his name on the paper | Queen

~XXXVI~

Jako zamrznutá jsem seděla v křesle pozorovala tu divokou scénu, odehrávající se přede mnou. Měla jsem o Deakyho a Brie strach. Strach jsem měla ale také o Rogera. Mohl jim něco udělat. Mohl si něco udělat. Nevěděl, co dělá. Byl by v tu chvíli schopný i vraždy. Doufala jsem, že to co nejdříve odezní. V těle mi probudil adrenalin a Freddie mě hladil po rameni ve snaze mě utěšit a uklidnit.

,,Zlatíčko, pojď ven. Na vzduchu se ti udělá aspoň trošku líp." Utřel mi jeho teplou rukou z tváří mé slzy a já jsem přikývla. V obavách z toho, co se může stát, pokud bude Roger takhle zuřím ještě chvíli, jsem společně z Freddiem opustila místnost a poté i celou budovu.

Vytáhl z kapsy džín poloprázdnou krabičku cigaret. Strčil si jednu ledabyle mezi rty a pohledem si mě přeměřil. Přesně jsem věděla, co se děje v jeho hlavě a na co myslí. Věděl, že já nekouřím. Věděl to moc dobře. Ale věděl taky, že teď by se mi cigareta hodila. Proto, s trošku bojácným a nejistým výrazem, natáhl ruku s krabičkou ke mně. Jednu jsem vytáhla rozklepanýma rukama a vzala si od Freddieho zapalovač. Pokoušela jsem se na něm rozžehnout malý plamínek, ale marně. Ruce se mi tak moc třásly, že to nebylo možné. Proto ho Freddie opět vzal do svých dlaní a zapálil mi ji on s nejistým pohledem v očích. Nejspíš nebyl příliš nadšený z toho, co dělá.

Silně jsem natáhla kouř do úst a následně ho všechen prudce vykašlala. Nebyla jsem na to vůbec zvyklá, ale teď mi to vůbec nevadilo. Uslzenýma očima jsem hleděla do chodníku a zoufale se snažila uklidnit mé ruce.

,,Takže, teď mi to můžeš říct. Tohle ti udělal on?" Svraštil čelo, až se mu nad obočím udělala starostlivá vráska. Natáhl ruku, ve které nedržel cigaretu, k mé tváři a já jsem čekala, že mě na ní zastudí, ale tak se nestalo. Těsně před tím, než se dotkl mé rudé kůže, ruku odtáhl a vyčkával na odpověď.

,,Proč se ptáš, když odpověď znáš?" Vydechla jsem šedivý kouř, který mě před chvílí pálil v krku, a na malý moment jsem mu pohlédla do očí těmi mými zalitými slzami.

,,To nevím..." Jeho hlas byl skleslý.

,,Freddie, myslíš, že s ní něco měl?" Můj pohled opět směřoval k chodníku. Nevím, proč jsem se mu nechtěla dívat do očí. Možná proto, aby neviděl slzy v nich. Možná proto, aby neviděl, kolik bolesti se v nich teď ukrývá.

,,No, něco ti řeknu. Roger byl vždycky rád, když měl kolem sebe holky. Byl to ten největší sukničkář, kterého jsem znal. To našeho bytu si pořád tahal nějakou holky. A nebudu ti lhát, rád si po koncertech užíval nezávazný sex. Pak ses tu ale objevila ty. Myslím, že jsi mu v hlavě i v kalhotách udělala trošku zmatek a on toho všeho nechal. Jasně až na pár malých úletů, ale od té doby, co jste spolu se za jinou holkou neotočil. Takže pokud chceš slyšet můj názor, tak s ní nic neměl. Ani kdyby do něho nacpala všechno možný, tak se jí ani nedotkne, protože by si to do smrti vyčítal."

~~~
Heyy❤️
Omlouvám se, že kapitola vychází až teď, ale než jsem ji stihla napsat, tak mě zase zavalila vlna úkolů do školy😂
Takže, co si o tom myslíte? Myslíte, že Freddie má pravdu?😊

bye darlings, i ❤️ u