Vánoční trable

1. prosince ❄

Byla tak bláhová a naivní, když si myslela, že by její city mohl opětovat. Kdyby se jí nezdál ten sen, nikdy by se k vyznání lásky svému idolovi neodvážila. Když si na důvod, proč postává před ním a v očích má slzy vzpomněla, nedokázala se na něj ani podívat.
,,Promiň, Marinette, ale já tě nemiluju. Moje srdce už patří jiné," jakmile tohle dořekl, potvrdilo se to, co si myslela. Už to nevydržela, tahle věta se dívce vryla do hlavy a nemínila jen tak zmizet.
Tmavovláska zavřela oči, ze kterých tekly slzy proudem, a proběhla kolem něj. Kolem blonďáka, k němuž chovala určité city skoro tři roky.

Nacházeli se sami v jakési velké bílé místnosti, vnímali jen jeden druhého a drželi se za ruce. On zvedl její ruku a ona se zatočila, tančili spolu a na tvářích každého z nich hrál úsměv.
Připadala si úplná a šťastná, nikdy si nepřála nic jiného, než s ním trávit čas a teď se jí její přání splnilo. Chodili spolu. Navíc v tuhle chvíli byli sami, jen oni dva, daleko od lidí a hluku velkoměsta.
Najednou si ji přitáhl k sobě co nejblíž to šlo a položil jí ruku na tvář. Přitom ji propaloval svým neobyčejným smaragdovým pohledem.
,,Miluju tě, Marinette Dupain-Chengová." Jakmile tohle vyslovil, tmavovlásce připadalo, že se zastavil čas. Vykulila oči a její srdce začalo nekontrolovatelně bít, bylo to až moc skutečné. Nakonec se vzpamatovala, do očí se jí nahrnuly slzy a usmála se.
,,Taky tě miluju, Adriene Agreste," řekla tichým hlasem a děkovala za to, že nekoktá. Adrien na nic nečekal, přitáhl si její obličej k sobě a...

,,Ne, už dost!" Křičela s pláčem, když běžela po chodníku a nevnímala nic kolem sebe, jen své vlastní utrpení. Věděla, proč se jí ten sen vybavil právě teď. Představoval totiž naději, že dívku neodmítne. Bohužel už ale bylo všehno jinak.
Všude venku se nacházela mlha a už několik dní prostupovala Paříží. Navíc se stmívalo, což taky zrovna neprospívalo této situaci. I když jí rozum říkal, aby zastavila a nevyváděla tolik, neposlechla ho.
Najednou ale jako by se něco pohlo a ona zůstala stát na místě. Troubení klaksonu auta ji vrátilo zpátky do reality.

Lekla se a zahleděla se na černé vozidlo, které se rychlým tempem řítilo na ni. Chtěla uskočit a vyhnout se mu, ještě by to stihla, ale po tom Adrienově odmítnutí si nepřipadala silná. Spíše naopak.
Z očí jí tekly slzy, nejen kvůli tomu, co se stalo, ale proto, že věděla, že za chvíli už tady nebude. Umře a aspoň bude mít od všeho klid, ode všech.
Uvědomila si, že stojí na přechodu u pekárny svých rodičů, ale neřešila to. Srdce Marinette tlouklo strachy, bylo jí jasné, že brzo bude po ní, to auto ji určitě přejede. Už se téměř smířila se svou smrtí, když v tom sebou škubla.
,,Pozor!!" Zaslechla nějaký křik a nevěděla, odkud šel, přestože její smysly nyní pracovaly na plné obrátky. Najednou ji nějaké silné ruce popadly zezadu a strhly pryč z přechodu.
Dopadla na obrubník a sykla bolestí. Už věděla, že bude mít na boku modřinu, ale aspoň bude žít. Černé auto kolem nich projelo a řidič na ně něco zakřičel z okénka, tomu Mari ale nezoumněla. Pořád byla v šoku.
Místo toho zvedla hlavu, aby se podívala na svého zachránce. Zalapala po dechu. Před ní stál krásný tmavovlasý kluk s obarvenými konečky a modrýma očima.
,,Nevšímej si ho. Není ti nic?" Jakmile promluvil, byla si jistá, že by se jí podlomila kolena, kdyby stála. Tak krásný melodický hlas snad v životě neslyšela, proto Mari chvilku trvalo, než se vzpamatovala.
,,J-já..." najednou nedokázala nic říct, on to ale pochopil a pomohl jí na nohy.
,,Jsem Luka a ty?"
Sice neměla na smích náladu, ale jeho hezké jméno ji donutilo k úsměvu. On to bral jako výhru.
,,Marinette."

Tímto vás vítám u mého prvního Vánočního příběhu a první Lukanette fanfikce zároveň! Doufám, že vás úvodní kapitola i přes ten trochu klišé začátek zaujala a bude se vám líbit celý příběh. 😍
Já se zase budu snažit vydávat každý den jednu část, takže nebudete muset dlouho čekat.^^
Nějak nevím, co dál napsat, snad jen za pomoc s příběhem a coverem bych chtěla poděkovat těmto úžasným osůbkám: moodyteenage123
Hela003
Díky moc, holky. ❤
No nic, u další kapitolky se tedy uvidíme zítra. 💙

Vaše Less216 🐞