his name on the paper | Queen

~XXXVII~

,,Mio?" Oslovil mě Deaky, když jsme se s Freddiem vrátili dovnitř.

Roger už byl v klidu. Myslím, že i usínal. Jen tam tak seděl s nepřítomným pohledem a víčka mu pomalu padala. Na chvíli jsem se při pohledu na něj zamyslela, ale pak jsem se na Deakyho otočila.

,,Jo?" 

,,Jsi v pořádku?" To, co se stalo mu dělalo velké starosti. Viděla jsem to na něm. Pak se zasoustředil na mou tvář. Natáhl ruku, aby mi tvář pohladil, ale jakmile se dotkl mé podrážděné kůže, bolestí jsem sebou trhla. 

,,To nevypadá hezky..." Podíval se mi do očí.

,,Bude to v pohodě." Ujistila jsem ho.

,,Víš bavili jsme se s Brianem..." odmlčel se

,,Asi by bylo nejlepší ho hodit k tobě domů. Potřebuje se z toho vyspat."

,,Jo. Jo, jasně..." Přikývla jsem a snažila se napodobit něco jako úsměv.
,,Ale samotnou tě s ním nechat nemůžeme, tak jsme si říkali, jestli u tebe nemůžeme přespat všichni... Má docela sílu a sotva jsme na něho stačili dva, a kdyby to do něho zase vjelo..." Nejistě na mě hleděl, ale já se dívala jinam. Dívala jsem se na Rogera. Na moje Rogera, který mi ublížil. 

,,Jo, to by bylo asi nejlepší."

Myšlenkami jsem byla úplně jinde, a tak jsem sotva vnímala to, co mi Deaky říkal.

Bydlela jsem nejblíž, tak jsme přejeli jen pár zastávek autobuse, přešli jsme dva bloky a byli jsme před mým domem. 

Roger už nebyl agresivní. Byl teď spíše takový malátný. Vypadal, jakoby měl každou chvíli usnout. Proto ho Brian a Deaky podpírali - každý z jedné strany.

,,Zatím ho posaďte na gauč." Řekla jsem jim a zamkla za námi dveře. Odložila jsem si věci a šla za nimi.

,,Na půdě mám rozkládací matrace. Hned vám je přinesu." Usmála jsem se, přestože jsem měla hlavu plnou starostí.

,,Pomůžu ti..." usmál se na mě Deaky. Beze slov jsem mu úsměv oplatila a vydala se k "padacím" dveřím ve stropě. Po malých schůdcích jsem se vydala na půdu a rozsvítila si velmi slabé světlo v podobě jedné žárovky.

Byla tam spousta krabic. Nahlédnout jsem do jedné z nich a uviděla Jordanovy staré věci. Nikdy jsi pro ně nepřišel a já vlastně i tak nějak doufala, že si pro ně ani nepřijde.

S Deakym jsme snesli matrace do obýváku.

,,Mám bohužel jenom je dvě, takže někdo budete muset spát na gauči a Roger bude se mnou v ložnici..." Ukázala jsem směrem mému pokoji.

,,Ještě donesu deky, mám je ve skříni." Opět jsem se k nim otočila zády a vyrazila do mého pokoje. 

Zamířila jsem rovnou k velké skříni a v nejvyšších poličkách začala hledat deky. 

Jak jsem chtěla vytáhnout hned tři naráz, samozřejmě mi spadly.

,,Doprdele!" Nemohla jsem si ušetřit sprostou nadávku.

,,Počkej, pomůžu ti zlatíčko..." Řekl Freddie konejšivým hlasem. Přišel ke skříni a hned pobíral deky z podlahy

,,Pojď, sedni si..." Pohladil mě po rameni. Nevím proč přesně, ale rozbrečela jsem se. Bylo už hodně pozdě v noci, já byla unavená a už jsem toho všeho měla dnes prostě dost. 

,,Donesu ti vodu." Řekl mi Fred a pohotově do kuchyni i s dekami. 

Za malou chvíli byl zpátky, v ruce držel sklenici studené vody.

,,Přivedeme Roge a oba se vyspíte, ano?" Pohladil mě po tváři a na chvíli se pohledem zastavil na místě, kde mi dnes Rogerova silná facka. Potom zase odběhl.

Deaky doprovodil Rogera do mojí postele, která byla naštěstí dost velká, abychom se tam vešli oba dva.

,,Dej si, dneska si to zasloužíš." Freddie mi podal skleničku se zlatavou tekutinou na dně. 

Whiskey jsem do sebe kopla, ani jsem nemrkla.

,,Tak a teď běžte spát. Oba to potřebujete. Ráno bude všechno lepší, slibuju..."

~~~
Tak jsem po nějaké době zase tady, darlings❤️