his name on the paper | Queen

~VI~

,,To zvládneš, věřím ti Richi..." Chytla jsem ho za ramena, když jsme byli s kapelou před koncertem za barem.

Bál se. Bál se odmítnutí. Bál se, že ho nepřijmou a já měla možná strach taky.
Ale pocit, že k nim perfektně sedí byl silnější, tudíž jsem jako on nervózní nebyla.

Ostatní členové skupiny (jako obvykle) stáli okolo jejich dodávky a pokuřovali, při čemž se kolem nich vznášel modrošedý kouř z cigaret.

Věci už měli nachystané na malém pódiu. Už jsme jen čekali, kdy se bar naplní lidmi a nastane čas začátku koncertu.

,,Whiskey!" Uslyšela jsem Rogera, jak na mě volá stupidní přezdívkou, za kterou jsem ho nenáviděla.

,,Mohl bys mi prosím přestat říkat whiskey? Nevím, jestli jsi včera byl dostatečně střízlivý, aby sis to zapamatoval, ale jmenuju se Mia. Pro případ, že bys včera vypil moc piva."
Štvalo mě to. Mé jméno jsem neměla moc v lásce, ale pořád to bylo lepší než nějaká whiskey nebo Coca-Cola.

,,Poslouchej MIO," Zdůrazňoval trošku zaraženě mé jméno.

,,,pojď sem na moment." Kývnul na mě. Zatímco Brian a Freddie se opírali o stranu dodávky, která byla blíž baru, Rog byl na té druhé - vzdálenější.

Zrovna zašlápl dokouřenou cigaretu, kterou odhodil na zem. Podívala jsem se na rozhozeného Richiho, kterému už teď všichni říkali Deaky, pohladila jsem ho po červené tváři a vyrazila jsem s úsměvem za auto, kde byl Roger.

,,Co potřebuješ tak důležitého?" Ušklíbla jsem se a zastrčila si svoje zrzavé vlasy za ucho.

,,Je tvůj kluk v pohodě?" Usmál se. Provokatér.

,,Není to můj kluk, ale nejlepší kamarád. A je trošku nervózní..."

,,No dobře..." Podíval se někam za mě. Poté se vrátil pohledem zpátky ke mně. Skoro už jsem zapomněla, jak má krásné oči.
Zářivé a modré. Dokonalé.

Chvíli jsme tam jen tak stáli a navzájem si hleděli do očí. Pak jsem se ale vzpamatovala. Bylo mi trochu trapně, že jsem se na chvíli takhle zasekla. Ale byla jsem fascinována těmi modrými studánkami.

,,To je všechno?" Zeptala jsem se a ohlédla se na přešlapujícího Deakyho.

,,V podstatě ano. Teď pojď se mnou dovnitř, máš V.I.P. místo." Zasmál se a ukázal k otevřeným zadním dveřím baru, ze kterých vycházelo světlo. Byl už večer a nebýt jedné poblikávající lampy, bylo by to jediné světlo na ulici.

,,Co Richi?" Zeptala jsem se nervózně.

,,Deaky?" Zvedl obočí.
,,O něho se postaráme, neboj..." Uklidňoval mě.

,,Fajn." Přikývla jsem a když zamířil do baru, vyrazila jsem za ním.

,,Budeš úžasný..." Zašeptal jsem Deakymu do ucha. Musela jsem ho ještě obejmout, když jsme kolem něho procházeli.

Roger mě zavedl dovnitř. U pódia byl na nachystaný malý stoleček pro jednoho.

,,Prosím..." Ukázal na židli a očima mi říkal, ať se posadím.

,,Chvilku tady na mě počkej." Přikázal mi a obdařil mě úsměvem.

Sedla jsem si a čekala na něj tak, jak mi řekl.
Už tady bylo docela dost lidí a všichni se vesele bavili a vyčkávali na začátek koncertu.

Pak jsem ho opět zahlédla, jak se prodírá spoustou lidí. Ačkoli se na něj několik holek lepilo, ignoroval je a suverénně mířil ke mě.

Jakmile přišel k mému stolu a položil na něj kolu a kus přeloženého papíru, dívky se zatvářily zaraženě a zmateně odešly.

Usmál se na mě a pak už se mi jeho blonďatá hlava ztratila v davu.

Napila jsem se vychlazené koly. Zvědavost mi nedala a já jsem papír rozložila.

Ten materiál jsem poznávala a jméno a číslo na něm taky.

Roger Taylor.