Vánoční trable

9. prosince ❄

Zase se ho nezeptala na to, proč neslaví Vánoce. Sice chtěla a měla plán, jak se k tomu nenápadně dostat, ale cestou k pekárně se zničehonic začali bavit o jednom jejich společném seriálu. Mari takovéto debaty milovala a jelikož neměli tolik času, nechtěla rozhovor nějak přerušovat. Navíc začínala přemýšlet nad tím, že by bylo nejlepší, kdyby o tom začal sám...
,,Marinette? Kočko, slyšíš mě?" Někdo s ní jemně zatřásl a ona sebou trhla. Podívala se na Alyu, která na ni mluvila a pak si všimla, že se nachází ve třídě. Sakra.
,,Marinette, právě jsem se vás na něco ptala k tomu textu. Mohla byste mi prosím odpovědět?" Zeptala se jí jejich učitelka a všichni mlčeli. Někdo se vzadu uchechtl.
,,J-já se omlouvám, trochu jsem se zamyslela, jak že zněla otázka?" Podívala se na učitelku, která se nadechla, aby něco řekla, ale vtom se ozval zvonek oznamující konec vyučování.
,,Máte štěstí, že zvoní. Nezapomeňte si na zítra přečíst další stranu. Sice se blíží prázdniny, ale to neznamená, že nebudete nic dělat." Ukončila hodinu učitelka a všichni se začali jako na povel zvedat. Rychle si uklidili věci a Marinette s Alyou se vydaly do šatny.
,,Mari, děje se něco? Nevypadáš zrovna nejlíp..." poznamenala starostlivě bruneta, když si zapínala svoji bundu ke krku. Její nejlepší kamarádka si povzdechla. Zamkla si skříňku a uklidila klíče do batohu. Povzdechla si.
,,Víš, dělá mi starosti Luka. Poslední dobou spolu trávíme hromadu času, jsme spolu snad každý den a je mi s ním vážně dobře, jen...mi nedávno řekl, že neslaví Vánoce."
Alya překvapeně zamrkala. ,,Prosim tě, kdo by dneska neslavil Vánoce? Vždyť jsou to ty nejlepší svátky v roce...nepřeslechla ses náhodou? Nemluvil třeba o Velikonocích?" Nadhodila a Mari zavrtěla hlavou.
,,Napřeslechla. Chtěla jsem se ho včera zeptat na důvod, ale nějak jsem to nestihla. A dneska jsme se domluvili, že se půjdeme projít, tak mi to přijde jako možnost. Ale nějak najednou nevím." Vydechla zoufale.
Už se nacházely venku před budovou školy, po delší době trochu svítilo sluníčko a všude kolem ležel sníh.
,,Tak jestli ho do toho nechceš nutit, neptej se. Pokud tě má rád a věří ti, řekne ti to sám. Jen nikam nespěchej, dobře?'' Usmála se na ni Alya a Mari přemýšlela.
,,Ale to by mi o tom nemusel říct nikdy a já bych chtěla znát pravdu. Taky jsem mu přece řekla důvod, proč mě málem přejelo to auto."
,,Jo, ale vem si, že ty mu věříš už jenom proto, že ti zachránil život, ale nevíš, jak to má on. Já bych se Luky asi neptala, kočko, ale jak myslíš. Už budu muset běžet domů, tak se uvidíme zítra. Večer mi dej ještě vědět, jak jsi dopadla, ano?" Vtáhla si Alya tmavovlásku do objetí a ona přikývla.
,,Dám a děkuju." Věnovala jí Marinette úsměv a ona ji jen jemně poplácala po rameni.
,,Měj se, zlato."
,,Ty taky."
S povzdechem se vydala k pekárně, aby si u rodičů nechala batoh. Samozřejmě proběhl tradiční výslech typu, jestli si nemusí dělat úkoly a tak, ale Mari řekla, že toho není moc. Vlastně ani nelhala, měli si jen něco přečíst a pak pár cvičení v pracovním sešitě.

Zastavila se před výlohou jednoho malého obchodu. Svým zářivým modrým písmem ji poutal velký plakát, který tam byl vyvěšený.
,,Vánoční trhy začínají už tento pátek, hmm." Chvíli tam jen tak stála a koukala na plakát, v hlavě se jí rodil nápad. Mohla by tam vytáhnout Luku. V pátek stejně už začínají prázdniny...
,,Ahoj, krásko." Ozvalo se jí najednou u ucha, až leknutím nadskočila. Nečekala, že se tady někdo objeví.
,,Luko, vyděsil jsi mě!" Vydechla a docela se jí ulevilo, že vedle ní nestojí nějaký úchyl.
,,Promiň, nechtěl jsem..." podrbal se nevinně na zátylku.
,,V pohodě, ahoj!" Zasmála se a na přivítanou mu skočila kolem krku.
,,Tak vánoční trhy, jo?" Podíval se na plakát a pak zase na Marinette. ,,Viděl jsem tvůj pohled. Chtěla bys tam jít?" Zeptal se a na tváři se mu objevil malý úsměv.
Překvapeně k němu zvedla hlavu, nečekala, že se na to zeptá přímo, původně mu to chtěla sama navrhnout.
,,Šla bych moc ráda, vlastně jsem se tě taky chtěla zeptat," usmála se mile. ,,Jen..." začala, ale najednou se zarazila. Nebyla schopna najít ta správná slova, aby se ho mohla zeptat na věc, která ji trápí celý den.
,,Jen co?" Nadzvedl Luka obočí a ona zavrtěla hlavou, potom se rozešla dopředu.
,,To je jedno." Usmála se a chtěla tuto konverzaci už ukončit. ,,Půjdeme tam teda zítra? Končíme brzo, tak můžeme hned po škole."
,,Jasně, proč ne. Klidně na tebe zase počkám před budovou, dáš si domů věci a půjdem. Jenom...Mari, šlo ti předtím o to, jak jsem předevčírem zmínil, že Vánoce neslavím?" Podíval se na ni a ona překvapeně zamrkala. Najednou si nebyla jistá, jak odpovědět. Nakonec si povzdechla a přikývla.
,,Jo, víš, vrtá mi to hlavou celý den. Luko, ty jsi milý kluk, je s tebou sranda a vůbec by mě něco takového nenapadlo." Svěřila se mu s tím, co si myslí a přitom si hrála se svými prsty. To dělala vždycky, když byla nervózní.
,,No...ne vždycky to tak bylo, abych řekl pravdu. V dětství jsem měl tyhle sváky nejradši, tak jako všichni. Vlastně ještě před pěti lety." Vydechl a Mari překvapeně zamrkala.
,,A co se stalo?" Zeptala se opatrně.
,,Mari, nejdřív bys měla vědět, že o tomhle moc lidí neví. Vědí jen důvod, ale ne podrobnosti. Tobě věřím a mám tě moc rád, takže ti řeknu všechno. "
Usmál se na ni, ale jí se v hlavě opakovala jenom jedna věta. Tobě věřím a mám tě moc rád. To jí ještě žádný kluk neřekl, Luka byl první ze všech. Chvíli tady stála jen s otevřenou pusou, potom se na její tváři objevil úsměv.
,,Co se děje?"
,,Nic, jenom jsi první kluk, který mi řekl, že mě má rád a věří mi..." přiznala, postavila se na špičky a vtiskla mu pusu na tvář. Překvapeně se na ni díval. ,,Děkuju."
,,J-jasně, takže, před pěti lety na Štědrý den se můj táta s mámou hrozně pohádali. To by nebylo vyjímkou, hádali se skoro pořád, ale tentokrát máma zjistila, že ji podvádí. Nakonec se táta sbalil a odešel z domu, se ségrou jsme to tehdy moc nechápali. Ještě večer jsme se dozvěděli, že táta přecházel silnici, nerozhlídl se, a proto ho přejelo auto. Na následky zranění zemřel." Při posledním slově se mu zlomil hlas. Nemluvilo se mu o tom snadno.
,,Proboha...to jsem nevěděla, je mi to moc líto, Luko. Už je mi jasný, proč nemáš rád Vánoce, že já se tě na to ptala," do očí se jí nahrnuly slzy a položila mu ruku na rameno.
,,Víš, sice mámu nějakou dobu podváděl, ale i tak byl pro nás vzorem. Díky němu jsem se začal věnovat hudbě, uměl totiž na kytaru a piano. Bez něj bych nebyl tam, kde jsem...jsem mu za to vděčný a Juleka ho měla taky moc ráda."
,,Počkej, ta Juleka, která se mnou chodí to třídy, je tvoje ségra?" Vykulila Marinette oči a on se musel usmát.
,,Jo, přesně ta." Přikývl.
,,Děkuju, že jsi mi to řekl." Objala ho a on jí objetí oplatil. Odtáhli se od sebe.
,,Sice jsem se z toho dostal, ale kolem Vánoc je to pro mě nejtěžší, co si budem. Ovšem tenhle rok to tak nějak zvládám, díky tobě, Mari. Jak spolu chodíme ven, tak mě to nebíjí pozitivní energií..." usmál se znovu.
,,To je dobře, Luko. Zajdeme teda zítra na ty trhy?"
,,Jasně, platí to jak jsme se domluvili. V klolik vlastně končíš?"
,,Ve čtvrt na dvě."
,,Jo, to bych měl stihnout..." chtěl ještě něco říct, když v tom mu zazvonil mobil v kapse. ,,Promiň, ségra." Řekl jen a Mari se usmála.
,,Pozdravuj."
,,No čau, Jul, co je?" Zeptal se Luka do telefonu a tmavovláska se podívala kolem sebe.
Zatímco mluvil se svojí sestrou, ona se koukala po spěchajících lidech s plnými taškami. Když se znovu její pohled setkal s tím Lukovým, najednou začaly z nebe pomamým tempem padat sněhové vločky.
,,Tak co?"
,,Musím domů, máma podpálila kuchyni." Zakoulel Luka očima a Mari se musela zasmát. ,,Nestává se jí to často, ale bude potřebovat pomoc s úklidem." Pokrčil rameny a ona přikývla.
,,Jen běž, já se ještě půjdu projít."
,,Tak jo, promiň, myslel jsem, že bychom zašli třeba na čaj a trochu si pokecali..."
,,Můžeme zítra, než půjdeme na ty trhy."
,,Bezva, těším se. Měj se, krásko."
Rozloučili se spolu a Luka se pak vydal opačným směrem, než jakým stála Marinette. Ta měla na tváři úsměv a pobaveně kroutila hlavou.

Takže ahoj! 💙 V této kapitolce jsme se dozvěděli důvod, proč Luka neslaví Vánoce. Čekali jste něco takového, nebo jste si typovali úplně jinou věc? Klidně napište do komentů, zajímá mě, co jste si mysleli 😁😂

Nějak nevím, co dál napsat, tak snad jste nějak přežili pondělí a zítra zase další kapitolka! 😍💙

Vaše Less216 💕