Vánoční trable

7. prosince ❄

Na další den se nedomlouvali, protože toho má Luka hodně do školy a Marinette jej zase nechtěla do ničeho nutit. Po vyučování byli její oba rodiče v pekárně a ona tak měla hromadu času pro sebe. Nechtěla nikomu volat, protože poslední dobou trávila ve společnosti dost času a sama nebyla docela dlouho. Pokud teda nepočítala ten den, kdy brečela kvůli Adrienovi.
Rozhodla se nad tímto už dál nepřemýšlet a najednou nevěděla, co se svým volným časem bude dělat. Právě se nacházela v kuchyni a pila pomerančový džus, ven se jí nechtělo. Na sobě měla náhodný červený svetr a na nohy si vzala černé tepláky, tyhle dvě barvy byly její oblíbené.
Nakonec ji napadlo, že by mohla něco dobrého upéct, když už postává v té kuchyni. Dlouho nic takového nedělala, a tak jí to připadalo jako dobrý způsob na využití svého volného času.
Jelikož v ledničce bylo nějaké těsto už hotové, vyndala ho, chvíli počkala, rozválela a potom začala pomalu vykrajovat perníčky. Trvalo jí ale nějakou dobu, než našla formy.  Nakonec objevila nějaké ve tvaru vánočního stromečku, hvězdy, komety a srdíčka. Použila je všechny a během toho si ještě pustila vánoční koledy.
Stejně jako Luka měla ráda hudbu a ráda ji poslouchala při práci. Sice jí to moc nepomáhalo se soustředěním, zvlášť když to bylo něco, při čem se dalo tancovat a kde znala slova, ale mělo to svoje kouzlo.
Po nějaké době už jí nezbylo žádné těsto a těch perníčků měla hromadu. Naštěstí je nechtěla sníst všechny sama, měla v plánu je dát rodičům, podělit se s lidmi ze třídy a především toužila vědět, jestli budou chutnat Lukovi. Jak tancovala po kuchyni a dávala perníčky na plech, ani si neuvědomila, že se její myšlenky zatoulaly k tmavovlasému chlapci.

Najednou se ale ozval její telefon a začala hrát písnička, kterou měla Marinette jen u jedné osoby. Zalapala po dechu, když zvedla mobil a uviděla Lukovo jméno. Ihned hovor přijala, předtím ještě zkontrolovala, jestli se perníčky v troubě nepálí. Naštěstí bylo všechno v pořádku, a tak si mohla dívka na chvíli oddechnout.
,,Ahoj, Luko, co potřebuješ?" Zeptala se mile, když hovor přijala.
,,Čauky, krásko, nic moc, jen se trochu nudím a všechno mám už hotové. Napadlo mě, jestli bys nechtěla někam zajít." Navrhl a ona se kousla do rtu. Na malý okamžik zesmutněla, ale pak dostala nápad.
,,No momentálně jsem docela zaneprázdněná pečením perníčků, ale rodiče jsou ještě v práci, takže bys mohl přijít sem...teda, jestli chceš, samozřejmě tě do ničeho nenutím." Dodala rychle a v duchu si přála, aby souhlasil.
,,Ty pečeš perníčky, jo? Tak to si nenechám ujít. Vánoce sice neslavím, ale cukroví miluju...hned jsem u tebe." Už už chtěl zavěsit, ale zastavil ho její hlas.
,,Tak jo, bezva. Bydlím nad pekárnou úplně nahoře," řekla ještě, ale pak si něco uvědomila. ,,Moment, proč neslavíš Vánoce? Co je na nich špatného?" Zeptala se dívka a trochu zesmutněla. Myslela si, že Luka není ten typ lidí, kteří tyto svátky nemají v lásce, ale evidentně se mýlila. Chlapec si na druhé straně povzdechl.
,,Někdy ti to povím, Marinette, je to delší příběh, ale teď už půjdu k vám. Chci ti pomoct s pečením, tak zatím." Rozloučil se s ní a ona ani nestačila nic říct, tohle ji dokonale vyvedlo z míry. Nakonec ale pokrčila rameny, dneska se ho na to ještě zeptá. Teď se musela věnovat perníčkům.

Zrovna vyndala z trouby jeden plech a chtěla tam dát další, když vtom zaslechla zvonek. Všeho zanechala, položila utěrky na linku a vzala mobil do ruky.
,,Už běžím!" Křikla, ale ještě než se dostala ke dveřím, potřebovala něco udělat.
Najela na foťák, aby zkontrolovala svůj vzhled. No, na to, že na sobě měla modrou zástěru, která byla dost špinavá, jak občas něco upustila nebo vylila, vypadala docela slušně. Její vlasy v culících byly sice rozcuchané, ale to rychle napravila. Když vypadala o něco lépe, okamžitě vyběhla ke dveřím.
,,Jsem tady," vydechla, když brala za kliku a otevřela je. Jakmile ji uviděl Luka, chvíli na ni jen zíral, ale pak se usmál.
,,Co je?" Zeptala se nechápavě a on zakroutil hlavou.
,,Nic, Mari, jen máš na tváři trochu těsta," upozornil ji a ona překvapeně zamrkala. Čekala by všechno, ale tohle ne.
,,Jako fakt?"
,,Můžu?" Nadzvedl obočí a ona jen pokrčila rameny. Najednou se k ní začal přibližovat, jeho obličej byl nebezpečně blízko toho jejího. Srdce jí začalo rychleji tlouct, byla trochu mimo z jeho náhlé blízkosti. Všimla si, jak pomalu natahoval pravou ruku k její tváři, ale zastavil se kousek před rty. Nechápala.
,,Dělám si srandu!!" Zasmál se najednou a ona se zamračila.
,,Eeeh...co to mělo být?" Zeptala se a on pobaveně zakroutil hlavou.
,,Jen jsem chtěl vidět tvoji reakci," odpověděl po chvíli.
,,Tak jo, řekl sis o to." Usmála se šibalsky a pak mu naznačila, aby šel dovnitř. Zavřela za ním dveře a vydala se do kuchyně.
,,O co? Páni, tady to voní..." vydechl Luka, potom si sundal svoji černou bundu, kterou dal na věšák a šel za Marinette.
,,Původně jsem ty perníčky chtěla dělat hlavně pro tebe a lidi ve třídě, ale za tohle dostaneš možná tak jeden," uchechtla se, když do trouby dávala druhý a zároveň poslední plech.
,,Ale no tak, to mi nemůžeš udělat. Vždyť zrovna tohle cukroví tak miluju..." řekl Luka a podíval se na pochoutky, které byly rozprostřené na plechu.
,,Ať tě to ani nenapadne!" Podívala se na něj, když viděla jeho ruku nataženou u perníčků. Nechápavě se na ni podíval. ,,Před chvílí jsem je vyndala z trouby, navíc nejsou ani ozdobené. Polevu a zdobení máš tady, tak můžeš začít." Usmála se.
,,Chtěl jsem ti pomoct, ale jenom když si budu moct vzít," začal smlouvat a Marinette se usmála.
,,Možná jsem trošku krutá vzhledem k tomu, že jsi mi zachránil život, ale nejdřív zdobení a pak si můžeš vzít. Abys neřekl, tak jdu zdobit taky," pokrčila rameny a přešla k němu. On se na ni jen usmál a pozoroval, jak na perníčky dává polevu.
Ani si neuvědomoval, že jej uchvacovala už jenom tím, jak jemně to dělá. Ona zase byla trochu mimo z toho, že jsou sami doma a zdobí spolu perníčky, ale zároveň za to děkovala. Milovala chvíle strávené s tímhle klukem a ani dnešní odpoledne nebylo výjimkou. Skvěle se bavili a hudba všechno jen doplňovala.

Dnešní kapitolka byla trochu kratší, ale zase jsme se dozvěděli podstatnou věc o Lukovi. Čekali jste to? Jste zvědaví, proč Vánoce neslaví? Samozřejmě se vše včas dozvíte, stejně tak i Mari. 😈❤

Doufám, že jste spokojení jak s příběhem, tak i touto částí. Nějak nevím, co dál psát, takže si užijte zbytek dne a zase zítra! 💙

Less216💙