Vánoční trable

21. prosince ❄

Probudil se kolem deváté s úsměvem na tváři, myšlenky mu hned jako první zaběhly k Marinette. Tak to bylo každé ráno a on to moc dobře věděl  stejně jako věděl, že dívka bude stále spát.
Zasněně si povzdechl, když si vybavil včerejší odpoledne strávené v její společnosti a jejich tanec. Tančili spolu dlouho, protože nebyli schopni se od sebe odtáhnout, písničky se mezitím samy přehrávaly, což byla výhoda. Před očima měl taky její pomněnkový pohled, ve kterém se vždycky ztrácel.
Včera se dokázali odtrhnout pouze tehdy, kdy do pokoje bez zaklepání vběhla Juleka s tím, že má už všechny dárky. Věděla, že Luka bude s Mari, ale nenapadlo by ji, že je uvidí spolu tančit, navíc v objetí. Omluvila se jim a chtěla jít do svého pokoje, ale tmavovláska se k ní vrhla a padla jí kolem krku. Dívky se přivítaly a pak si v Lukově pokoji všichni tři povídali.
Bylo to moc příjemné odpoledne, Marinette musela ale odejít kolem páté, protože rodiče ještě chtěli s něčím pomoct. Luka jí nic nevyčítal, ani nemohl.
,,Ale, někdo je už vzhůru. Nějak brzo na tebe, ne?" Ozval se ode dveří hlas Juleky, která se opírala o rám a pozorovala svého bratra.
,,Bude čtvrt na deset, to je normální čas, nemyslíš?" Naklonil Luka hlavu na stranu a dívka se musela zasmát.
,,V pohodě, prosím tě. Dělám si srandu," zakroutila pobaveně hlavou a pak se přivítala s Kwamim, kterému doplnila i granule do misky, protože měl hlad.
,,Udělal bych to sám, ale dík," usmál se chlapec a Juleka k němu přešla, poté se posadila vedle něj na postel.
,,Já vím, jenže než by ses ty zvedl z postele, tak by chudák umřel hlady," zavtipkovala.
,,Takže já ti tady poděkuju a ty si ze mě budeš dělat dobrý den? No to je pěkný teda," odfrkl si a tím ji jen přinutil ke smíchu. Nevadilo mu to ale, byl naopak rád.
,,Tady má někdo dobrou náladu," usmála se a zastrčila si svůj jeden fialový pramen vlasů za ucho.
,,Jo, ten včerejšek byl úžasnej," vydechl zasněně Luka a chvíli se díval někam mimo. Na moment se ztratil v říši snů a vybavil si jeho tanec s Mari.
,,Spíš Marinette," opravila ho Juleka a on překvapeně zamrkal.
,,Co tím myslíš?"
,,No nedělej neviňátko. Viděla jsem vás, jak jste se na sebe koukali, ty vaše zamilovaný pohledy nešly přehlédnout. Hlavně ten Mari."
,,Ch-chceš říct, že je do mě zamilovaná?" Zeptal se v šoku, tohle by jej v životě nenapadlo.
,,Neříkej mi, že sis ničeho nevšiml? Ani náznak? Ani maličký náznak?" Naznačila prsty co nejmenší mezírku, kterou mohla, a když její bratr zakroutil hlavou, plácla se rukou do čela.
,,Já se z tebe jednou zblázním, Luko. Ještě dodej, že ani tys doteď nevěděl, že k ní něco cítíš a sekne to se mnou definitivně." Pronesla ironicky, ale když chlapec mlčel, překvapeně zamkrala. ,,Jako fakt?"
,,Hele, Jul, Mari je úžasná holka a v její přítomnosti se cítím více než dobře, ale jsme kamarádi. Jasně, sice mi buší srdce jako splašené, zvláště když se naše pohledy setkají, ale to přece nic neznamená, ne? Tedy, napadlo mě, že bych ji mohl milovat, ale to je nesmysl...aspoň myslím, ještě nikdy jsem k žádné holce nic necítil," pokrčil rameny.
,,Luko, to ale znamená hodně. Vlastně všechno, co tady celou dobu říkám. Ty ji miluješ a ona tebe, to je jasný. Ale jestli tomu nechceš věřit, tvůj problém. Nikdy se jí o tom ani slůvkem nezmiň a buďte oba nešťastní. I když Mari bych to zrovna nepřála," řekla s pohledem upřených do jeho akvamarínových očí a pak vstala z postele. Přešla ke dveřím, ale než stihla zmizet, zastavil ji chlapcův hlas.
,,Máš pravdu. Miluju ji a to už dlouho. Byla chyba, že jsem si to nechtěl připustit, Marinette si zaslouží být šťastná. Zvlášť po tom, co ji Adrien odmítl. Jen musím najít správnou chvíli," usmál se a ona přikývla.
,,Moudrý rozhodnutí."
,,Děkuju. Za to, že jsi mi pomohla si to uvědomit, bez tebe bych v tom ještě teď plaval."
,,Poděkuj mi, až budete spolu," mrkla na něj a potom odešla. On se za ní jen díval a přemýšlel nad celou touhle zapeklitou situací.

,,Ahoj, krásko," usmál se na ni, když se od sebe odtáhli. Nyní už věděl, co k ní cítí, takže na jejich vztah pohlížel trochu jinak, dalo by se říct, že stejně jako ona.
,,Tak co? Máš brusle?" Zeptala se a on kývl na souhlas.
,,Jo, v tašce," řekl a zvedl levou ruku, ve které držel pevnou tmavou igelitovou tašku. Marinette na tom byla stejně, akorát její taška měla fialovou barvu.
,,S Alyou a Ninem se sejdeme u stadionu, nebo se ještě někde potkáme?" Podíval se na ni, čímž si vysloužil její úsměv.
,,Až u stadionu. Luko, přemýšlela jsem o tom zítřku. Nějaký nápad, jak si uděláme předběžný Štědrý den?"
,,A jo vlastně, ty za chvíli odjíždíš...achjo, budeš mi chybět," vydechl smutně a ona mu položila ruku na rameno.
,,Jedeme jenom na týden a nezapomeň na volání," mrkla na něj.
,,No jo, ale stejně, bez tebe to bude těžký, navíc tě ani nebudu moct obejmout."
Lehce se začervenala a její srdce začalo tlouct ještě rychleji, když se jejich pohledy střetly. Stejně na tom bylo i jeho, teď už si to konečně připustil. Nakonec jako první prolomil ticho a kousl se do rtu.
,,Napadlo mě, že bychom se mohli sejít třeba u tebe, dát si dárky a pak jít ještě klidně na čaj. Mohl bych ti znovu zahrát a pokecáme si s Ellen. Celkem pěkně strávený den, co myslíš?" Usmál se a ona se na chvilku zamyslela a kupodivu se jí tahle myšlenka líbila.
,,To by bylo super. Nějakou dobu spolu, pak mezi lidmi...bezva nápad," přikývla a on si oddechl, když souhlasila.
,,Tak jo, zítřek si užijeme, uvidíš," zazubil se. Nemohla než souhlasit.

,,Alyo, Nino, moc ráda vás zase vidím!" Zasmála se tmavovláska vesele, když k nim přiběhla, aby je mohla obejmout.
,,My tebe taky, kočko," řekla Alya a přivítali se i s jejím přítelem.
,,Luko, tohle je Nino, můj kamarád a kluk Alyi, Nino, tohle je Luka. Jsme nejlepší kámoši," podrbala se Mari na zátylku a kluci si ťukli pěstí.
,,Slyšel jsem, že zpíváš a hraješ na kytaru, obdiv, brácho," usmál se Nino. Celá jejich partička se nato vydala chodbou na stadion, aby si mohli sednout a uvázat brusle.
,,Díky, hudba je můj život. A co vlastně děláš ty?"
,,Jsem Dj. Snad ti o tom nemusím nic dlouhýho povídat," řekl chlapec a oba dva se zasmáli.
,,Ne, to opravdu nemusíš," ujistil ho Luka a Mari, která šla ve předu s Alyou se sama pro sebe usmála.
,,Vypadá to, že se naši kluci dobře baví."
,,Ale jdi, Alyo. Luka přece není můj kluk," máva dívka rukou a brunetka se zahihňala.
,,Já vím, ale pořád ho miluješ, nebo ne?"
,,Pssst, ne tak nahlas, jinak tě uslyší!" Napomenula ji tmavovláska a hned na to se její nejlepší kamarádka rozesmála.
,,Prosím tě kočko, on je z tebe vyjevenej jako ty z něj. Jenom ho chvíli pozoruj a uvidíš sama."
,,M-myslíš, že ke mně taky...taky něco cítí?" Zrudla Marinette.
,,No jasně, na sto procent."
,,Co když se pleteš?"
,,Já a plést se? Mi řekni, kdy jsem se spletla naposledy," zakroutila Alya nechápavě hlavou.
,,Například s Adrienem?"
,,Fajn, sama jsem si naběhla. No jo, máš pravdu, s tím blonďákem jsem to nevychytala, ale teď mám pravdu, jen mi věř, zlato."
,,Když já nevím..." kousla se Mari do rtu. Celým svým srdcem si přála, aby to, co Alya říkala, byla pravda, ale na druhou stranu se trochu bála.
,,Co probíráte, dámy?" Vytrhl ji z přemýlení melodický hlas, až sebou trhla.
,,Luko!"
,,Jejda, promiň krásko, nechtěl jsem tě vyděsit," nasadil smutný úsměv a ona mávla rukou.
,,To nic."
,,Tak jsme tady, lidi. A vypadá to, že máme skoro celý stadion pro sebe," usmála se Alya, když dorazili na místo.
,,No jo, je tu fakt o dost míň lidí, než když jsme sem šli minule," řekl překvapeně Luka.
,,Buďte rádi, ne?" Podívala se na ně Mari a potom jako první zamířila k židlím. Všichni se nakonec posadili a začali se obouvat.
Na ledě se skvěle bavili. Jelikož Nino neuměl bruslit, nějakou dobu ho to Alya učila. Mari s Lukou jí všemožně radili, až to nakonec vzdala a nechala to na nich. Nino se naučil bruslit za chvíli, takže ještě ten den se všichni společně rozjeli po ledě a užívali si dnešní odpoledne.

No a Luka si konečně s pomocí Juleky uvědomil, že Mari miluje, potom ještě poznal blíž její nejlepší kamarády...co si o této kapitolce myslíte? Podle mě byla taková pohodová, klidná 😊

Jinak už nám zbývají asi 3 nebo 4 do konce, uvidíme ještě, jak se rozepíšu. Nechce se mi s příběhem končit, opravdu ne, ale co už. Lukanette mi hrozně přirostlo k srdci a pokusím se ho psát i častěji. 💙

To jsem ale zas odbočila :D snad se vám dnešní kapitolka líbila a užili jste si den v klidu, ne jak já...divím se, že jsem to vůbec stihla napsat xd 😅 uvidíme se snad zítra ❤

Less216💙