his name on the paper | Queen

~XV~

S uslzenýma očima jsem se zvedla z gauče a šla ke dveřím, jelikož někdo zazvonil. Teď, když všichni odešli tu nebyl Roger, aby mě utěšil a já bych při pohledu do jeho očí přestala brečet. Nebyl tu ani Deaky, který by mě v okamžiku postavil na nohy, jak už to uměl. Byla jsem tu sama a nebyl tu nikdo.

S naivní nadějí, že by mohl být za dveřmi jeden z nich, jsem prošla předsíní. Za dveřmi nestál ani Roger ani Deaky. Byla tam mladá sympatická blondýnka, která mě hned obdarovala zářivým a upřímným úsměvem.

,,Ahoj, ty musíš být Mia." Pozdravila mě mile.

,,Já jsem Mary. Freddieho přítelkyně..." Představila se mi a já ji hned pozvala dovnitř.

Brečet už jsem sice přestala, ale když jsem procházela kolem zrcadla v předsíni, všimla jsem si, že mé oči jsou dost zarudlé a nos měl taky načervenalou barvu.

,,Deaky říkal, že jste se docela dost pohádali..." Její úsměv zmizel a teď se na mě dívala soucitným a utěšujícím pohledem.

,,Posaď se...Dáš si něco? Čaj, kávu, kolu?" Snažila jsem se toto téma zamluvit, ale měla jsem nepříjemný pocit, že tu byla právě proto.

,,Ne děkuju, jsi hodná." Usmála se. Obě jsme si tedy sedly k jídelnímu stolu a na okamžik bylo trapné ticho, které však za chvíli opět přerušila.

,,Víš, možná se tě jen snaží chránit. Má tě rád a nechce, aby ti kdokoliv nějak ublížil..." Začala a jelikož opravdu měla moje sympatie, neostýchala jsem se a spustila vlnu mých argumentů.

,,Ale on není můj táta, aby mi říkal, co mám a nemám dělat. A není ani můj kluk, aby by říkal, s kým se můžu stýkat. Vždyť jemu to může být úplně u prdele!" Prohrábla jsem si naštvaně moje dlouhé a hlavně neučesané vlasy. 

,,To je sice pravdu. Oba jste to přehnali. On vzal to s tebou a Rogem až moc vážně a ty jsi zase byla na něj až moc naštvaná. Oba na té hádce máte svůj díl viny..." Zřejmě vedla o tom všem s Deakym docela dlouhý rozhovor, jelikož věděla dost podrobností. 

,,Asi máš pravdu..." Hluboce jsem vydechla s očima připíchnutýma na stole.

,,Kde je vůbec Rog? Deaky říkal, že je u tebe..." Mary se zmateně rozhlédla po obyváku. Na mě dopadla další vlna toho rozhořčení a úzkosti, které mi způsobil. Mé zarudlé oči se opět zalili slzami a stačila malá chvilka a já je ucítila padat z mé tváře na dřevěný stůl.

,,Zlatíčko nebreč..." Pohladila mě po ruce a snažila se mě utěšit. Stůl byl tak malý, že na mě dosáhla. Já ale nemohla přestat. Slzy tekly stále dokola, jako auta jezdící na silnici - rychle jedno po druhém. 

,,Stalo se snad něco?" Chtěla zjistit a její hlas zněl nejistě.

,,Mary...J-já ho mám asi r-ráda..." Vzlykala jsem a nevěděla, zda jí můžu o tom všem říct nebo radši mlčet, abych vše ještě nezhoršila.

,,Ale to přece není důvod k pláči...No tak..." Vytáhla z kabelky papírový kapesník a podala mi ho. Já si ho od ní vděčně vzala a utřela si slzy, což mi bylo stejně k ničemu, jelikož tvář byla za moment opět mokrá.

,,Ale on mě bere j-jenom jako d-další holku, k-které nevadí, že m-má ještě p-padesát dalších..." Vysvětlila jsem jí a už mi bylo jedno, zda situaci ještě zhorším. Vlastně mi bylo jedno úplně všechno, jenom jsem se chtěla opřít o jeho rameno jako včera v noci. 

,,Jak to můžeš vědět? Nedívej se na to tak černě..." Její hlas byl jako samet. Byl utěšující a příjemný. Kéžby, Mary, kéžby...

,,Ptala jsem ho, jestli jsem jedna z nich a jestli pro něho něco znamenalo, když mě včera políbil...P-poprvé," Začala jsem opět vzlykat. A pak jsem polkla a snažila se mluvit normálně a bez zadrhávání.

,,,to zamluvil a podruhé - dnes ráno hned po tom, co odešel Deaky - odešel. Prostě řekl, že už musí jít a bez odpovědi odešel! Mary, já nevím, jak si to mám vyložit..." Snažila jsem se ji do mého "problému" zasvětit.

,,Víš co?" Opět nasadila její milý úsměv.

,,Vyser se teď na Roge. Zajdeme k Deakymu pro něj a pro Freddieho a půjdeme na pizzu, vždyť už je čas oběda. A ty a Deaky se musíte usmířit. Vždyť je to tvůj nejlepší kamarád, prostě zažárlil na Rogera, že teď s tebou trávil trochu více času, taková blbost vás nemůže rozhádat. Jeden bez druhého jste ztracení..." Usměv jsem jí s uslzenýma očima oplatila.

,,Takhle ale nikam nemůžeš, zlato...Běž se obléct do něčeho hezkého." Poslala mě s povzbudivím úsměvem se upravit a já ji poslechla.

,,Kde máš telefon, Mio? Zavolám Brianovi, aby za námi přijel..."

,,Vedle ledničky!" Zavolala jsem na ni z koupelny, kde jsem se snažila dát aspoň trochu do kupy.