his name on the paper | Queen

~XX~

Přišel podzim. Byla jsem ráda. Toho horka jsem měla už opravdu dost. V Londýně sice na podzim obvykle dost prší, ale to my taky nevadí.

Kluky jsem teď nějakou dobu neviděla. Teda Deakyho samozřejmě ano. Stále jsme dodržovali naši tradici víkendových snídaní. Ale Freddieho, Brie, Rogera a Mary jsem opravdu neviděla tak přes týden. Ani nevím proč. Obvykle jsme spolu trávili dost času a teď jsme se prostě dlouho nedomluvili na žádném setkání. I ten týden bez nich je pro mě moc, ale po jednom se mi stýskalo celkem dost.

Mohla jsem mu zavolat. A taky jsem mu chtěla zavolat. Bylo ale už deset večer a já jsem tudíž váhala. Vzpomněla jsem si na tu letní noc. Bylo mi ten večer divně a měla jsem strach. Tenkrát jsem ten telefon zvedla. Vytočila jeho číslo. Ale dnes jsem tam stála. Se sluchátkem v ruce a přemýšlela. Nemůžu to po něm chtít. Nemůžu ho tahat přes celou čtvrť jen pro to, že ho chci vidět.

Ano, tohle jsem si namlouvala. Že ho chci jen vidět. Ale já chtěla víc. Chtěla jsem cítit jeho vůni. Chtěla jsem tu jeho přítomnost a chtěla jsem být uvězněna v jeho laskavém objetí a cítit jeho horký dech na zátylku. Přesně tohle jsem chtěla a přesně kvůli tomuhle jsem tam stála jako rozbitá hračka na klíček.

,,Tady Roger Taylor..." Ozval se jeho hlas lehce zmutovaný telefonem, když jsem konečně vytočila jeho číslo, jenž jsem znala už nazpaměť a sluchátko si dala k uchu, čekajíc, až telefon zvedne. Nemusela jsem ani čekat dlouho.

,,R-Rogi...ahoj..." Ozvala jsem se a lehce se zadrhla. Vždyť jsem ani pořádně nevěděla, co mu chci.

,,Ahoj Mio!" Hned mě pozdravil. Poznal mě po hlase.

,,Rogi...Promiň, je pozdě..." Slova se mi motala v hlavě a já jsem nebyla schopna si je urovnat do smysluplných vět.

,,To nevadí, kotě..." Při jeho hlase se mi motala ještě víc. Tayloreeee nesnáším tě...

,,Nechceš přijet?" Dostala jsem nakonec ze sebe a nervózně čekala na odpověď.

,,Za chvilku jsem tam, bejby..." Ze srdce mi spadl kámen, ani nevím proč.

Tak moc jsem ho už chtěla vidět. Opět jsem si vzpomněla na tu noc. Donesl dvě piva. Seděli jsme na gauči. Tu noc se ale něco stalo. Něco, co mě dost poznamenalo a stále nesu následky. Políbil mě. Na tom gauči někdy hodně pozdě v noci. Při svitu z televizoru. A to byla ta chvíle. Ta blbá chvíle, kdy si pan Roger Taylor ukradl mé srdce a já se do něho zamilovala. Dost často jsem sama sobě lhala, že k němu nic necítím, jelikož jsme podle něho nemohli být spolu. Ale proč vlastně?? Tehdy mi řekl, že kvůli Deakymu a ostatním. Že by to nevzali. Tehdy jsem mu na to skočila. Tehdy ano, ale když se na to podívám zpátky, tak mi to nedává smysl. Kvůli Deakymu? To je směšné. Ten by to nějak vzal, kdyby viděl, že jsem šťastná. Musel mít jiný důvod. Deaky byl jen malá neškodná Rogerova lež. Štít.

Z hlubokého myšlení mě vytrhl melodický zvuk otravného zvonku. Hlavou mi to ale stále běželo a nemohla jsem na to přestat myslet.

,,Díky, žes přijel..." Skočila jsem mu kolem ramen hned po tom, co jsem otevřela dveře.

,,To nic není. Chci, aby ses vždycky cítila dobře, takže přijedu kdykoliv budeš chtít..." Usmála jsem se na něho vděčně a pak zase posmutněla. Nedalo mi to.

,,Rogi, musíme si promluvit..." Vysoukala jsem se sebe a už jsem mu nepohlédla do očí. Věděla jsem, že jakmile bych se mu podívala do těch modrých oceánů, vyměkla bych a hodila to za hlavu. Já jsem ale chtěla slyšet pravdu.

~~~
Ahoj, darlings❤ Omlouvám se, že kapitolku vydávám tak pozdě, ale nebyl čas. A zároveň teď chci předem upozornit, že moje aktivita bude dost příšerná, ale čekají mě teď za chvíli talentovky a příjmačky na střední, takže tomu věnuji víc času :((

Doufám, že mě omluvíte a že se vám další část líbila❤