistě velmi zajímavý  příběh, ale já neměla náladu ho teď poslouchat. Zahákla jsem svou ruku za jeho paži a i přes jeho neustálé protesty jsem ho táhla pryč z místnosti. Práskla jsem dveřmi, a tudíž jsme se ocitli sami na prázdné a tiché chodbě.

Bomba, která ve mě celou dobu odtikávala, právě vybuchla. Nevěděla jsem, proč jsem byla tak naštvaná.

,,Víš co? Je mi už asi jedno, jestli mě podvádíš nebo ne, ale na oči mi ty tvoje coury netahej, Rogere." Odmítala jsem se na něj podívat a tak jsem se dívala na potapetovanou zeď za jeho zády.

,,Co to do tebe vjelo?!" Divil se a já upřímně taky. Proč mi to tak moc vadilo? Proč jsem hned myslela na to nejhorší?

,,Do mně? Co vjelo do tebe? Už ti nestačím? Promiň já jsem zapomněla, že nejsi zvyklý mít jen jednu holku! Ale vybral sis to sám!" Křičela jsem na něj a cítila, jak se mi vztekem hrnou do očí slzy.

,,Mio, poslouchej..." Vzal mé dlaně jemně do dlaní a donutil mě se mu podívat do očí. Věděla jsem, proč to dělá. Vždyť ví, že mě to zase oblbne. Nesnáším ho za to.

,,Aby je vážně jen kamarádka. Poznal jsem ji přes strýce. Víš, toho, co má ten bar. Možná působí trošku...no...ne moc přátelsky, ale je v pohodě." Řekl klidným hlasem a musím říct, že mě vážně na chvilku uklidnil.

,,Ale já tě mám vážně ráda, nechci se o tebe s někým dělit." Opět jsem trošku začala zvedat hlas. Ne však tak prudce, jako předtím.

,,Nemůžeš mi zakazovat mít přátele!" I on teď zvýšil hlas a měla jsem pocit, že v jeho očích se objevilo něco, co jsem neznala. Jakoby přede mnou stál cizí člověk.

,,To jsem ti nezakázala! Tak přestaň!" Křičeli jsme jeden na druhého a ne, že by mi to bylo příjemné. Právě naopak.

,,Nevím, kdo tu začal vyvádět, tak se laskavě už uklidni!" Takhle moc křičet jsem ho asi ještě nezažila. Nezdálo se mi to. Myslela jsem, že je rozumný (teda v jistém slova smyslu).

,,Rogi, jsi v pořádku?" Zeptala jsem se už opět klidným hlasem, protože se mi nějak nezdál. Na krku mu nabíhala pulzující tepna a jeho oči těkali až moc rychle.

,,Nešahej na mě!" Stále na mě křičel a já o něho už vážně začínala mít strach. Takového jsem ho neznala.

,,Co sis vzal?" Opatrně jsem mu položila ruku na rameno. To byla ale obrovská chyba.
Rychle ucukl a udělal krok zpátky ke dveřím.

,,Říkal jsem, ať na mě nešaháš!" Nestačila jsem se ani vzpamatovat a na své tváři mě pálila silná facka. Nikdy mě neudeřil. Nikdy. Ani jsem nevěřila, že je toho schopen. Tvář mě pálila a štípala a ani to, že jsem si na ni tiskla dlaň nepomáhalo. On odvrátil jeho tvář a sáhl na kliku dveří. Pak se ještě otočil.

,,Já se ti nemám za co omlouvat. Ani jsem se jí nedotkl." Řekl přísným hlasem a prudce otevřel dveře, které za sebou stejným způsobem zavřel.

~~~
heyyy❤

Tohle není moc radostná kapitola, ale i tak doufám, že se vám líbila ❤
Moc děkuju za všechny vaše úžasné ohlasy ❤

bye darlings, i ❤ u