Vánoční trable

19. prosince ❄

Šimrání na levé noze jej donutilo otevřít oči. Všiml si Kwamiho, který se dostal k němu na postel.
,,Kwami, co jsme si řekli? Že do postele nepolezeš, dokonce i ta kočka to chápe!" Podíval se na hnědého jezevčíka vyčítavým pohledem a ten jen zakňučel. Nelíbilo se mu, když mu tmavovlasý chlapec takhle něco říkal.
,,Achjo, promiň, nechtěl jsem na tebe vyjet. Ale víš, že se poslední dobou necítím nejlíp..." poznamenal a zívl, unaveně se posadil na postel. Vzal si svého psa k sobě a podrbal ho po hlavě. Jako omluvu si s ním ještě chvíli hrál, i když na to neměl vůbec náladu.
Pořád mu v hlavě ležela Marinette a to, co udělala. Nebyla to sice žádná bota, chápal, že ho nechtěla zklamat, ale on by něco takového přežil. Není přece žádná padavka. Navíc nechtěl, aby kvůli němu tmavovláska odkládala své sny.
Včera nad tím vším přemýšlel pořád dokola a čím víc na to myslel, tím více mu dívka chyběla. Chtěl jí zavolat a omluvit se, že to možná přehnal, ale jakmile to chtěl udělat, vždycky jej někdo vyrušil. Ať už jeho mamka, sestra, nebo někdo ze zvířat.
Jelikož měl teď chvíli, podíval se na mobil. Bylo něco po osmé a jemu došlo, že Mari bude asi nejspíš pospávat až do oběda. Nad touhle myšlenkou se usmál, a tak se rozhodl jí jen napsat.

Neprobudilo ji cinkutí zprávy, která jí přišla, nýbrž Tikki. Ta ji chtěla upozornit na to, že došlo jídlo, a tak musela dívka vstát, aby mohla hladovému kotěti dát do misky nějaké granule s vodou. Pro tu musela dojít dolů, ale zastavila se hned, jakmile uviděla mamku s někým telefonovat.
,,Dobře, nedá se nic dělat. Ano, taky se těším, nashledanou." Zavěsila, povzdechla si a podívala se na svou dcerku, která stála proti ní.
,,Kdo to byl?'' Optala se dívka zvědavě, když už měla v misce natočenou vodu pro Tikki.
,,Jeden pán z té soutěže. Mluvila jsem s ním kvůli tomu pobytu...Mari, nejdřív to vypadalo nadějně a říkal, že by se odjezd i přesunout dal, ale pak se mi omluvil, že se špatně podíval. Navíc prý bychom museli zavolat už týden před termínem. Budeme tam teda muset jet den před Vánoci, jinak to nepůjde. Snažila jsem se ho ještě nějak přemluvit, ale bohužel. Jedině bych musela hory zrušit úplně, ale to jsem zase nechtěla, protože už se nám nemusí vyskytnout možnost někam takhle jet. To snad chápeš," podívala se na Marinette omluvným pohledem a ta si jen povzdechla.
,,Takže jsme se s Lukou pohádali úplně zbytečně," řekla smutně a posadila se na židli ke stolu. Sabine překvapeně zamrkala.
,,O čem to mluvíš?"
,,Mami, myslela jsem, že bude Luka rád, že s ním budu moct být, ale on je naštvaný, že jsem kvůli němu chtěla odložit ten odjezd...navíc říká, že to bylo kvůli někomu obyčjenému jako je on, přitom pro mě vůbec není obyčejný."
Do očí se jí nahrnuly slzy a její mamka k ní přešla, aby ji mohla zezadu obejmout.
,,No tak, Mari. Všechno bude  v pohodě. Vsadím se, že když mu teď zavoláš a řekneš, že na ty hory nakonec jedeš, zase se to mezi vámi urovná. Uvidíš, beruško."
,,Ale já chtěla Štědrý den strávit s ním, aspoň pár hodin. Takhle budeme každý někde úplně jinde a on zase nebude slavit Vánoce..." vydechla a pak Sabine objala.
,,Já vím, je to těžké, ale jedeme tam na týden. Jenom. Navíc, na té chatě je elektřina a signál, budete si moct volat. Tak už nebreč, zlatíčko, a zavolej mu." Pobídla ji a Marinete se od ní odtáhla. Utřela si slzy hřbetem ruky a věnovala své matce malý úsměv.
,,Dobře, dám Tikki vodu a udělám to. Jen jestli mi ten hovor zvedne..."
,,Třeba neměl včera čas," snažila se ji Sabine uklidnit a dívka přikývla.
,,I to je možnost. Jdeš teď dolů do pekárny?"
,,Jo, byla jsem tady na otočku, abych tam zavolala, kdybys cokoliv potřebovala, jsem dole," mrkla na ni a ona přikývla.
,,Děkuju, mami."
Zavřela za sebou poklop, dala Tikki jídlo a vzala mobil do ruky. Jakmile ho ale odemkla, vytřeštila oči a na tváři se jí objevil úsměv. Byla tam zpráva od Luky. Přečetla si ji a hned mu odepsala.

L: Ahoj, Mari, moc se omlouvám, že jsem na tebe tak vyjel, ale v tu chvíli byl doma hrozný zmatek a já neměl zrovna dobrou náladu. Včera jsem měl celý den na přemýšlení a zjistil jsem, že tě vlastně chápu, asi bych se na tvém místě zachoval stejně. Mohli bychom se dneska sejít? Jestli nechceš, pochopím, ale dej mi prosím vědět. :3