Vánoční trable

4. prosince ❄

Přes noc u ní přespala Alya a společně se dívaly na seriály nebo si povídaly o klukách, prostě taková ta klasická dámská jízda. Normálně by třeba uspořádaly něco většího i pro holky ze třídy, ale tento víkend chtěly strávit jen spolu jakožto nejlepší kamarádky. Vyply si taky mobily, aby je nikdo nerušil a ony tak nemusely nic řešit. V podstatě to byl pro dívky jeden z nejlepších večerů za celý měsíc.
,,Achjo, tady vždycky brečím..." poptáhla Marinette a pak se otočila na Alyu, která seděla vedle ní. ,,Kolik je hodin?" Zeptala se po konci jednoho z pěti dílů, který dnes viděly.
,,Skoro dvě ráno. Asi bychom měly jít spát, jinak zítra budeme vypadat jako zombie..." řekla Alya a společně se zasmály té představě.
,,Jo to bychom fakt měly, ale pustíme si k tomu nějaký písničky," mrkla na Marinette hnědovláska a ona pokrčila rameny.
,,Proč ne." Nakonec Alya pustila jednu pomalou a pečlivě všechny projela, aby se ujistila, jestli tam není nějaká romantika, ani jedna z nich neměla na něco takového náladu. Obě dvě se potom zavrtaly pod peřinu a společně se nechaly unést do říše snů.

Ráno, nebo spíš skoro v poledne, se Marinette probudila jako první. Cítila se strašně unavená, připadalo jí to, jako kdyby spala sotva dvě hodiny, možná ani to ne. A přesně, jak předpověděla Alya: měla pod očima kruhy a skoro jako ten zombie vypadala.
Povzdechla si a jemně s Alyou zatřásla. Nechtěla dívku budit, ale vzpomněla si na to, že byla domluvená se svými rodiči na tom, že bude doma do oběda.
,,Alyo vstávej, Nino je tady!" Věděla, že tahle věta zabere, taky že zabrala. Alya se okamžitě probudila a rychle vyskočila do sedu.
,,Cože? Kde?!" Když ale nikde neviděla svého přítele, hodila na Mari vražedný pohled. ,,Já tě jednou vážně zabiju, Marinette Dupain-Chengová!!" Vykřikla a vzala polštář, který měla po ruce.
,,Ať tě to ani nenapadne!!'' Snažila se ji tmavovláska zastavit, ale marně. Polštář ji trefil přímo do obličeje, protože se mu nestihla vyhnout.
,,Tak a máš to, cha!" Uchechtla se Alya a chtěla slézt z postele po schůdkách, když v tom schytala ránu do boku.
,,Jedna jedna!" Vyplázla na ni jazyk Marinette a bruneta se usmála. V očích se jí objevil ďábelský pohled a vrhla se na svou kamarádku, kterou začala lechat. Věděla, že to byla její slabina.
,,N-ne...p-prosím! Alyo!!" Vykřikla Marinette zoufale se smíchem a dívka se pro sebe vítězně usmála.
,,Abys věděla, že takhle si ze mě už srandu dělat nemáš." Uzavřela tuhle konverzaci a společně se potom rozesmály. Mari tekly slzy z očí, takhle se pěkně dlouho nebavila. Nebýt Alyi, ani by k tomu nedošlo.
,,Vzbudila jsem tě proto, že máš být do poledne doma, tak abys to stihla," řekla jakoby jen tak mimochodem Marinette, když se obě přestaly smát. Alya se zarazila a hned zapla mobil. Za deset minut mělo být pravé poledne a ona zalapala po dechu, když uviděla svoji nejlepší kamarádku, jak se znovu utápí ve smíchu.
,,Tak tohle si vypiješ, Marinette!" Hodila po ní polštář a pak seběhla schody dolů z postele. Tmavovláska se dál jen spokojeně smála. Přitom sledovala Alyu, jak si rychle balila věci a šla se do koupelny překvléknout.

Rozloučily se spolu objetím a Mari se potom opřela o rám dveří, když ji sledovala, jak jde dolů. Najednou dostala chuť jít ven a trochu se projít. Nejdříve se ale musela najíst, měla už docela hlad. Naposledy měla v noci popcorn, který snědly s Alyou u seriálu.
Když si společně s rodiči dala oběd, zamířila zpátky do svého pokoje, aby na sebe hodila nějaké normální věci. Vyndala ze skříně bílý svetr a modré džíny, plus ještě světle růžovou šálu, kterou si chtěla dát kolem krku. Venku totiž foukal vítr větší než včera a její kabát nešel zapnout až nahoru.
Když byla oblečená, vzala si peněženku, mobil do ruky a šla zase do chodby. Rozloučila se pro zatím s rodiči, načež si obula boty a vzala kabát.

Zrovna se ocitla kousek od malé útulné čajovny, kam chodila celkem často, protože v tuhle dobu tu nebývalo rušno. Doufala, že dnes to bude stejné jako vždy, chtěla si dát v klidu nějaký dobrý čaj.
Jakmile ale otevřela dveře a vešla dovnitř, všimla si v jednom rohu hloučku lidí, jak postávají u stolu. Zaznamenala taky krásnou hudbu a tóny, linoucí se z kytary, plus ještě dokonalý zpěv. Zalapala po dechu, když ten hlas po chvíli poznala a s obdivem se vydala mezi posluchače.
Prošla kolem pokladny a pultu s různými zákusky, její srdce splašeně bilo, ani vlastně pořádně nevěděla proč. Cestou si ještě rozepla kabát, protože vevnitř se topilo. Zastavila se kousek od jedné starší paní a pozorovala ho, jak s přivřenýma očima hraje na kytaru. Šlo mu to perfrktně, zpíval nějakou romantickou písničku. Od chvíle, kdy se jejich pohledy střetly, jí přišlo, že je určena pro ni.
Když dohrál, všichni mu zatleskali. Marinette tam stála s otevřenou pusou a v očích měla slzy, bylo to tak krásné, procítěné... skoro si ani nevšimla, že teď jsou u stolu sami a on se věnuje jenom jí.
,,Ahoj, Marinette. Páni, nečekal bych, že tě tu potkám," jakmile ji pozdravil, probrala se.
Usmála se a posadila se na židli vedle něj. Ještě předtím jí pomohl sundat si kabát. Zůstala tady jen v bílém svetru a modrých džínách, odložila i svoji růžovou šálu. Podívala se na něj.
,,Nevěděla jsem, že hraješ na kytaru a zpíváš," řekla s obdivem v hlase a pak si všimla nástroje položeném v rozepnutém pouzdře opřeného o stůl.
,,Hudba je můj život, když to jde, zpívám, nebo hraju," odpověděl prostě.
,,Je to vidět. Mimochodem, bylo to úžasné," pochválila ho a tím si vysloužila jeho úsměv.
,,Pochvala od tebe je pro mě pocta, krásko," řekl a ona se zahihňala.
,,Chodíš sem často? Nikdy jsem tě tady nepotkala a to tady bývám po škole skoro pořád."
,,Tohle místo mám rád, je tu klid a když mám čas, využívám toho. Asi jsme se vždycky museli minout, tebe bych si určitě všiml, nejde tě přehlédnout," podepřel si bradu rukama a díval se jí do očí.
Usmála se, s tímhle klukem se cítila tak dobře. Nevěděla, čím by to mohlo být.
Najednou k nim přišla servírka. Zrzavé vlasy měla sepnuté ve vysokém copu, na sobě měla jakýsi fialový oblek, kteří tu měli i ostatní zaměstnanci.
,,Tak, copak si dáte?" Optala se mile a Marinette se zamyslela.
,,Prosila bych ovocný čaj a k tomu tu dobrou roládu, co tady vždycky máte, prosím."
Když osaměli, začali si povídat. Dozvěděli se toho o sobě spoustu. Luka se třeba dozvěděl, že by se Marinette chtěla stát módní návrhářkou a taky často poslouchá písničky nebo kreslí. O něm ona zjistila, že kromě hudby jsou jeho vášní i zvířata. Doma má křečka, morče, dokonce i malého psa a kočku. Obdivovala ho, jak to všechno stíhá.

Odpoledne v jeho společnosti uběhlo celkem rychle. Přistihla se, jak si i přeje, aby tahle chvíle neskončila.
,,Dnes jsem si to moc užil, Marinette," prolomil ticho Luka, když se ocitli u pekárny, nad kterou ona bydlela.
,,Já taky. Musíme si někdy něco naplánovat a zajít spolu někam. Ráda s tebou trávím čas," usmála se a potom se podívala na kytaru v pouzdře, kterou měl na zádech.
,,Tak zítra bych mohl zase přijít do té čajovny, pokud budu stíhat. Jsem tam většinou ve stejnou dobu."
,,Tak jo, zase zítra," souhlasila a pak se rozloučili, každý si šel svou cestou. Ona dovnitř za rodiči a on směrem domů.

Dnes tu máme sice o něco kratší část než včera, ale pořád přesahuje 1200 slov, tak snad se líbila. 😍💙

Jinak, konečně jsem viděla díl Chat Blanc v češtině a lidi, řeknu vám, bylo to dokonalý! Ještě teď mám v očích slzy, když si na to vzpomenu...sice jsem ho viděla už v angličtině, ale přece jenom, když rozumíte úplně všemu, je to něco jinýho 😅😢❤

Už budu radši končit, jinak to nedopadne dobře a budete tady mít slohovku o tom dílu xd. Což mi připomíná, že bych měla jít udělat něco do školy...pomooc😕😅

No nic, zase zítra přibližně ve stejnou dobu, přátelé. 💙

Less216 ❄