Vánoční trable

2. prosince ❄

Následujícího dne nešla do školy. Rodičům řekla, že jí není dobře a své nejlepší kamarádce Alye napsala zprávu, aby věděla, co se děje. Alya ji podporovala v tom, aby Adrienovi vyznala své city, ale Marinette toho nyní litovala. Neměla to dělat, dnes už to věděla.
Když zazvonil budík, típla ho a zabořila obličej hlouběji do polštáře. Během včerejšího večera probrečela několik hodin, neměla vůbec na nic náladu. Občas za ní přišli rodiče, ale s těmi nepromluvila ani slovo. Její srdce bylo rozlámané na kousíčky a nebyla si jistá, jestli tuto ránu dokáže něco opět zacelit.
Včera taky ztrhala ze stěn pokoje všechny fotky, na kterých se nacházel Adrien Agreste a vyhodila všechny dopisy, určené jemu. Musela to udělat, jinak by se z toho zbláznila. Měla pocit, že k tomu ale i teď nemá daleko.

Procházel se po ulicích Paříže stejně jako předchozího večera. V hlavě se mu neustále dokola honily vzpomínky na tu událost a na Marinette.
Tahle dívka byla jiná než ostatní, to poznal hned, jakmile ji uviděl. Něčím jej uchvátila a od jejich střetnutí nemohl dostat z mysli její malý úsměv. Ten mu věnovala, když se dozvěděla jeho jméno. Nevěděl sice, jestli to bylo tím, že se jí líbilo, ale to jej svým způsobem nezajímalo.
Jeho zajímala jiná věc a to ta, co se Marinette stalo a proč se málem nechala přejet na přechodu před podnikem svých rodičů. Normální člověk by si přece sám od sebe nestoupl před protijedoucí auto.
Povzdechl si a zabořil ruce do kapes své černé teplé bundy. Chtěl jí nějak pomoct, jenže si nebyl jistý, jak by reagovali rodiče na to, kdyby se za jejich dcerkou zastavil pro ně cizí kluk. Jistě, mohl by zmínit, že Marinette zachránil život a má o ni jen strach, ale měl takový pocit, že se jim s tím dívka nesvěřila. Nechtěl jí přidělávat starosti, jenže když odlepil pohled ze země zjistil, že je na onom místě.
Kousek od něj se nacházel přechod a pekárna. Ani nevěděl, jak se sem dostal, dnes chtěl jít domů jinou cestou. Možná jej sem přivedly myšlenky na tmavovlásku, se kterou se tady včera setkal.
Podíval se na hodiny, které ukazovaly čtvrt na tři. Nad jeho hlavou se vyjímala šedá obloha a mlha taky ještě úplně neustopila. Brzy se mělo začít stmívat a jemu bylo jasné, že jestli za ní půjde, dorazí domů za tmy. Najednou si ale vzpomněl, že jeho sestra potřebuje pomoct s jedním úkolem do školy.
,,Sakra!" Zaklel, když mu došlo, že jí slíbil, že se z toho dneska už nevykroutí. ,,Promiň, Mari." Vydechl s hlavou zvednutou a pohledem zabodnutým k pekárně. Nato se otočil a vydal směrem domů.

,,Marinette, měla bys aspoň něco sníst, uvidíš, že se ti uleví," řekla Sabine a pohladila svoji dcerku po vlasech. Ležela na boku a dívala se někam mimo, upravený účes měla rozcuchaný od toho, jak se převalovala.
,,Nemám chuť." Odvětila jen tmavovláska a otočila se na druhý bok směrem ke zdi. Sabine si povzdechla a položila talířek se dvěma croissanty na noční stolek vedle malé postele. Mari měla v pokoji ještě jednu velkou postel se schody pod poklopem, ale včera večer neměla sílu se na ni dostat, jak byla psychicky vyčerpaná z té události.
,,Řekni mi aspoň, co se ti stalo, zlatíčko. Ráda bych ti pomohla," položila jí ruku na rameno a jemně ji po něm pohladila. Odpovědi se Sabine nedostalo, a tak jen zavřela oči a chvíli seděla na posteli. Když se zvedla, ještě se na Mari podívala.
,,Kdybys něco potřebovala, budu dole v pekárně," řekla jen a vydala se k východu z jejího pokoje.
Dívka si povzdechla a jakmile si vzpomněla na důvod, proč je dneska tady doma, opět se jí nahrnuly slzy do očí. Myslela si, že jich včera ze sebe dostala dost, skoro všechny. Ale ne, ještě se tam nějaké našly. Marinette si k tělu tiskla polštář a snažila se své vzlyky utlumit. Chvílemi i přemýšlela, že by bylo nejlepší, kdyby ji to auto na tom přechodu přejelo.

,,Marinette?" Zaslechla jakýsi hlas a klepání. Nejdříve jej nepoznala, ale když jí to došlo, trhla sebou a otočila se na druhý bok směrem k poklopu.
,,A-Alyo? Kde se tady bereš?" Zeptala se překvapeně a hnědovláska se usmála, potom vešla dovnitř místnosti.
,,Chtěla jsem přijít už dřív, ale musela jsem hlídat. Promiň, že mi to tak trvalo," omluvila se a šla k posteli, na které ležela Mari. Ta svoji nejlepší kamarádku pozorovala.
,,V pohodě, jsem ráda, že jsi tady."
,,Kočko, je mi to hrozně líto. Kdybych věděla, že tě odmítne, tak tě v tom nápadu nepovzbuzuju. Myslela jsem si, že to cítí stejně," řekla Alya a Mari se posadila vedle ní.
,,Já taky. A nejhorší bylo, že mi ten sen dal naději, ale všechno dopadlo úplně jinak. On miluje někoho jiného, Alyo a mě má jenom jako kamarádku. Víš, co to je za bolest? Milovala jsem ho tři roky! Tři roky jsem strávila plánováním naší svatby a našeho života, úplně zbytečně!!" Poslední dvě slova zoufale vykřikla a do očí se jí nahrnuly další slzy. Nechtěla brečet, ne před Alyou.
,,Sice tě nemiluje, ale na druhou stranu je lepší, že to víš teď. Vem si, kdyby ti to řekl třeba po týdnu, když byste spolu chodili. Nebo až po několika letech, to by tě bolelo ještě víc. Vědomí, že tě nikdy nemiloval a přesto s tebou žil, by rozhodně nebylo nejlepší. Takhle aspoň máš šanci znovu najít toho pravého, protože Adrien jím není." Usmála se smutně Alya a položila dívce ruku na rameno. 
,,Asi máš pravdu." Souhlasila nakonec tmavovláska a popotáhla.
Sáhla si pro mobil, který se válel na druhém konci postele a zapla ho. Na úvodní tapetě se objevila fotka toho slavného modela, kterého tak dlouho milovala. Rozhodla se udělat to, na co už včera večer neměla sílu. Šla do galerie a vymazala všechny fotky s ním. Udělala něco, po čem na sebe byla pyšná.
Jakmile z mobilu asi po půl hodině zmizel poslední důkaz o jejích citech k němu, stekla jí z oka poslední slza. Řekla si, že kvůli tomuhle klukovi už nikdy žádnou další neuroní. Zvedla hlavu a podívala se na svou nejlepší kamarádku, která ji celou dobu objímala rukou kolem ramen a na tváři měla smutný úsměv.
,,Tak. S Agrestem na dobro končím."

Zdravím všechny u druhé kapitoly! 💙 Nejprve bych vám chtěla moc poděkovat za ty hlasy a komentáře u té první, fakt jsem nečekala, že vás příběh tak zaujme...snad se vám tedy tahle kapitolka líbila a zlepšila den, i když se tam moc veselého nestalo. 😅💙

Nebudu to už dál prodlužovat, užijte si zbytek dne 😊😍💙

Less216 ❄