Vánoční trable

20. prosince ❄

Jelikož byla Marinette nedočkavá a chtěla vidět všechna ta stvoření, která chová Luka doma, domluvili se na dnešní den. Prý bude jeho mamka pryč až do šesté večer, což mělo být dost času.
Právě se nacházela na cestě k domu Luky, vlastně spíš lodi. Nad touhle myšlenkou se musela usmát, protože  nikdo z jejích přátel na lodi nebydlel, pokud nepočítala Juleku, Lukovu sestru. Uvědomila si, že se s ní poslední dobou moc nebavila, tak by to mohla napravit, až budou zase chodit do školy.
Odlepila pohled od špiček svých růžových bot a podívala se před sebe. Se svým kamarádem se dohodli, že jí půjde naproti, protože byla podle ní blbost, aby šel k pekárně a potom zase zpátky. Ještě ho neviděla, takže se na chvíli uklidnila. Stejně jako včera se hrozně těšila, ale zároveň byla nervózní.
Kamarád...až nyní si uvědomila, co to slovo doopravdy znamená. Znají se dvacet dní a viděli se spolu téměř pořád, přesto mu stihla plně propadnout. Někdy byly i chvíle, kdy si myslela, že on to má stejně, ale někdy si zase nebyla jistá vůbec ničím.
Napadlo ji, že by mu k tomu svetru, který stihla už včera večer uplést a zabalit, mohla vyznat i svoje city. Takový dárek by mu mohl změnit pohled na svět a především život, ale přesto se v hloubi své duše bála odmítnutí. Nebyla tak silná, po druhé by něco takového nejspíše neunesla.
,,...nette...Marinette!" Zaslechla najednou ten krásný melodický hlas, který ji probral z transu. Ani si neuvědomila, jak dlouho šla tolik zamyšlená, zastavila se až nyní.
,,Luko..." nejdříve byla zmatená, nevěděla, kde je, ale rychle se zorientovala, načež se mu vrhla kolem krku. ,,Vůbec jsem si tě nevšimla, promiň," omluvila se okamžitě a pak se mu podívala do těch jeho očí. Přitom pořád stáli v objetí.
,,Nevadí, vypadala jsi docela zamyšleně. Nad čím jsi dumala, krásko?" Zeptal se s úsměvem, když se od sebe odtáhli, ale jen na chvilku. Nastavil jí rámě a ona se k němu s úsměvem přivinula. Nevěděl proč, ale po tom objetí najednou potřeboval její blízkost. Toužil po tom celý den a i přesto, že se mu jeho přání splnilo, srdce v hrudi mu silně tepalo. Pořád nezjistil, co se to s ním děje a dal si předsevzetí, že se o tom s někým poradí, jinak by se z toho zbláznil.
,,Ale o ničem důležitém, jen o dárcích a tak," pokrčila rameny a na tváři se jí objevil malý úsměv. Jak by zareagoval, kdyby mu řekla pravdu? Nad tím se neodvažovala přemýšlet.
,,Jo takhle. Hele a napadlo tě už, jak to uděláme předtím, než odjedeš?" Jakmile se na to zeptal, začal jemně foukat vítr a Marinette si přitáhla šálu více ke krku.
,,Taky jsem o tom s tebou chtěla mluvit. Mamka říkala, že pokud chceme něco podniknout ještě před Vánoci, máme to prý udělat už po zítří a nejlépe během dne. Večer bych si už měla pomalu začít balit a budeme pokračovat ještě dopoledne, než odejedem."
,,Takže nám vlastně i s dneškem zbývají tři dny," řekl a smutně se usmál.
,,Jo. Ale neboj, užijem si je. Zítra bychom si mohli zajít zase zabruslit a já můžu zavolat Alye, možná by vzala i Nina. Konečně byste se aspoň trochu seznámili, no a další den si někde dáme ty dárky, to ještě domyslíme."
,,Jsi fakt úžasná, tohle tě napadlo tak rychle?" Zamrkal překvapeně a vítr mu mezitím trochu čechral vlasy, bylo to příjemné.
,,Popravdě jsem nad tím přemýšlela už dřív a domlouvaly jsme se i s Alyou, ale ne přesně na kdy. Ještě jí napíšu," usmála se a přitom se lehce začervenala. Nakonec vyndala mobil ze své malé kabelky, kterou měla přehozenou přes rameno.
,,Tak zítra můžou oba," oči jí zářily, když mu sdělila tuto zprávu.
,,Bezva, těším se," odpověděl a nemohl přitom odtrhnout zrak od jejího pomněnkového pohledu.

,,Tak a jsme tady, krásko." Pronesl slavnostně a sundal z jejích očí své dlaně, které jí zakrývaly výhled na cestu chodbou do jeho pokoje. Musela se zasmát.
,,Páni..." zalapala po dechu. Na pravé straně u okna se nacházela postel a naproti psací stůl a skříň. Proti vchodu zase skříňky, na kterých stály dvě klece. Nebylo toho moc, celá místnost pak byla sladěna do světle fialové a žluté barvy.
Nestihla se pořádně rozhlédnout kolem sebe, protože se k ní přihnal Kwami a spolu s ním i bílá kočka, kterou potkala už v minule. ,,No jo, taky vás hrozně ráda vidím, nazdar Kwami."
,,Je úplně nadšenej," usmál se Luka. ,,Jinak, tohle je Bella, jsou jí tři roky."
,,Škoda, že jsem s sebou nemohla vzít i Tikki, mohly by si pohrát, určitě by se skamarádily," povzdechla si a pak se postavila, chlapec jí dal ruku na rameno.
,,V té zimě by takovou cestu nedala, navíc jsme se docela loudali."
,,Jo, to máš pravdu. Hele, křeček a morčátko," usmála se a okamžitě k těm dvěma přešla. Byli jednotlivě ve svých klecích, kde měli hodně pohodlí.
,,Tohle je Popcorn, jak ses mu chudákovi smála a morčák je Chris," řekl na pohodu a Mari opět vybuchla smíchy. Nemohla si pomoci, uklidnila se až po chvíli. Luka je s úsměvem pozoroval a strčil ruce do kapes svých černých kalhot.
,,Promiň, nemůžu jinak...mohla bych mu říkat aspoň Popík? To nezní tak hrozně. Teda, to jméno je zajímavý, ale chápeš mě, ne?" Zamotala se do svých vlastních slov.
,,Jasně, že jo, navíc sám mu tak občas říkám," pokrčil Luka rameny, bylo mu to jedno. Přešel k Mari, která stála u klece nacházející se na skříňce.
,,Chceš si ho pohladit?" Zeptal se a už otevíral dvířka, morče vedle zapískalo.
,,Blázníš? Ještě mi uteče," podívala se na hnědočerného křečka, který přeběhl z jednoho rohu klece do druhého.
,,Stačí když tam takhle strčíš ruku, nemusíš ho vyndávat," usmál se a ona se na něj chvíli dívala, to by si radši pohladila morče, přece jenom ta jsou o něco klidnější.
,,Neboj, do toho. Ale nemá rád prudké  pohyby," upozornil ji a ona se kousla do rtu. Nakonec se nadechla a pomalu ruku prostrčila dvířkami křečkova prostorného obydlí.
Když se její dlaň setkala s jeho srstí, po tváři se jí rozlil spokojený úsměv a Lukovi v ten moment taky. Na poslední chvíli stihl zabránit povzdechnutí a pak si projel Mari pohledem.
Na sobě měla červenou kostkovanou košili a modré džíny, docela obyčejné oblečení, ale na ní dokonalé. Sama byla dokonalá. Nad čím to tady proboha přemýšlí? Že by se do ní...zamiloval? Překvapeně nad svou myšlenkou zamrkal, nevěděl kde se to v něm vzalo, ale odmítal si tuhle možnost připustit. Přesto to ale bylo celkem logické.
,,Luko? Je ti něco?" Zeptala se chlapce starostlivě a on po chvíli zavrtěl hlavou.
,,Ne, nic, Mari. Nechceš si pohladit i Chrise?"
,,Jasně," usmála se a vyndala pomalu ruku z klece, pak přešli ke druhé. Chris, černé morče s hnědým pruhem na břichu a černýma očima, chvíli stálo na mřížích. Jakmile se otevřela dvířka, okamžitě se k nim přesunul.
Tentokrát se Mari nebála Chrise z klece vyndat, dokonce si jej dala i na rameno.
,,Ani se nedivím, že máš ke zvířatům takový vztah. Jsou to zlatíčka, navíc tak nevinní," usmála se, když vracela morče zpátky domů.
,,To jo, svůj život si bez nich neumím už představit." Přiznal se Luka a Mari přikývla.
,,A kde je vlastně dneska tvoje ségra?"
,,Šla nakoupit něco do města, ale bude jí to trvat. Sice si na nákupy moc nepotrpí, ale dárky musí vybrat vždycky pečlivě," pokrčil rameny a ona se usmála.
,,Donešeš mi prosím něco k pití? Mám docela žízeň," poprosila a on přikývl.
,,Co si dáš?"
,,Stačí voda."
,,Tak jo, za chvíli jsem tu,'' mrkl na ni a když odešel, nějakou dobu si hrála s Bellou, Kwami odpočíval na svém místě v modrém pelíšku.
,,Tady." Podal jí skleničku do ruky, když přišel a ona se hned postavila.
,,Děkuju." Napila se a položila ji na stůl, načež si šla sednout k Lukovi na postel. Ten dívku ale zastavil svým krásným hlasem.
,,Ne ne, nesedej si," řekl jen tak a sklonil se k počítači, vedle kterého Mari položila skleničku z půlky naplněnou vodou.
,,Proč? Je snad v té posteli schovaná bomba?" Zeptala se a on se musel jejímu vtipu zasmát.
,,Bomba přímo ne, ale dostal jsem jeden nápad," jakmile domluvil, začala hrát z beden na stole pomalá melodie. Tmavovláska překvapeně zamrkala.
,,Zatančíme si?" Otočil se na ni a natáhl pravou ruku směrem k ní. Chvíli nehnutě stála na místě a zírala na něj.
,,Mari?" Oslovil ji opatrně, kousla se do rtu.
,,Promiň, jsem jen trochu v šoku, dlouho jsem netancovala."
,,Nevadí, vzpomeneš si. Věř mi," usmál se Luka a celé mu to připomnělo situaci, kdy měl jít on bruslit. Taky nevěřil, že by mu to mohlo jít.
Zvedla hlavu a setkala se s jeho modrým pohledem, kterému propadla  dávno předtím. Věřila mu už od té doby, co jí zachránil život, tak nasadila jen milý úsměv a přijala jeho nataženou ruku.
Ocitli se blízko sebe, oběma jim z toho bušilo srdce jako splašené a Marinette byla rudá po celém obličeji, cítila se kvůli tomu trochu trapně. Tu chvíli si ale užívala plnými doušky a Luka se taky usmíval.
Byli šťastní a momentálně jim nechybělo nic, protože kroužili po místnosti v objetí toho druhého. Pomalu nevnímali ani hudbu, která vyhrávala po celém chlapcově pokoji.

I'm going under and this time I fear there's no one to save me
This all or nothing really got a way of driving me crazy
I need somebody to heal
Somebody to know
Somebody to have
Somebody to hold
It's easy to say
But it's never the same
I guess I kinda liked the way you numbed all the pain

Now the day bleeds
Into nightfall
And you're not here
To get me through it all
I let my guard down
And then you pulled the rug
I was getting kinda used to being someone you loved

I'm going under and this time I fear there's no one to turn to
This all or nothing way of loving got me sleeping without you
Now, I need somebody to know
Somebody to heal
Somebody to have
Just to know how it feels
It's easy to say but it's never the same
I guess I kinda liked the way you helped me escape

Now the day bleeds
Into nightfall
And you're not here
To get me through it all
I let my guard down
And then you pulled the rug
I was getting kinda used to being someone you loved

And I tend to close my eyes when it hurts sometimes
I fall into your arms
I'll be safe in your sound til I come back around

For now the day bleeds
Into nightfall
And you're not here
To get me through it all
I let my guard down
And then you pulled the rug
I was getting kinda used to being someone you loved

But now the day bleeds
Into nightfall
And you're not here
To get me through it all
I let my guard down
And then you pulled the rug
I was getting kinda used to being someone you loved

I let my guard down
And then you pulled the rug
I was getting kinda used to being someone you loved

Trošku opožděně, ale máte tady kapitolku za včerejšek, snad se vám líbila. Moc se omlouvám, že jsem ji nestihla vydat, ale byla jsem už docela unavená a neměla ji celou hotovou 😅💙
Během dneška očekávejte další, budu ji muset ale nejdřív napsat xd

Less216 💙