~XXIII~

220 18 1
                                    

A poté noci Roger opět dělal, jakoby ke mě nikdy nic cítil, jakoby mezi námi nikdy nic nebylo, jako bychom byli jen kamarádi, známý co jsou rádi že se občas vidí u piva nebo jen tak na ulici. Byl tak dobrý herec. Nikdo neovládá svoje emoce tak, jako to uměl on a za to jsem ho obdivovala. Já jsem nikdy nic takového nezvládla. Chtěla jsem to umět taky.

Klukům se s hudbou dařilo. Jezdili po spoustě londýnských klubech a hospodách. Bylo úžasný to všechno pozorovat, jak je to baví, jak si to užívají, jak tím žijí. Měla jsem je všechny tak ráda. Chtěla jsem jim být po boku do konce svého života. Znamenali pro mě všichni tolik. Nemohla jsem uvěřit svým očím a uším, že John, ten John, kterého jsem potkala tady v londýně, ten John, který mi vyprávěl o své kapele, ten John, který se bál oslovit skupinu Smile, aby mohl hrát s nimi, ten John, kvůli kterému jsem za nimi běžela, ano, přesně ten John teď stál na pódiu s Freddiem, Brianem a Rogerem, přesně ten John teď s stál na pódiu v basovou kytarou v ruce. S víčky zavřenými si užíval každý tón který jeho basová kytara vydala.

Byla v nich něco, co oni sami možná ještě ani neviděli. Přemýšlela jsem, jak daleko to můžou dotáhnout. Kolik lidí je asi bude znát za pár let. Pro kolik lidí se stane jejich hudba drogou. Možná, že jsem blázen, ale věřím, že za chvíli bude znát půlka světa.

~~~
Ahoj darlings❤️
Vím, že jste asi čekali delší kapitolu, ale za chvilku vyjde❤️
Taky se moc omlouvám za moji aktivitu, ale jakmile budu mít po příjímačkách, bude to zase jako dřív❤️

his name on the paper | QueenKde žijí příběhy. Začni objevovat