Vánoční trable

8. prosince ❄

Odpoledne končili ve škole o něco dříve, než původně měli, a tak se najednou vyskytlo trochu více času. Venku opět padal sníh, tentokrát přitom ale trochu foukal vítr. Tmavovlásce to ovšem nevadilo, protože včera se nikam nedostala. Rozhodla se tedy, že dá domů batoh, vezme peněženku s mobilem a vydá se do čajovny. Trochu doufala, že tam potká Luku, se kterým včera pekli perníčky. Nakonec to dopadlo tak, že snědli celý jeden plech a o ten druhý se Mari podělila s rodiči, na spolužáky ve třídě jich tedy moc nezbylo.
Během toho všeho se ale zapomněla Luky zeptat, proč neslaví Vánoce. Musela to přístě napravit, ale vždycky se stalo něco, díky čemu na to nebyl čas.
Usmála se, když se blížila k čajovně. Vtom si najednou uvědomila, že za chvíli bude půlka prosince a ona nemá ani žádné vánoční dárky, které by mohla dát svým blízkým pod stromeček. Normálně touto dobou už měla vše hotové a nakoupené, ale tento rok jí nějaké dárky úplně vypadly z hlavy. Vzpomněla si na to díky lidem, které potkávala a kteří se vraceli domů s rukama plnýma nákupních tašek. Z těch některým šel dokonce vidět i balící papír.
Mari si povzdechla a podívala se do peněženky. Moc peněz s sebou neměla a kreditku nechala doma, nějak jí nepřišlo nutné si ji vzít.

Podívala se na dveře čajovny, nad kterými vysela vánoční světýlka v zelené a červené barvě. Na tváři se jí objevil úsměv, už jenom pro to tyhle svátky milovala.
Vešla dovnitř a do nosu ji uhodila příjemná vůně skořice, medu nebo kakaa. V pravém rohu místnosti se dokonce nacházel malý smrček a jedna ze servírek ho právě zdobila různými ozdobami.
Rozhlédla se a pohledem hledala jednoho člověka, když jej tady nikde neviděla, na malý moment zesmutněla. Zalitovala, že se na dnešek nedomluvili, ale Lukovi se to vůbec nehodilo, musel ke svému lékaři na kontrolu. Přesto ovšem Mari doufala, že by se tady nakonec mohl objevit. Bohužel to nevyšlo, a tak si objednala u pokladny čaj a nějaký zákusek.
Sundala si kabát a růžovou šálu, načež se posadila na židli ke stolu, kde sedávali s Lukou. Chvíli se jen tak dívala na jeho místo, které zůstalo prázdné, a přemýšlela, co asi tak může dělat.
,,Tak, tady jedna roláda a ovocný čaj." Ozvala se najednou servírka naproti ní, která jí přinesla jídlo. Věnovala zrzce smutný úsměv.
,,Děkuji."
,,Asi bych se neměla ptát, ale...jste v pořádku, slečno? Nevypadáte moc dobře." Poznamenala a posadila se na prázdné místo proti Marinette.
,,Nic mi není, jen..." Tmavovláska se a tím moc nechtěla svěřovat, vlastně ani nevěděla, co by měla říct. Vždyť se jí nic nestalo.
,,Jde o toho kluka, se kterým tady vždycky jste, že? Chybí vám..." usmála se zrzka a to Mari upoutalo. Zvedla k ní svůj pomněnkový pohled a překvapeně zamrkala.
,,J-já...možná," přiznala nakonec, ale trochu jí to trvalo.
,,Takže se vám líbí."
,,Luka? Co? Ne, jsme jen dobří kamarádi, nic víc. Neříkám, že není hezký, jen asi nebude můj typ." Snažila se z toho vykroutit a po posledním slově se nervózně zasmála.
,,No jak myslíte, ale...nebudeme si tykat? Už jsme spolu několikrát mluvily a mám pocit, že jsme i stejně staré. Jsem Ellen." Natáhla k dívce zrzka ruku a Mari pokrčila rameny, neměla co ztratit. Nakonec si rukama potřásly.
,,Já Marinette a asi jo, je mi sedmnáct."
,,Tak jsem se trefila, mně je devatenáct. Promiň, ráda bych si pokecala o klukách, ale končím až za čtvrt hodiny a budu muset obsluhovat," podívala se omluvně svým zeleným pohledem na tmavovlásku a ta mávla rukou.
,,Jen jdi, já mám času dost," řekla Mari a zrzka vstala, přičemž se jí uvolnilo z drdolu několik pramenů.
,,Po pauze jsem u tebe a dáme řeč," mrkla na ni a vydala se k dalšímu stolu, kde seděli dva lidé.
Marinette jen pobaveně zakroutila hlavou a chvíli sledovala Ellen. Tahle dívka vyzařovala nějaký zvláštní druh pozitivní energie. Byl sice jiný než ten u Mari, ale přece jenom, každý není stejný.

,,Tak kde jsme to skončily?" Ozvalo se za dívkou, až leknutím nadskočila. Ellen si už ve svém normálním oblečení sedla na místo, kde byla předtím. Na sobě měla šedou mikinu přes hlavu a modré džíny. ,,Už vím. U Luky, že? Jak to mezi váma je?" Zamrkala nevinně a podepřela si bradu rukama.
,,No...jak jsem řekla, nechodíme spolu. Proč se vlastně ptáš?" Naklonila dívka hlavu.
Ellen se usmála. ,,Jen mě to zajímá, nic víc. Vypadáte jako krásný pár a jak jste se k sobě chovali, tak mě napadlo, jestli nejste spolu."
Dívka zavrtěla hlavou. ,,Ne, to opravdu ne." Zasmála se.
,,A jaký Luka vlastně je? Vypadá mile." Poznamenala Ellen a Mari přikývla.
,,To on je. Vlastně jsme se poznali úplnou náhodou. Zrovna jsem vyznala lásku jednomu klukovi, on mě odmítl a já se pak nějak dostala na přechod. Tam mě málem přejelo auto, nebýt Luky, který se zrovna objevil nedaleko, tak tady nejsem. Vlastně mě zachránil." Její tváře krapet zrudly, neuvědomila si to.
,,Taková romantika..." vydechla zamilovaně Ellen, Mari se musela usmát.
,,Ale jdi. Co vlastně ty? Jak dlouho tady pracuješ?" Nadhodila jiné téma, protože se jí nechtělo bavit o Lukovi, když tady nebyl.
,,Už skoro půl roku, je to tady bezva, super kolektiv, ale časem chci najít něco lepšího. Nějak mě roznášení čajů přestává bavit," zasmála se trochu a tmavovláska spolu s ní. Potom se ale podívala na hodiny.
,,Kruci, už je půl páté.." kousla se Marinette do rtu, čímž upoutala pozornost Ellen.
,,A? Někam spěcháš?"
,,Jo, víš...s kamarádkou potřebujeme ještě udělat úkol. Sice jsou skoro prázdniny, ale učitelé si nedají pokoj ani tak," usmála se smutně Mari. Nechtělo se jí odtud. S Ellen se dobře povídalo, trochu dívce připomněla Alyu.
,,Chápu. Půjdu kousek s tebou, musím si ještě něco zařídit ve městě." Po tomhle se obě postavily, zrzka si vzala svoji fialovou bundu a Mari zase šedý kabát. Kolem krku si omotala šálu a společně se vydaly ke dveřím čajovny.
Když se ocitly venku, byla už skoro tma a Marinette do někoho omylem narazila. Trhla sebou a zvedla hlavu. Její pohled se setkal s krásnýma modrýma očima.
,,Jé, Luko! Ahoj, co ty tady?" Zeptala se Mari a skočila mu kolem krku jako vždy.
,,No chtěl jsem si zajít pro pár zákusků, ale nenapadlo mě, že tady budeš, tím pádem se změnily plány. Kam máš namířeno?" Usmál se a dívka si povzdechla.
,,Už právě musím domů kvůli jednomu úkolu...jinak tohle je Ellen," ukázala hlavou na svou novou kamarádku a ta si potřásla s chlapcem rukama.
,,Luka, rád tě poznávám."
,,I já tebe. No nic, lidi. Ráda bych tady s váma byla, ale musím běžet, tak se mějte." Rozloučila se s oběma a vydala se kamsi do ulic Paříže. Chvíli se za ní dívali, ale pak Luka upřel svůj pronikavý pohled na Marinette.
,,Tak bych tě mohl třeba doprovodit domů, jestli bys chtěla." Nabídl se chlapec a ona bez váhání přikývla.
,,Beru." Zazubila se a společně se vydali směrem k pekárně.

Tak a další kapitolka je na světě! 💙 Přiznám se, že jsem o víkendu chtěla psát, protože mám hotových jen 15 kapitol (z toho si tou poslední nejsem jistá), ale nějak se to zvrtlo a já na psaní neměla vůbec náladu 😅 navíc teď budu muset dělat něco do školy, tak uvidím, jestli si stihnu ještě nějaké ty kapitoly předepsat... ale snad jo. Držte mi palce. 😀❤

Každopádně doufám, že se vám tahle část líbila a musím se vás zeptat. Co si myslíte o Ellen? Jak na vás působí? A klidně se rozepište, vaše komentáře si vždycky ráda čtu. 💙

Jo a taky jsem vám úplně zapomněla poděkovat za víc jak 200 přečtení! Fakt jste mě mile překvapili, děkuju moc, lásky!! ❤
No nic, užijte si neděli a zase zítra se sejdeme u další kapitolky. 😍

Less216 💙