his name on the paper | Queen

~XXIX~

Byla jsem tak moc šťastná. Teď už jsem věděla, že jeho srdce patří jen mě a to moje zase jemu. Stála jsem nemohla nabrat dech, jak se mi v důsledku této události stáhnul hrudník. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se stalo. Ano, tato věta je už zcela ohraná, jelikož nechybí v žádném romantickém filmu nebo příběhu, ale nikdy bych nevěřila, že součástí takového romantického příběhu budu jednou i já. To se mi zdálo naprosto nemožné.

Teď už mi všechny ty věci, jako například naše první střetnutí, kdy jsem vlastně ani neznala jeho jmého, a tak jsem mu v hlavě říkala otravný blonďák, noc, kdy jsme oba dva usnuli na mém malém gauči po našem prvním polibku, který pro mě znamenal v tu chvíli všechno na světě a pro něj nejspíš nic, náš druhý (a podle jeho slov i poslední) polibek v parku kousek od bistra, kde Freddie poprvé probudil královnu, a kde stále ještě často chodíme a tlacháme o blbostech, jaké svět ještě neslyšel a pak další noc u mě a dost nepříjemnou hádku, když jsem mu vyznala své city (nejspíš jsem to přehnaně uspěchala, celá já) a on to všechno hodit někam do kouta, vzal mé srdce a mrsknul ho pryč, jako starou a špinavou hadru někde v zapadlém nočním baru, připadaly, jakoby to všechno byla vzdálená minulost. Jako staré pověsti, které si lidi ze srandy vypráví, když už neví, co by. Vlastně to bylo, jako bychom pod tou "dávnou" minulostí udělali hodně tlustou čáru. Zapomněli na to a šli od začátku. Předešlá hra neskončila dobře, a tak se muselo začít znova pro úspěšné dokončení levelu.

Roger se uráčel mě položit až když jsme se vrátili do baru, ve kterém byl oproti venku dost těžký a vydýchaný vzduch.
Postavil mě tam na maličkaté pódio, jako nějakou výstavní figurínu z nákupáku. Kluci zrovna uklízeli věci a bar byl, i přes pozdní večerní hodinu, plný. Teda zrovna plný teda nebyl, ale rozhodně v něm bylo více lidí, než bych čekala.

Rog se stále usmíval a jeho úšklebek spíše připomínal nějakého zasněného chlapce, který se na vše dívá nablýskanými růžovými brýlemi.

,,Tady si někdo zapálil něco neobvyklého, že, zlato?" Šťouchnul do mě Freddie a ukázal na Roge, který na m celou tu dobu hleděl, jako na svatý obrázek.

,,Ne," Zasmála jsem se nad tím, že si tohle Freddie myslel.

,,to ne..." Musela jsem vypadat úplně stejně, jenže já narozdíl od Rogera bych se nikdy nezhulila.

,,To ti tak budu věřit...." S úšklebkem si mě celou prohlédl a pak se vrátil k Rogovi, jako by z nás chtěl něco vyčíst.

,,Fakt dlouho nevypadal tak šťastně, není možný, aby si doprdele nic nedal..." Prohlížel si ho stále z dálky, avšak teď už vážným pohledem a s očima přivřenýma.

,,Freddie," Zasmála jsem se, jako bych právě chtěla poučovat malé dítě, které přineslo nějakou hloupou teorii, jak už je to u dětí běžné. ,,lidé nepotřebují drogy, aby byli šťastní." Upomenula jsem ho. Byla to pravda. Do teď jsem tomu sice také moc nevěřila, ale opravdu to bylo tak. Teď už jsem to poznala, protože takovou radost, jaká mě nyní zahřívala, jsem v životě necítila. Nic by mě teď nedonutilo přestat se tlemit. Stála jsem tam, obklopená lidmi, které jsem si tak zamilovala, zahleděná na důvod mé nekončící radosti. Blonďák, můj blonďák, musím se v duchu opravit, se na mě usmíval z pódia, z něhož už měli skoro vše sklizené. Už odnášeli poslední stojany a mířili k autu. Přispěchala jsem k Rogerovi a líbla mu lehce malou pusu na tvář.

,,Proč jsem si tě nepřivlastnil dřív?" Zašeptal mi něžně do ucha a mě zárověň s úsměvem naskočila husí kůže, když jsem cítila jeho horký a zrychlený dech kousíček od mého ucha. Řekl to tak tiše, abych větu slyšela pouze já, nikoli někdo jiný.

~~~
Hi, darlings ❤
Konečně jsem zase tady a slibuju, že teď už se opravdu budu snažit být více aktivní 😂

Co říkáte na Miu a Rogera?? A jak dlouho si myslíte, že jim to vydrží??❤

bye darlings i ❤ u