his name on the paper | Queen

~VII~

Lidé zpívali s kapelou. Barem duněla jejich již  dokonalá hudba. Bylo to úžasné. 

Deakyho výraz už nebyl zaražený, ani nervózní. Byl spokojený a uvolněný. V noci toho zřejmě moc nenaspal, jelikož se učil noty ke dvěma písničkám, které tu dnes večer se skupinou Smile hrál. Jeho prsty tančily po strunách tak rychle, že je člověk nestíhal sledovat.

Přála jsem si, aby jejich koncert nikdy neskončil. Chtěla jsem tam uvolněně sedět, poslouchat a užívat si tu nejlepší hudbu, jakou jsem kdy od amatérské kapely slyšela.

Byli všichni tak odlišní, a přesto spolu vytvářeli něco tak dokonalého. 

Fascinující koncert, ale přesto musel mít někde konce. Sklidili obrovský obdiv. Zdálo se, že lidé v baru byli stejně uchváceni, jako já. Zvedla se obrovská bouře potlesku.

~

,,No...musím uznat, že tohle bylo lepší, než jsem očekával." Zazářil Freddie. Opět jsme stáli u jejich dodávky. Byla jsem nadšená a usmívala jsem se tak široce, že by si o mě kolemjdoucí mohl pomyslet, že jsem nějaký potrhlý blázen.

,,Pokud s tím budou kluci souhlasit," Otočil se na Briana a Rogera.

,,,pak bych tě velice rád přivítal u nás v kapele."
Bri a Roger souhlasně kývnuli hlavou a usmáli se.

Ten pocit štěstí, který se ve mě rozlil. Hřál mě až do konečků prstů. Začala jsem štěstím vyvádět.

,,Deaky! To je skvělý! Proboha, jsem tak nadšená! Říkala jsem ti to!" Křičela jsem, štěstím mi slzeli oči a hned jsem k němu přiskočila a objala ho.

Bylo úžasné, vidět ho šťastného. Všechno, jako by se zastavilo. Všechny problémy, jakoby zmizeli. Stála jsem tam a nevnímala okolí. Jen nesmírně šťastného Deakyho a skupinu Smile, na kterou nikdy nezapomenu. 

,,Nechcete si ještě zajít dovnitř posedět a dát si něco na pití?" Prohodil Roger a vytáhl si z krabičky novou cigaretu. Ostatní na souhlas kývnuli, Freddie řekl něco ve smyslu "můžeme" a já jsem stále zasněně přemýšlela nad tím, co se dnes vlastně stalo. Deaky bude znova hrát! Nedokázala jsem druhou vlnu mého nadšení udržet v sobě a tak jsem se nahlas zasmála a podívala se na Deakyho, který stál vedle mě. Úsměv mi nadšeně oplatil.

,,Nejdřív ale musíme vevnitř trochu pouklízet..." Zatvářil se Roger trochu zaraženě a nespokojeně. Na druhou stranu měl ale v očích lesk smířenosti.

,,Pomůžu vám..." Hned jsem nabídla pomoc a na všechny se usmála. Měla jsem je už teď ráda, ale Roger mi přirostl k srdci nejvíc. Nevím čím to bylo. Možná jeho chováním. Možná jistým zájmem, který ke mě choval.

,,Ne ne... My to zvládnem..." Zarazil mě a usmál se. Ano, možná to bylo i tím úsměvem, při němž jsem měla zvláštní pomoc, že patří jenom mě a nikomu jinému. Z pusy se mu vyvalil cigaretový kouř a já se opět hypnotizovaně zadívala do jeho průzračných očí.

,,No v tom případě se s vámi asi rozloučím." 

,,Jakto? Nezůstaneš?" Rogerovi zmizel úsměv z tváře a zatvářil se zmateně.

,,Omlouvám se, ale jsem dost unavená. Asi bych vám tu za chvíli usnula." Zasmála jsem se.

,,Ale zítra vám to vynahradím, slibuju." 

,,Žádným problém, drahoušku." Soucitně se na mě usmál Freddie.

,,Doprovodím tě. Myslíš, že tě nechám jít samotnou?" Zeptal se Deaky a dal mi ruku okolo ramen. Zasmála jsem se. Tak moc jsem ho milovala. Byl to ten nejlepší typ kamaráda, jakého můžete mít.

Pak jsem zachytila Rogerův pohled. Nedíval se na mě, ale žárlivě skenoval očima Deakyho. 

,,Tak dobrou noc a zítra se uvidíme." Zamávala jsem jim a rozloučila se.

,,Dobrou."

,,Měj se. Deaky, na tebe tu čekáme, jasný?" Deaky přikývl.

,,Dobře se vyspi..." Řekl Roger, zašlápl dokouřenou cigaretu a i ostatními se vydal do baru.