Vánoční trable

12. prosince ❄

Přestože si včera večer udělala snad tři hrnky zázvorového čaje s kupou medu a citónu, jí následujícího rána nebylo vůbec do zpěvu. Bolela ji hlava a měla hroznou rýmu, navíc si připadala děsně unavená. Neměla ani náladu koukat se na youtube a z neustálého přemýšlení jí taky nebylo nejlépe. Neměla ani chuť na čokoládu z adventího kalendáře, což se normálně nestávalo.
Bylo jedenáct dopoledne a právě dopíjela svůj první dnešní zázvorový čaj. Snídani si nedělala a jen tady koukala před sebe, z mobilu jí přitom hrály vánoční koledy. Najednou se koledy změnily na jakousi písničku, lekla se, protože to nečekala.
Vzala mobil do ruky a na její tváři se objevil úsměv, když zjistila, že volá Luka. Hovor bez sebemenšího zaváhání přijala.
,,Ahoj Mari, tak jak se máš? Je ti už líp?"
,,Ahoj, spíš mi přijde, že je to horší. Nemám vůbec chuť na jídlo a ani na čokoládu, dokonce nemůžu dlouho přemýšlet, protože mě pak z toho bolí hlava..."
,,Tak to je mi líto. Hele, až tady uklidím, mohl bych se za tebou stavit," navrhl a ona překvapeně zamrkala.
,,Ať tě něco takového ani nenapadne, nechci abys to ode mě chytil!" Řekla rozhodně a zničehonic si kýchla. Luka si nemohl pomoct a musel se usmát. Pak zvážněl.
,,Mari, víš že se mnou nic neuděláš, když se pro něco rozhodnu, že ne? Navíc vím, že ti moje návštěva jenom prospěje...nebo aspoň doufám."
,,Ale mohl bys být taky nemocný a mít zkažené Vánoce. Sice je moc nemusíš, ale to neznamená, že je máš proležet a že všechno bude stejné jako vždycky."
,,Krásko, od té doby co tě znám, není žádný den stejný jako vždycky a je mi jasné, že Vánoce dopadnou taky tak. Prostě mi to nevymluvíš, do hodiny jsem u tebe." Nečekal na její odpověď a zavěsil, Marinette si povzdechla. Někdy byl Luka tak tvrdohlavý a co si umanul, to musel udělat. Nepochybovala, že všechno bude jak říkal.

Probudil ji zvonek dveří bytu, zaúpěla, nechtělo se jí vstávat. Navíc věděla, že bylo odemčeno, proto Lukovi napsala zprávu, aby šel rovnou nahoru.
Rychle se podívala přes foťák na mobilu na svůj vzhled. No vypadala hrozně. Vlasy měla rozpuštěné, což by ani nevadilo, ale byly děsně rozcuchané. Odněkud vyhrabala hřebem a narychlo se učesala. Konečně to bylo lepší.
,,Mari?" Zaklepal Luka na poklop a ona uslyšela kroky, jak jde dovnitř pokoje.
,,Jsem tady nahoře!" Ozvalo se z velké postele, na kterou vedly schody. Nadzvedl obočí a pak se tedy vydal nahoru. Když vyšel schody a uviděl Marinette, jak leží pod peřinou s hlavou venku, musel se pro sebe usmát.
,,Ahoj, krásko."
,,Jsi tady nějak rychle," poznamenala a posadila se. Na sobě měla růžové pyžamo, které si neměla čas překvléknout. Vlastně ani nechtěla.
,,Tak to víš, pospíšil jsem si s úklidem...sluší ti to."
,,Ale jdi, vypadám hrozně. Mám hrozný pytle pod očima a každou chvíli kýchám." Jakmile to dořekla, nemohla se udržet. ,,Jako třeba teď." Dodala a sáhla pro balíček papírových kapesníků.
,,Možná jsem tě měl přece jenom nechat si pořádně odpočinout."
Zavrtěla hlavou a pak schovala kapesník.
,,Když už jsi tady, tak nechci, abys někam šel. Máš s sebou kytaru!" Usmála se najednou a oči se jí rozzářily. On přikývl a sundal pouzdro s hudebním nástrojem ze zad. Sice neměla na nic náladu, ale mezi to rozhodně nepatřila Lukova hudba, která ji vždy dokázala zahřát na duši.
,,Vzal jsem si ji pro všechny případy. Dlouho jsem totiž nehrál," pokrčil rameny, když kytaru vybalil. Položil ji na postel a pak se podíval na Marinette, stále hypnotizovala věc vedle pouzdra. Luka to pochopil.
,,Chtěla bys zahrát?"
,,Sice bych měla odpočívat a ty bys tu neměl vůbec být, ale jo. Prosím..." udělala na něj psí oči a on se zasmál.
,,S radostí. Pro tebe, krásko," řekl, když si vzal kytaru do rukou, naladil ji a začal hrát.
Mari se ta melodie vryla do srdce hned, jakmile začala, měla pocit že ji odněkud zná. A taky, že jo. Jakmile Luka začal zpívat, vybavila se jí následující slova a i scéna ze seriálu, ze kterého písnička byla. Musela se sama pro sebe usmívat. Chvíli měla oči zavřené, ale jakmile je otevřela, něco se v ní při pohledu na Luku změnilo.
Ještě včera si byla jistá, že jsou jen přátelé a rozhodně k němu necítí nic jiného. Ovšem to, jak se vžil do té hudby a jeho hlas...
Během písničky se k němu chtěla přidat a zazpívat si s ním, ale nedokázala to, protože na něj nemohla přestat zírat. Zničehonic ji tenhle kluk uchvátil a ona nemohla nic dělat ani se zvláštním pocitem v břiše.