Vánoční trable

10. prosince ❄

,,Než odtud vystřelíte, přeju vám krásné prožití vánočních svátků, hromadu dárků pod stromeček a šťastný Nový rok! Nezapomeňte se potom ale vrátit do školy." Dodala rychle ještě jejich třídní a všichni se začali smát.
Před školou se Marinette loučila Alyou objetím. ,,A vážně nemůžeš jít dneska na ty trhy? Chtěla bych, abyste se s Lukou víc poznali." Posteskla si tmavovláska.
,,Bohužel, kočko, hrozně ráda bych šla, ale nemůžu, to víš. Musím hlídat ségry." Smutně se na ni podívala a Mari si povzdechla.
,,No jo, ale někdy se musíme my tři domluvit...nebo čyři, mohla bys vzít klidně Nina," usmála se.
,,To bych mohla, tak jo. Někdy si někam vyjdem," řekla Alya a otočila se, už chěla jít pryč. Vtom do někoho prudce narazila, lekla se a rychle zvedla hlavu.
,,Alyo, není ti nic?" Zeptal se jí starostlivě chlapec s modrýma očima, který se tam objevil.
,,Luko, promiň, nekoukala jsem na cestu," omluvila se mu a on mávl rukou.
,,Nic se neděje a jsi teda v pohodě?" Přikývla.
,,Jo, jsem, jenom mě trochu bolí hlava. Už ale musím jít, užijte si to vy dva," řekla a vytratila se jim z dohledu. Mari se jen smutně usmívala.
,,Ahoj, krásko." Pozdravil ji Luka svým melodickým hlasem a jí se z toho jako vždy málem podlomila kolena, musela se dost ovládat.
,,Ahoj!!" Její pohled se rozzářil a skočila Lukovi kolem krku. Když se od sebe odtáhli, Marinette se usmívala jako sluníčko na hnoji.
,,Tak půjdeme za rodiči. Počkat, vy se vlastně ještě neznáte, co?" Zablesklo se jí v očích.
,,Vlastně ještě ne, minule jak jsme pekli ty perníčky, jsem pak musel domů a seznámit jsme se nestihli." Zasmál se Luka nervózně.
,,Prosím tě, neboj. Až se dozví, že to ty jsi ten, díky kterýmu jsem naživu, budou si tě jenom hýčkat," zahihňala se Marinette, když si to zkusila představit.
,,No snad máš pravdu," poznamenal a ona se dál usmívala.
,,To zjistíme, tak honem!" Chytla ho za ruku a rychle se vydali k přechodu.
Když čekali, než přejedou auta, sami na sebe se významně podívali. Jemu na tváři hrál úsměv a ona na tom nebyla jinak.

Když otevřela dveře pekány, jako vždy to tu zavonělo pečivem. Ve výloze a všude kolem se už nacházely vánoční ozdoby a věci s touto tématikou. Jakmile Sabine uviděla svoji dcerku, přestala se věnovat pokladně a přešla k ní. Objala ji pevně, jako kdyby se snad neviděly dva měsíce.
,,Mami, udusíš mě, vždyť jsem byla jenom ve škole." Snažila se jí to dívka vysvětlit a ona se jen usmála. Odtáhla se od ní.
,,Chci se s tebou pořádně přivítat, nic víc. Och, copak je tohle za chlapce?" Zeptala se a Marinette se musela usmát.
,,To je Luka," řekla a Sabine vykulila oči, když zaslechla ono jméno.
,,To jsi ty? To ty jsi zachránil naši berušku před tím autem?"
,,Mami..." vydechla tmavovláska a její tváře se zbarvily do odstínu rudé. Lukovi se na tváři objevil úsměv a nevinně se podrbal na zátylku.
,,Jo, to budu já."
Zaskočilo jej, když se na něj mamka jeho kamarádky vrhla, aby ho mohla pevně obejmout. Tentokrát se začala smát Marinette, když uviděla jeho výraz.
,,Moc ti děkujeme, Luko, jsme ti zavázaní až do smrti."
,,Mami, nepřeháněj. On se tam objevil jen náhodou."
,,Kdo se kde objevil náhodou?" Ozval se najednou hlas jejího otce, který vešel do prodejny. Když si všiml tmavovlasého chlapce, kterého Sabine ještě objímala, vše mu došlo. Strhlo se další objímací kolo a vlna děkování.
Na Marinettin vkus to její rodiče krapet přehnali, protože Luka z toho byl trošku v šoku, ale nic jim neříkala. Museli oba totiž hned do práce, v pekárně se objevili další zákazníci.

Nechala si tašku dole s tím, že si ji vezme, až dorazí domů. Rozloučili se s rodiči a pak se vydali směrem k jejich oblíbené čajovně. Jakmile vyšli ven, začal foukat vítr a ona si strčila ruce hlouběji do kapes svého šedého kabátu.
,,Omlouvám se ti za mámu s tátou...jsou jenom hrozně rádi, že se mi nic nestalo." Prolomila ticho mezi nimi a povzdechla si. On se usmál.
,,Nic se neděje, Mari, trochu mě to zaskočilo, ale jsem v pohodě. Oni jsou hrozně milí."
,,Jsem ráda, že si to myslíš...Takže zajdeme si teda na ten čaj? Dala bych si něco sladkého a taky bych si chtěla pokecat s Ellen." Usmála se na něj taky a on přikývl.
,,Jasně, vždyť už jsme domluvení. A vy se s Ellen znáte nějak blíž? Jaká je?" Zeptal se Luka.
,,No, minule si ke mně sedla, když jsem tam byla sama a...vypadá jako fajn holka, na nic si nehraje a je prostě milá.'' Pokrčila rameny.
,,Hmm, celkem zvláštní, že jste se začaly bavit až teď. Chodila jsi tam kolikrát," zamyslel se a ona se na něj nechápavě podívala.
,,Co tím myslíš?"
,,Nic, jen mám divný pocit," vydechl a Mari překvapeně zamrkala.
,,Divný pocit?" Naklonila nechápavě hlavu.
,,To je jedno."
Uzavřeli tuhle konverzaci a dívka nad tím chvíli přemýšlela. Něco kloudného ji však nenapadlo, a tak nenamítala nic dalšího. Zbývajících pár minut cesty mezi nimi panovalo trapné ticho, nikdo nevěděl co říct. Ještě se jim to nestalo, a tak Mari hledala nějaké vhodné téma. Nakonec se začali bavit o zvířatech, která má Luka doma.
,,Počkej, vážně se tvůj křeček jmenuje Popcorn?" Zeptala se znovu pro jistotu Marinette a z očí jí tekly slzy od smíchu. Vtipnější jméno pro zvíře snad ještě neslyšela.
,,Jo a fakt mu chutná, věřila bys tomu? Když jsme ho koupili, zrovna se na zemi válel popcorn a on ho snědl, tak jsme mu tak začali říkat. Nejdřív to byl Chloupek, to vybrala mamka, ale nakonec jsme ho se ségrou přejmenovali."
Vyprávěl jí Luka historku a s úsměvem sledoval, jak se jeho kamarádka směje. Její smích jej docela odrovnával, stejně jako posledních pár dní její úsměv. Nevěděl, co se to s ním děje. Ještě nikdy nic takového necítil, a tak byl zmatený.
,,Promiň, neměla bych se smát, jenom mi to přijde hrozně vtipný jméno pro křečka." Kroutila pobaveně hlavou a už se pomalu uklidňovala.
,,V pohodě, takovou reakci má každý, komu o Popcornovi řeknu, takže jsem si zvykl a on myslím taky," pokrčil Luka rameny. Už už byla skoro v klidu, ale po zaznění toho jména se znovu rozesmála. Tentokrát se k ní přidal i on.
Jelikož se už nacházeli u čajovny, vešli dovnitř. Luku trochu zamrzelo, že si s sebou nevzal kytaru, protože tady bylo dost lidí, ale nevěděl, kam by ji dal na trzích. Tahat ji s sebou celou dobu by se mu nechtělo a hlavně nechtěl otravovat Mari, aby mu ji podržela.
Jako vždy si sedli ke stejnému stolu, chvíli si povídali. Jakmile je uviděla Ellen, i hned se k nim přiřítila, aby se jich zeptala, co si dají. Objednali si něco na zub a čaj, Ellen tam s nimi nějakou chvíli poseděla.
,,Tak jo, vy dva, co máte dneska v plánu? Koukám, že kytaru máš doma, tak jste tady asi jenom na chvilku, co?"
Mari přikývla. ,,Jo, chceme se jít podívat na trhy a hlavně já potřebuju nakoupit dárky, nebo spíš materiály." Zasmála se.
,,Ty dárky vyrábíš sama?" Zeptal se překvapeně Luka, tohle pro něj byla novinka.
,,Když nikde nemají to, co potřebuju, tak mi nic jiného nezbyde," pokrčila dívka rameny a chlapec se musel usmát. Nejen, že byla krásná, ale taky zručná.
Ellen si jeho pohledu, kterým se na Marinette díval, všimla a ani trochu se jí nelíbil.
,,Děje se něco, Ellen?" Položila jí Mari ruku na rameno a ona sebou trhla. Svoje překvapení ale rychle zamaskovala, byla skvělá herečka.
,,Ne, jsem v pořádku, jen už se budu muset vrátit do práce."
Rozloučila se s nimi a nechala je si v klidu dojíst svoje zákusky.

,,Tady je tolik lidí!" Vydechla Marinette, když konečně po dvou hodinách sezení a povídaní i sladkého dorazili na trhy.
Vítr už tolik nefoukal, počasí se docela uklidnilo. Všude kolem byl sníh a vše působilo tak vánočním dojmem.
,,No jo, takhle je to vždycky," pokrčil Luka rameny a ona se stále rozhlížela kolem. ,,Takže...co bys potřebovala koupit?" Zeptal se jí a ona se zamyslela.
,,Řeknu ti to takhle: jelikož chci skoro každému v rodině něco uplést nebo ušít, budu potřebovat hodně látky a tak. Možná koupím něco rovnou hotového, uvidím. Jo a taky bych si dala horkou čokoládu nebo punč, je mi docela zima." Zasmála se lehce a Luka spolu s ní.
,,Nějak hodně požadavků, ale to zvládnem. Nejdřív teda nakoupíme ty věci a pak si dáme punč."

Když měli všechno nakoupeno, byla už tma. Lidí tu stále neubývalo, někteří odcházeli a jiní zase přicházeli. Mohlo být tak kolem půl šesté večer, oba se cítili docela unaveně. Taky aby ne, když každý táhl tak tři tašky s vánočními dárky. Luka spíš pomáhal Marinette, protože sama by tolik věcí neunesla.
,,Asi jsem to s těmi nákupy trošku přehnala..." vydechla Mari, když se posadili unaveně na lavičku s kelímky horkého punče.
,,Trošku? Řekl bych, že hodně. Takhle jsem nenakupoval ani před tím než jsme od smrti táty přestali slavit vánoce."
,,Tak třeba to bude letos jinak." Podívala se na něj tmavovláska.
,,Asi těžko. Vánoce jsme zkusili slavit rok po té události, ale prostě to nebylo ono. Mamka byla hrozně smutná a celkově je pro nás tohle období kolem svátků nejhorší. Já se snažím trávit hodně času doma, ale zase si říkám, že by stejně nemělo smysl prosedět několik dní. A jsem rád, že jsem začal chodit víc ven, nebýt toho, nepoznal bych tebe." Věnoval dívce jeden ze svých okouzlujících úsměvů a ta byla ráda, že sedí.
,,Je mi vážně moc líto, co se stalo tvýmu tátovi, Luko. Ale neměli byste se tím všichni pořád trápit a rozhodně kvůli tomu neslavit Vánoce. Podle mě by to tvůj táta nechtěl." Jak se na ni díval, měla problém ze sebe dostat souvislou větu, nakonec to zase zvládla.
,,Já vím, i moje mamka se ségrou to vědí, ale prostě na nás vždycky dolehne ta smutná nálada..."
,,Chápu," povzdechla si Mari a pak se zamyslela. ,,Luko, tak mě napadá...co kdybychom Štědrý den strávili spolu a já ti ukázala, že se vůbec nemusíš utápět ve smutku?" Rozšířily se jí oči, jak byla za tenhle nápad ráda. On překvapeně zamrkal.
,,To bys udělala?"
Bez váhání přikývla. ,,Jo, stejně nemám nic v plánu."
,,Jsi úžasná, Marinette, ale nerad bych na celý den nechával mamku s Jul samotné. Ale mohli bychom zase jenom třeba někam zajít. To by mi hodně zlepšilo den." Navrhl zase Luka.
,,Tak jo, to by nevadilo," souhlasila a potom se podívala na hodiny. ,,Už bychom měli jít, za chvíli bude večeře a já jsem docela unavená po tom dnešku," řekla a promnula si oči.
,,Mě to taky vyčerpalo. Věděl jsem, že nákupy budou na dlouho, ale že potáhneš tolik tašek?"
,,Nezačínej zase." Napomenula ho tmavovláska, když se zvedli z lavičky a pomalu vzali do rukou tašky. Punče dopili během té doby, co si povídali, a tak prázdné kelímky vyhodili do koše vedle.
,,A s čím? Mám pravdu."
,,To už jsem uznala."
,,Nevzpomínám si..." zamyslel se. Samozřejmě si pamatoval, co řekla, ale bavilo jej Marinette škádlit. Když se naštvala, byla hrozně roztomilá.
Nakonec se se smíchem dostali domů asi za hodinu, trvalo jim to déle než cesta sem.
Luka pomohl kamarádce s taškami až nahoru k bytu. Sice nechtěla, aby se s tím táhl tak daleko, ale on zase nechtěl slyšet žádné námitky. Rozhodla se už neprotestovat a potom se rozloučili u dveří s tím, že si zítra zavolají.

Tak jo, dneska vám sem dávám kapitolku o něco déle, ale vůbec nestíhám...znáte to, škola, úkoly 😅 a to ještě nemám všechno, asi se z toho zblázním 😣

No nic, jelikož mám málo času, tak doufám, že se vám dnešní část líbila. Byla taková víc vánoční, což se myslím hodí. Další bude zase zítra💙❤

Less216 ❄